motiv

Barevná inverze

Barevná inverze představuje další možnost jak pořídit barevnou fotografii. Na rozdíl od barevného negativu získáme přímo barevně i hustotně věrný obraz - barevný diapozitiv, který se pozoruje v procházejícím světle nebo se promítá na plátno.
vláštními procesy lze z barevného diapozitivu zhotovit kopii nebo zvětšeninu na papíře. Těmto procesům bude věnován samostatný díl.

Princip inverzního filmu

Začneme s principem samotné (černobílé) inverze - čili postupu, při němž získáme přímo hustotně správný obraz. Představte si černobílý film s naexponovaným šedým klínem (nebo řadou mírně odstupňovaných expozic). Při vyvolání v černobílé vývojce vznikne v místech zasažených světlem negativní obraz tvořený kovovým stříbrem. Zbylý nevyvolaný halogenid tvoří materiál, který lze použít pro tvorbu pozitivního obrazu. Stříbro vyvolané první vývojkou odstraníme a zbylý halogenid znovu vyvoláme. Tam, kde byla předloha světlá, dojde k dostatečné expozici a při prvním vyvolání se vyvolá veškerý halogenid na kovové stříbro. Po odstranění stříbra je toto místo bílé. Naopak ve stínech se halogenid nevyvolá a při dalším zpracování z něho může vzniknout kovové stříbro (a barviva v případě barevné inverze), tvořící kresbu ve stínech.

Princip inverze
Obrázek č. 1: Princip inverze

Princip vzniku barviv je totožný s principem barevného negativu - tzv. barvotvorné vyvolávání, při kterém oxidovaná vývojka reaguje s barvotvornou komponentou na barvivo. Také uspořádání filmu je principiálně stejné jako u negativního filmu - 3 vrstvy se selektivní senzibilací k modré, zelené a červené, které se vybarvují v doplňkových barvách ke své senzibilaci.

Podobně jako v případě negativu nejsou vzniklá barviva spektrálně ideální a mají vedlejší absorpce v nevhodných oblastech spektra. Tento problém však nelze řešit maskováním, protože by měl výsledný diapozitiv barevný závoj. Problém se proto odstraňuje použitím tzv. DIR barvotvorných složek (development inhibitor releasing - barvotvorné složky uvolňující látky brzdící vyvolávání). Do vrstev se přidá zvláštním způsobem modifikovaná barvotvorná složka, která při reakci s oxidovanou vývojkou nejenže dá vzniknout barvivu, ale navíc uvolní molekulu látky brzdící vyvolávání. Tento "brzdič" difunduje do sousedních vrstev a brzdí zde vyvolávání a tvorbu barviv. Vhodným výběrem "brzdičů" o různých aktivitách lze lokálně řídit tvorbu barviv podle zaznamenaného obrazu a efektivně tak kompenzovat neideálnosti vznikajících barviv. Tato technologie se také používá i u některých negativních filmů.

Dalším rozdílem je umístění barvotvorných složek. V případě barevného negativu jsou složky vždy umístěny přímo v příslušných vrstvách. U inverzního filmu se prosadila dvě řešení:

  • podobně jako u negativu jsou složky umístěny ve vrstvách (proces E-6)
  • některé materiály nemají složky ve vrstvách, ale barvotvorné složky jsou rozpuštěny ve vývojce (proces K-14).

Zpracování

Zatímco stavba inverzního materiálu je velmi podobná materiálu negativnímu, zpracování je zásadním způsobem odlišné, takže výsledkem je barevně správný obraz.

  • Prvním vyvoláním (tzv. první vývojka - first developer) vznikne ve vrstvách negativní obraz tvořený kovovým stříbrem.
  • V dalším kroku (inverzní lázeň - reversal bath) se filmy "zazávojují", aby zbylý dosud nevyvolaný halogenid byl schopen vyvolání. Zazávojování se provede osvitem bílým světlem, nebo chemicky.
  • V dalším kroku (barevná vývojka - color developer) se provede barvotvorné vyvolání zbylého (nyní již zazávojovaného) halogenidu. Tímto krokem se tedy vytvoří pozitivní stříbrný a pozitivní barevný obraz. Protože barviva vznikají pouze z halogenidu, který nebyl vyvolán při prvním vyvolání, vzniká "doplněk" k negativnímu obrazu z prvního vyvolání. Film je nyní zcela černý, protože je vyvoláno veškeré stříbro.
  • V dalším kroku (bělící lázeň - bleach bath) se kovové stříbro zoxiduje zpět na halogenid, pozitivní barevný obraz zůstává beze změny.
  • V dalším kroku (ustalovač - fixer) se halogenid vzniklý bělením rozpustí v běžném ustalovači a vypere, takže ve filmu zůstanou pouze barviva tvořící pozitivní obraz.
  • Proces je zakončen praním a stabilizací barviv.

Postup zpracování barevné inverze
Obrázek č. 2: Postup zpracování barevné inverze

Výše popsaný postup platí pro filmy, které mají barvotvorné složky přítomné v příslušných vrstvách, takže jim stačí jedno zazávojování a barvotvorné vyvolání, při kterém vzniklou naráz různá barviva v příslušných vrstvách. Takto se zpracovávají materiály určené pro proces E-6.

Firma Kodak ale vypracovala ještě proces K-14 určené pro materiály Kodachrome. Materiály určené pro tento proces nemají barvotvorné složky přítomné ve vrstvách. Po první černobílé vývojce následuje osvit modrým světlem, při kterém se zazávojuje horní modrocitlivá vrstva, a vyvolání v barvotvorné vývojce obsahující žlutotvornou složku. Pak se film osvětlí z druhé strany červeným světlem a vyvolá se ve barvotvorné vývojce obsahující azurovou složku. A nakonec se chemicky zazávojuje prostřední zelenocitlivá vrstva a film se vyvolá ve vývojce obsahující purpurovou složku. Další zpracování je podobné procesu E-6. Takto složitý proces nelze realizovat v domácí fotokomoře a je vyhrazen pouze specializovaným laboratořím. Výhodou procesu K-14 je to, že při volbě barvotvorných složek není třeba brát ohled na jejich chemické chování v želatinovém gelu, nejsme proto tak omezeni jako v případě procesu E-6, a je možno zvolit takové složky, které mají lepší vlastnosti. V praxi se projevuje zejména výborná stálost barviv připravených procesem K-14.

Přestože je proces E-6 daleko jednodušší než K-14, skládá se i tento z poměrně velkého počtu kroků, což ztěžuje jeho nasazení v amatérských podmínkách. Proto byl vyvinut tzv. třílázňový proces E-6, který je jako dělaný pro domácí použití. Třílázňová E-6ka se skládá z:

  • první černobílé vývojky,
  • barvotvorné vývojky se závojovací přísadou (spojuje závojování a barvotvorné vyvolávání do jednoho kroku)
  • bělícího ustalovače (spojuje bělení a ustalování).
  • proces je vhodné doplnit o stabilizaci, takže proces sice není třílázňový, ale barviva jsou trvanlivější.

Na našem trhu lze zakoupit sady a jednotlivé lázně pro třílázňovou E-6ku od řady výrobců. Platí v podstatě to, co jsem napsal o chemii pro C-41: Nejsnadněji lze získat sady Tetenal, nejlevnější je Jobo. Lázně se dodávají výhradně jako kapalné koncentráty, které se ředí vodou na požadovaný objem.

Lázně lze použít jednorázově, nebo nasadit menší objem (zpravidla 1 litr) a postupně prodlužovat pobyt v jednotlivých lázních. Koncentráty Jobo jsou velmi dobře použitelné pro jednorázové použití a postupné spotřebovávání - 15 litrová balení se dodávají v pružných "cubitainerech" s výpustným ventilem, takže před vyvoláváním si "natankujete" potřebný objem, přičemž se pružný cubitainer smrskne, takže nedojde ke styku zbylého koncentrátu se vzduchem.

Proces probíhá standardně při 38°C. Opět platí to co bylo řečeno o negativech - kritická z hlediska času a teploty a pouze první vývojka, ostatní kroky probíhají do úplného skončení chemické reakce, takže případné (i větší) překročení předepsaného času nebo nedodržení teploty nemá výrazné důsledky.

Konfekční lázně bývají doplněny samozřejmě podrobnými manuály, takže pro fotografa obeznámeného s technikou vyvolávání je vlastní zpracování barevných diapozitivů hračkou.

Petr Dzik
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný

Možná by vás mohlo zajímat


aktuální akce


 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace