motiv

Diapozitiv vs. negativ aneb výhody a nevýhody

16.5.2005 - Jan Hlinák - Z praxe
Volné povídání o rozdílech mezi negativním a diapozitivním barevným filmem. Co s tím, na co si dát pozor, vzájemné porovnání výhod i nevýhod obou materiálů.
  • Úvod
  • Citlivost na správnou expozici
  • Věrnost barevného podání, výsledná fotografie
  • Zrno filmu, zrno a citlivost
  • Profesionální nebo amatérský film
  • Poškození a prach, skenovatelnost, výsledné zrno
  • Důležité naposled – finanční náročnost
  • Úvod

    Přes obrovský rozvoj digitální fotografie se řada uživatelů stále přiklání ke kinofilmové klasice. Jedním z důležitých rozhodnutí se pak stává, jaký budou používat filmový materiál. Protože se často objevuje názor, že fotografování na diafilmy je příliš složité a že diapozitiv není vhodný pro amatéry, rád bych shrnul výhody i nevýhody obou základních typů filmových materiálů – negativů a diapozitivů. Předem říkám, že mám na mysli barevné materiály, nikoliv monochromatické nebo klasické černobílé filmy, i když pár zmínek v textu o nich bude také.

    Citlivost na správnou expozici

    Začněme negativem. Jeho výhodou je vysoká odolnost proti chybné expozici. Negativní barevný film konec konců najdete i v jednorázových fotoaparátech bez měření expozice a výsledné snímky jsou docela použitelné. Chování filmu se liší podle toho, zda je přeexponován nebo podexponován. Přeexpozici snáší negativ velice dobře, projeví se optickým snížením zrnitosti v nejtmavších místech a zvýšenou sytostí barev. Při přehnaně silné přeexpozici může být obtížné dosáhnout na fotografii přirozených barev. Umyslná mírná přeexpozice se ale v praxi běžně doporučuje. Přeexpozici o 1/3 EV zajistí manuální nastavení citlivosti filmu o jednu hodnotu pod citlivostí nominální (tj. ISO 360 místo 400, atd.), zhruba do velikosti + 1 EV o nic zásadního nejde, snímek má v tmavších místech nižší zrno a celkově saturovanější barvy. Podexpozice je pravým opakem přeexpozice, fotografiím neprospívá. Dochází ke snížení sytosti barev a obrovské degradaci tmavších míst výrazným vzrůstem zrna. I ze silně podexponovaného negativu dokáže minilab obvykle vytáhnout snímek, ovšem ten je pak šedivý a zcela degradovaný obrovským zrnem.

    Diapozitiv je náročnější materiál, ale teorie, že nepatří do rukou amatérů je hloupost. Faktem je, že je citlivý na chybnou expozici, hlavně přeexpozici, kdy nejsvětlejší místa jsou totálně bez kresby. Jev se označuje termínem „vypálená světla“ a pokud nejste kouzelníci ve Photoshopu, končí takový diapozitiv v koši. Lehká podexpozice není až takový problém, film pak celkově vychází tmavší a kontrastnější. Takový diapozitiv je vynikající pro promítání, má pěkné barvy a je příjemně kontrastní. Průšvih nastává až v situaci, kdy je potřeba z podexponovaného diapozitivu zhotovit fotografii. Ať již optickou cestou v minilabu (i když dnes bude minilab stejně digitální …) nebo skenováním. Vysoká denzita (míra pohlcení světla nejtmavším místem neboli absolutní tmavost černé) a sytost barev působí řadě skenerů střední třídy problémy. Zjednodušeně řečeno, co vidíte a promítáte, nedostanete do počítače a už vůbec ne na fotografii. Tady je určitým řešením dělat odlišné expoziční variace pro sken a pro promítání, případně mít k dispozici skener vyšší třídy.

    Vraťme se ale k diapozitivu a jeho náročnosti. Nejen moje osobní zkušenost je, že pro dnešní zrcadlovky s matrixovým měřením je většina snímků expozičně v pořádku a není co řešit. Včetně kontroverzně přijatého článku na téma fotografování na sněhu. Pokud jste náročnější a vyhledáváte jasově složitější scény, smiřte se s tím, že při počátečním přechodu na diapozitiv budete mít nějaké procento odpadu. Mně trval přechod na diapozitivy asi rok. Nemohu tvrdit, že nedělám chyby, ale odpad je dnes minimální a není dán chybnou expozicí jako spíše obsahem snímku. Osobně si myslím, že i pro ostatní bude všeobecně platit, že větší procento odpadu půjde na vrub ani ne tak chybné expozici, jako spíše přílišnému jasovému rozsahu scény. Například při fotografování krajiny je nutností používat při světlé obloze přechodový šedý filtr téměř standardně. Negativ je v téže situaci většinou v pohodě.

    Dále uvedený odstaveček prošel mojí vnitřní "autocenzurou", neboť kolem něj byla menší diskuze ohledně přechodových filtrů. Souhlasím, že řada fotografů je v podstatě nikdy nepoužije, ale přesto si myslím, že bez nich by to také občas nešlo. Tj. nechci sklouznout do absolutní potřeby filtru, ale také nechci jeho účinek zcela opomíjet. Navíc jsem si ověřil při zahraničních dovolených, že třeba z národních parků USA nemám jediný zkažený snímek co se plechové oblohy týká (žádná taková se nekonala), ale z Norska jich pár je a z Čech jich je celá řada. Tj. je vhodné zahrnout reálné podnebí v dané zemi. Takže odstaveček nechávám v původní podobě, vy v něm nehledejte absolutní potřebu přechodového filtru, ale také se pak nemračte nad vypálenou oblohou.

    Dva podstatné dodatky na závěr. První – naučte se používat půlený přechodový šedý filtr (třeba Cokin), který omezí zpravidla příliš vysoký jas oblohy. Pozor při jeho koupi, typ s velmi lehkým nádechem šedi je zpravidla nepostačující a vhodnější je typ výrazně tmavší. Je to má vlastní zkušenost, světlejší provedení jsem snad nikdy nepoužil. Druhý dodatek – pokud máte digitální fotoaparát, vypálená obloha na diapozitivu odpovídá téměř přesně vypálené obloze na digitálním snímku. Takže si pak lze udělat poměrně jednoznačnou představu, jak bude vypadat diapozitiv. Vliv šedého filtru je rovněž srovnatelný. K digitálu ještě poznámečka, nelze srovnávat tmavá místa, tam naopak digitální soubor informace i u toho nejhoršího kompaktu kupodivu má a jeho schopnost snímat ve stínech s diapozitivem srovnávat nelze. Diapozitiv, pokud má stíny opravdu již černé, tak jsou prostě černé.

    Věrnost barevného podání, výsledná fotografie

    dia x nega
    Ty zatracené barvy

    Před samotným rozebráním uvedeného tématu bych rád připomněl jednu opomíjenou záležitost. Barevné filmy mají v drobných odchylkách různá barevná podání, je třeba rozlišovat nejen filmy pro denní a umělé světlo, ale také varianty se zvýrazněním některých barev. Tímto směrem míří například značka Kodak s některými variantami diapozitivů i negativů. Než si takový film koupíte na nějaké konkrétní fotografování, vyzkoušejte jej. U některých barevných odstínů může být zvýraznění přílišné a nemusí se hodit pro vaše představy.

    U diapozitivu s ohledem na barevnou věrnost není moc co popisovat. Je jasnou barevnou předlohou a referencí, vše co z něj vznikne by se mu mělo pokud možno úplně barevně podobat (je však nutno počítat s tím, že prosvícený diapozitiv je kontrastnější a má jasnější barvy než fotografie na papíře). Do sytosti barev a kontrastu lze nepatrně zasahovat podexpozicí (viz výše), ale u kontrastnějších typů (Velvia) to vhodné není. U standardních diapozitivů s výslednou fotografií slušnější fotolaby nemají problém, navíc barevné odchylky lze okamžitě a zpravidla také úspěšně reklamovat. U hodně kontrastních diapozitivů může být výsledek získaný pomocí i profesionálních laboratoří ne zcela odpovídající, tady je jediný spolehlivý a drahý způsob jak získat odpovídající fotografii z diapozitivu použití kontrastní masky při zvětšování.

    U negativu je problém složitější. Za prvé je dnes negativů takové množství typů, že minilaby drobné korekce pro jednotlivé filmy omezují a mají nastaveny jen ty nejpoužívanější. Za druhé u digitálních minilabů se film sice skenuje, ale opět se žádný ohled na typ filmu většinou nebere. Za třetí, vzhledem k inverznímu podání barev na negativu nikdy nejste schopni přesně říci, jestli fotografie odpovídá fotografované scéně, a tak je velice problematická diskuze s obsluhou labu, že ta fotografie má vypadat úplně jinak. Tím chci říci, že z pohledu většiny běžných amatérských a částečně i profesionálních fotografů není s negativem problém. Ale pokud budete dělat expoziční varianty, automatika labu je úspěšně srovná a dostanete řadu zcela stejných fotografií, i když jsou daná políčka filmu krytá rozdílně. S tím je nutné se smířit, inverzní převod na fotografii může mít odchylky a reklamovat se moc nedají. Kde máte originál, že?

    Stejný problém s převodem negativu na pozitiv můžete mít při skenování, software skeneru se snaží provádět inverzi barev, ovšem ne vždy je výsledek věrný podkladu, zase není s čím srovnat. Zkušení grafici mají barvy v oku, my amatéři ne, takže pokud požadujete naprostou věrnost barev a retivní barevnou bezproblémovost skenování, je diapozitiv vhodnější. Nicméně na většinu běžných fotografií je negativ v pohodě, to aby zde nevznikl dojem, že se dá fotografovat jen na diapozitivy. Jen tím chci říci, že pokud používáte jeden typ barevného filmu, po určité době skener nastavíte a barevný převod bude optimální, pokud však typy filmů střídáte, sžívání s technikou bude trvat déle.

    Z výše uvedeného vyplývá, že pokud požadujete naprosto přesně odpovídající podklad pro fotografii včetně jasných expozičních variant, jediný způsob, jak ji získat, je použít diapozitiv a smířit se s případným odpadem snímků s expozičními variantami.

    Zrno filmu, zrno a citlivost

    Dia x nega
    Struktura filmu viděná skenerem ...

    Na rozdíl od barevného podání a jiných diskutabilních záležitostí je zrno poměrně jasně a jednoznačně definovatelná a hlavně srovnatelná záležitost. Tady se negativ a diapozitiv liší velmi výrazně. Většinou lze po krátké praxi poměrně jednoznačně rozlišit, zda podkladem finální fotografie byl negativ nebo diapozitiv. U negativu je základní nevýhodou, že zrno je nejvíce viditelné na jednolitých plochách jako je obloha, voda, sklo, atd. A v těchto plochách je u většího formátu fotografie prostě nepřehlédnutelné.

    Podstatné totiž je, že zpravidla snímek po skenu zaostřujeme a lehce upravujeme. Při maximálním zvětšení filmu na 100 % (z mého pohledu vlastníka skeneru s rozlišením 2900 dpi) vidíme strukturu zrna (samozřejmě ne mikroskopickou), která se u negativu a diapozitivu liší a podle toho se při úpravách dále zvýrazňuje. Negativ má v jednolité barevné ploše různě barevné plochy srovnatelné s tiskovým rastrem, diapozitiv zpravidla podobně rozložené zrno, ale víceméně v barvě stejné. Více napoví zdůrazněné porovnání negativu s diapozitivem na obrázku. Každopádně bude platit, že zrnitost filmů s citlivostí 100 ASA postačuje bezproblémově na velké zvětšeniny, zrnitost 400 ASA je i u profesionálních filmů poměrně výrazná a třeba na krajinnou fotografii mi optimální již nepřijde, pro reportáž je samozřejmě v pohodě i citlivost 1600.

    Profesionální nebo amatérský film

    Pouze v krátkosti, základní rozdíl mezi amatérským a profesionálním filmem je spíše v opakovatelnosti kvality a stálosti parametrů, no a samozřejmě také v ceně. V negativních materiálech jsou amatérské filmy spíše kontrastnější a barevnější, protože to vyhovuje většině fotografů s kompaktními přístroji s horší optikou. Naopak profesionální filmy (ne všechny) mají nižší kontrast, případně uzpůsobenou barevnost pro konkrétní účel (portrét, umělé světlo). Z pohledu amatéra chodícího do minilabu s filmem a odcházejícího s fotografiemi je to zcela jedno, minilab se na výsledku podepíše mnohem více než typ filmu. Pokud máte skener a občas děláte velké fotografie, jsou rozumnější jemnozrnnější varianty. Tady mám dobré zkušenosti například z Kodakem Supra či Portra.

    U diapozitivu je rozdíl spíše v jiné oblasti. Existují drahé profesionální filmy se zcela specifickými parametry (Velvia – vysoká barevnost, vysoká denzita), kde se jakákoliv chybka v expozici projeví, případně je obrovský problém na standardních skenerech tak silně kryté diapozitivy skenovat. Potom jsou profesionální filmy typu Provia 100F, které se od nejnovější Sensie 100 zas tak výrazně neliší. Takže je na amatérském fotografovi, zda bude fotografovat na Sensii nebo chce mít dobrý pocit a zakoupí profesionální Provii 100F. I Kodak v tomto směru poskytuje řadu filmů s různými barevnými paletami a máme tu i další výrobce. Vzhledem k vývoji dnes není zásadní problém v nekvalitě filmu, spíše ve správné expozici a hlavně v následném zpracování ve fotolaboratoři. Na druhou stranu proces je jeden jediný E-6 (no dobře, ještě Kodachrome, kdo z nás ho použil?) a tak jsou výsledky většinou zcela bezproblémové.

    Poškození a prach, skenovatelnost, výsledné zrno

    dia x nega
    Prach je všudypřítomný ...

    Na začátku opět odbočím. Na kinofilmových skenerech bez funkce hardwarového odstranění prachu je právě z pohledu prachu a poškození filmu mnohem jednodušší skenovat diapozitiv než negativ. Prachová smítka na diapozitivu jsou totiž ve výsledném skenu tmavá (jsou pokládána za černou) a v tmavších místech snímku tedy téměř neviditelná, zatímco u negativu bílá (světlo jimi opět neprochází, ovšem potřebujeme inverzní výsledek), a tedy velice rušivá. To je drobnost, na kterou se zapomíná a občas je dobré si ji připomenout. V současné době například Minolta nabízí skener za rozumnou cenu, s velice slušnou barevnou hloubkou, ale bez ICE. Takže je dobré tuto úvahu přidat k důležitým záležitostem kolem rozhodování. A především, pokud budete skenovat film okamžitě po vyvolání, bude minimálně zaprášen a poškrábán, čím déle budete skenování odkládat, tím bude film zaprášenější a poškozenější a pak je vhodnější skener s funkcí hardwarového odstranění prachu.

    diaxnega
    Příklady kontrastních diapozitivů

    Dalším odlišným prvkem obou filmových materiálů je denzita, jinak řečeno to, jak tmavé je nejtmavší místo ve srovnání s čistou, nekrytou bází filmu. Při měření se používá logaritmická škála. Vypusťme ale matematické teorie a podívejme se na praxi. U negativu je rozsah denzity relativně nízký, zpravidla nepřekročí hodnotu 2,5. Z toho vyplývá, že pro skenování negativů zcela v pohodě postačí skener staršího vydání, takže se s denzitou a negativy nemusíte trápit. Bohužel, diapozitiv je pravým opakem. Za prvé jsou materiály, typickým příkladem je již několikrát zmíněná Velvia, kde denzita přesahuje hodnotu 4, a ty na starších skenerech v podstatě nejsou skenovatelné v některých případech vůbec a na novějších poměrně špatně. Za druhé i ten nejhorší diapozitivní materiál má pořád denzitu vyšší než 3, spíše se blíží ke 4. Takže v případě diapozitivu je vždy vhodnější skener s největším možným rozsahem denzity. V současné době mohu doporučit novou řadu Minolty (i to nejlevnější provedení), nové Nikony řady 5X nebo starší 4000 a vyšší. Canon neznám, nikdy jsem s ním nepracoval, a proto ho zde neuvádím.

    Ještě bych měl jednu zásadní poznámku ohledně reálné expoziční pružnosti filmů, teď mám na mysli všechny varianty - černobílý a barevný negativ, diapozitiv. Ano, je pravda, že černobílý negativ má podle expozice a způsobu vyvolání expoziční rozsah klidně větší než 12 EV, zatímco běžný diapozitiv zpravidla kolem 6 EV. Jenže, nevěřte tomu, že běžný minilab nebo obecné skenování dostane tento rozsah do počítače či na fotopapír v tiskárně. To je častý a hluboký omyl lidí, kteří to nikdy nezkusili. Ano, pomocí vykrývání maskou ve fotokomoře dostanete po hodně dlouhé praxi tento rozsah na klasický fotopapír, zrovna tak při dobré znalosti Photoshopu a skenování v minimálně dvou odlišných nastaveních (jednou světla, podruhé stíny). Při běžné praxi, kdy dojdete do minilabu a tam necháte film vyvolat a z vybraných snímků udělat fotografie jste opět na expozičním rozsahu při postupu negativ - fotopapír zhruba srovnatelném s diapozitivem, tj. oněch již zmíněných 6 EV. A i ten je na výsledné fotografii lehce komprimován, neboť fotopapír má reálný rozsah denzity kolem 2.

    Posledním bodem je rozdíl v podání zrna. Ten je daný fyzikálními vlastnostmi filmu a jeho vrstev a jediným způsobem, jak jeho vzhled změnit, je udělat softwarovou úpravu. Ta může být realizována po vlastním skenu například ve Photoshopu, ale to zpravidla není až tak účinné. Mnohem jednodušší a účinnější je použít funkci na potlačení zrna, která je integrována ve velké většině ovladačů moderních skenerů.

    Důležité naposled – finanční náročnost

    Tak a jsme tam, kde jde zpravidla nejvíce do tuhého. Diapozitivní filmy jsou výrazně dražší než negativy a dražší a náročnější je i jejich následné zpracování (vyvolání, zadávání fotografií). V současné době padají ceny negativních filmů pod 100,- Kč na film, zatímco diapozitivy se cenově drží na stejné úrovni jako dříve. Určitým způsobem lze ušetřit při nákupu většího množství diafilmů při jarních výprodejích, pak třeba Provia 100F vychází na 145,- Kč za film, zatímco letní cena přesahuje 200,- Kč. Na druhou stranu, výsledné fotografie si můžete vybrat předem, ať už na prosvětlovacím pultu nebo při promítnutí, máte před sebou originál. Můžete zkontrolovat i ostrost, prostě nepotřebujete platit za fotografie předem. A ve výsledku diapozitivy poskytnou naprosto dokonalý barevný obraz s menším zrnem, s možností promítání nebo výroby velkých zvětšenin.

    U negativu je zase všechno jaksi rychlejší a jednodušší, prostě máte fotografie hned. Nejste zase ale schopni předem zhodnotit, jak daný snímek vyšel (pokud nemáte vlastní skener) a míra kontroly nad výsledným vzhledem fotografie, hlavně přesností barev, je o něco nižší. Je spousta fotografů, pro které je negativ vynikající volbou pro svou expoziční pružnost a odolnost proti chybám. Zejména pokud často nedělají velké fotografie, je pro ně negativ zcela pohodovou volbou.

    Na co budete fotografovat vy, to si musíte rozhodnout sami.

    Jan Hlinák
    http://www.fotoamater.cz
    Další články autora

    1   2   3   4   5   
    1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
    Diskuse k článku
    DaB17.5.2005, 08:18odpověď
    Jan Hlinák18.5.2005, 11:59odpověď
    Petr Lavička18.5.2005, 12:42odpověď
    vrana18.5.2005, 14:39odpověď
    Petr Lavička18.5.2005, 14:54odpověď
    Jan Hlinák18.5.2005, 15:21odpověď
    fobust17.5.2005, 09:15odpověď
    Petr Lavička17.5.2005, 10:15odpověď
    Mirek16.8.2005, 19:03odpověď
    Jarda17.5.2005, 10:43odpověď
    Mirek16.8.2005, 19:19odpověď
    Borek17.5.2005, 09:31odpověď
    DaB17.5.2005, 10:07odpověď
    DaB18.5.2005, 13:16odpověď
    Tomas18.5.2005, 15:14odpověď
    DaB19.5.2005, 12:52odpověď
    Tomas Houda19.5.2005, 15:27odpověď
    DaB23.5.2005, 13:32odpověď
    ummagama26.5.2005, 11:50odpověď
    MG27.5.2005, 16:24odpověď
    Jan Hlinák18.5.2005, 09:32odpověď
    Rudolf Stolař17.5.2005, 11:18odpověď
    vpaluzga17.5.2005, 12:30odpověď
    Rudolf Stolař17.5.2005, 16:48odpověď
    -Che-17.5.2005, 17:57odpověď
    vk18.5.2005, 08:53odpověď
    Peter pogan17.5.2005, 11:36odpověď
    Jan Hlinák18.5.2005, 09:33odpověď
    Tomas Houda17.5.2005, 16:55odpověď
    DaB18.5.2005, 08:25odpověď
    Pavel18.5.2005, 09:31odpověď
    DaB18.5.2005, 13:25odpověď
    MartinD18.5.2005, 10:04odpověď
    vajgl1.8.2005, 11:54odpověď
    MartinD18.5.2005, 10:07odpověď
    Václav Paluzga18.5.2005, 13:11odpověď
    BorekL19.5.2005, 23:23odpověď
    lipon23.5.2005, 15:43odpověď
    Teg18.5.2005, 17:01odpověď
    Quend18.5.2005, 18:04odpověď
    janci18.5.2005, 20:25odpověď
    Jeffi19.5.2005, 09:56odpověď
    Jan Hlinák19.5.2005, 17:15odpověď
    janci19.5.2005, 23:31odpověď
    janci20.5.2005, 02:00odpověď
    Matej Prochazka19.5.2005, 09:57odpověď
    PETRPV27.5.2005, 13:17odpověď
    kavol20.7.2005, 10:54odpověď
    Jan Hrubý21.5.2005, 23:58odpověď
    Rudolf Koždoň19.7.2005, 08:55odpověď
    Juraj30.6.2005, 10:05odpověď
    Jan Hlinák30.6.2005, 10:13odpověď
    Rudolf Koždoň19.7.2005, 09:41odpověď
    Jan Hlinák19.7.2005, 09:47odpověď
    thr19.7.2005, 12:23odpověď
    kavol20.7.2005, 09:31odpověď
    Jan Hlinák20.7.2005, 10:19odpověď
    kavol20.7.2005, 11:58odpověď
    Jan Hlinák20.7.2005, 12:07odpověď
    kavol20.7.2005, 16:30odpověď
    David25.10.2005, 14:38odpověď
    Filip21.12.2005, 21:45odpověď
    Jan Hlinák23.12.2005, 15:30odpověď
    Filip11.1.2006, 14:59odpověď
    Jan Hlinák18.1.2006, 12:13odpověď
    Ing.Stanislav Pleva31.1.2006, 16:12odpověď
    Filip2.2.2006, 01:23odpověď
    Martina Čížková7.9.2006, 11:48odpověď
    unikad6.10.2009, 23:18odpověď
    Pavel Pola7.10.2009, 06:18odpověď
    unikad8.10.2009, 14:27odpověď
    Pavel Pola8.10.2009, 15:22odpověď

    přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

    Možná by vás mohlo zajímat




     

     

    Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace