V dnešním díle se dovíte snad vše důležité o barevných negativech, jejich vlastnostech a zpracování.
V amatérské barevné fotografii zaujímají barevné negativní materiály naprosto dominantní postavení. Všichni sváteční fotografové a velká většina pokročilých amatérů využívají rozlehlé sítě minilabů, které většinou ani nenabízejí jiný proces než zpracování negativních filmů a zvětšování na negativní papír. Samozřejmě že i profesionálové velmi často sáhnou po negativu.
Uspořádání filmů a reprodukce barev
Historicky první barevná fotografie byla pořízena aditivním způsobem. Snímaný motiv se vyfotografoval třikrát přes červený, zelený a modrý filtr na černobílý film. Takto získané výtažky se inverzně vyvolaly, takže z nich vznikly černobílé diapozitivy. Ty se třemi projektory promítly přes filtry RGB na jedno plátno. Složením třech výtažků vznikl kompletní barevný obraz. Podobného principu v současnosti používají některé velkoplošné projektory a podobně pracuje barevná televize.
 |
 |
| Obrázek č. 1: Aditivní barevná reprodukce |
Nevýhodou takovéhoto uspořádání byla časová paralaxa při pořízení snímku. Tato byla odstraněna při použití speciálních kamer, které pomocí hranolů a polopropustných zrcadel pořizovaly tři snímky naráz (podobně jako v současnosti pracují tříčipové profesionální videokamery). Nicméně potíže při reprodukci přetrvávaly.
Tyto nevýhody odstranily až vícevrstvé barevné materiály, které na jedné podložce nesly několik vrstev, které obsahovaly všechny tři barevné výtažky. Takovéto materiály ale samozřejmě nemohou používat aditivní míšení barev. Jednotlivé vrstvy obsahují barviva, proto selektivně absorbují část z bílého světla, a proto “pracujeme” v subtraktivním režimu.
 |
 |
| Obrázek č. 2: Subtraktivní reprodukce |
Jak obarvit výtažky
Pro barevnou reprodukci tedy použijeme “sendvič” složený ze tří subtraktivních výtažků. Jak ale jednotlivé výtažky obarvit? V době objevování principů barevné fotografie byly už celkem dobře známy černobílé halogenidostříbrné procesy. Snaha výzkumníků tedy spočívala v tom, že se pokoušeli využít předností těchto známých procesů (zejména výborná citlivost) a zároveň je všelijakými cestami rozšířit o možnost řízení barevnosti. Jako reálné se nakonec ukázaly 2 principy:
- bělící procesy, které využívají primární záznam tvořený kovovým stříbrem k selektivnímu odbourání barviv
- barvotvorné vyvolávání, při kterém barviva vznikají zároveň s vyvoláváním kovového stříbra.
Bělení barviv je použito v pozitivních materiálech Cibachrome/Ilfochrome a budeme se mu věnovat později v samostatném díle. Všechny ostatní barevné materiály (negativy a inverze) používají pro reprodukci barev barvotvorné vyvolávání.
Barvotvorné vyvolávání
Podívejme se nyní detailně na jednu možnost, jak zavést barevnost do halogenidostříbrné fotografie. Už v roce 1910 si R. Fischer všiml, že z oxidační zplodiny některých černobílých vývojek (p-fenylendiaminu a jeho derivátů) lze vyrobit barviva.
Při vyvolávání klasické černobílé halogenidostříbrné emulze probíhá tento děj:
Čili krystal bromidu stříbrného reaguje s redukovanou (čerstvou) formou vyvolávače a vzniká kovové stříbro (Ag0 – toto tvoří obraz v černobílé fotografii), bromid a oxidovaná forma vyvolávače, která nemá v černobílé fotografii uplatnění (mimo speciálních aplikací).
Doplníme teď reakční systém o látku S, které budeme říkat barvotvorná složka. Tato barvotvorná složka má tu zvláštní vlastnost, že reaguje s “odpadní” oxidovanou formou vyvolávače za vzniku barviva:
Barvotvorné složky S může být velké množství druhů, a můžeme tak připravit nejrůznější barviva. V praxi samozřejmě potřebujeme barvivo žluté, azurové a purpurové, abychom s nimi obarvili jednotlivé subtraktivní výtažky. Barvotvornou složku je možné přidat přímo do zpracovávané emulze již při její výrobě, anebo až do roztoku vyvolávače, podle způsobu zpracování.
