motiv

Jan Lukas: Pompeje / Manhattan

20.7.2002 - Jiří Pecka - Výstavy
Fotograf Jan Lukas (nar. 1915) patří k těm českým fotografům, kteří dosáhli mezinárodního věhlasu. V roce 1966 emigroval do USA, ve 30. letech minulého století patřil k zakladatelské generaci českých fotoreportérů (vedle např. V. Jírů a K. Hájka) a spolupracoval s řadou prestižních předválečných časopisů.

Jan Lukas hodnotí fotografii jako nástroj ke zprostředkování zkušenosti druhým a jeho krédo zní: "Realita je natolik zajímavá, že nic k ní už nechci dodat, jen zaznamenat jsem ji vždycky chtěl". Přes svou nesmírně plodnou fotografickou práci dokonce tvrdí, že fotografie není umění, neboť "fotograf si nemůže skutečnost nijak přeformovat či přehodnotit ve svém nitru". Řada jeho prací má blízko k tvorbě H. Cartier-Bressona a stylu fotografů agentury Magnum. Emanuel Frynta o Lukasovi v 60. letech napsal: "Zvedá-li svůj Rolleiflex, musíte myslit na daleko původnější počínání někoho, kdo ve spěchu zdvíhá dítě, aby uvidělo něco, co ze země nezahlédne, něco cenného, půvabného, veselého na proměnlivém jevišti světa, co nyní je tu a víckrát už se nevrátí...". Tolik úvodem, snad i k lepšímu pochopení výstavy, probíhající až do 21. 7. 2002 pod názvem "Pompeje / Manhattan" v Ateliéru Josefa Sudka v Praze Na Újezdě.

Tato expozice fotografií Jana Lukase je z roku 1979, kdy byla instalována k 1900. výročí zániku antických Pompejí. Jeho fotografie z mrtvých Pompejí, pod sopečným popelem pohřbených a posléze objevených, vyšly již v polovině šedesátých let minulého století v nakladatelství Spring Books Ltd. pod názvem Pompeii and Herculaneum.

Soubor Manhattan vznikl až v letech sedmdesátých. Na výstavě je k vidění dvanáct dvojic fotografií, vždy menší černobílá z Pompejí a vedle větší barevná z Manhattanu v New Yorku, přičemž na obou snímcích je zachycen obdobný nebo takřka totožný motiv. Tato malá Lukasova fotografická etuda zobrazuje zákoutí obou měst - mrtvého i živého. A nalézá, přes obrovskou časovou vzdálenost, neuvěřitelně příbuzné reálie, témata a zákoutí. Kupříkladu až neskutečně shodné kruhové kanalizační poklopy. Nebo lampičku z Pompejí a tvarově téměř stejnou manhattanskou pouliční lucernu. Dále je třeba zobrazena pompejská velice zachovalá mozaika s hlavou psa a živý pes za skleněnými dveřmi krámku (i s anglickým nápisem Pozor pes). Nebo jinde malé pompejské sošky hrajících si dětí a vedle dětské figuríny ve výkladní skříni. Takovéto dvojice atrefaktů evokují nejrůznější asociace a mj. poukazují na skutečnost, jak se i za dvě tisíciletí jakoby nic až tak moc nezměnilo (nebo naopak změnilo ?).

Dva páry snímků ležících lidských bytostí (mrtvý člověk z Pompejí a živý z Manhattanu) působí na diváka poněkud odlišně. Zejména zajisté vyvolají myšlenky o životě a o smrtelnosti. Snímky zuhelnatělých pompejských těl promlouvají jasně a definitivně. Avšak ze snímku muže ležícího na pohovce umístěné na ulici u jakési červené zdi, nebo muže ležícího na staré matraci v ponuré ohradě plné odpadků, nelze vskutku soudit na to, jak daleko je ten či onen na své pouti životem.

Uveďme ještě několik pozoruhodných faktů o autorovi. Už za studií se jeho snímky objevovaly na obálkách časopisů a již v roce 1946 vyšla jeho kniha "Země a lidé", která byla vzorem mnoha dalším. V roce 1963 vyšla kniha "Moskva", která však šla do stoupy, protože sovětský velvyslanec došel k závěru, že je příliš pesimistická (ač byla jen pravdivá a nepřikrášlující). Ke své emigraci sám autor mimo jiné uvádí, že když v září 1964 navštívil na pozvání českých přátel New York, byl to rozhodující zlom v jeho životě i ve fotografování. Opustil starý Rolleiflex a přesedlal na kinofilmový Nikon, a čtyři týdny fotografoval New York jako zjevení. V roce 1965 pak s manželkou a oběma dcerami z Československa emigroval (přes Jugoslávii a Itálii) a v červnu 1966 dorazil do USA.

V roce 1971 získal americké občanství, což mu umožnilo navštívit místa, která, jak říká, "mě už doma v Praze nejvíce lákala, říkal jsem jim ostrovy svobody". Z toho pak vznikla kniha "Ostrované" (1987), zachycující Manhattan, Starý Jeruzalém, Tchaj-wan, Západní Berlín.

V té souvislosti autor mj. připomíná k svým negativům, vzniklým před rokem 1965: "...jsem před chystaným odchodem svěřil zahraničním návštěvníkům, některé se po letech našly v Uměleckoprůmyslovém muzeu, kam je kdosi z mého zabaveného majetku zachránil. Ale největší část negativů z let 1930 - 1965 je bohužel nezvěstná, snad se ještě někde vynoří." Významným souborem je také jeho "Pražský deník 1938-1965", který byl vystaven v New Yorku v roce 1968 po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa (vydáno 1995 v nakladatelství Torst).

(Zpracováno s použitím materiálů Ateliéru Josefa Sudka.)

Jan Lukas: Pompeje / Manhattan
Termín konání: 7.6. - 21.7.2002
Místo konání: Ateliér Josefa Sudka, Újezd 30, Praha 1
Otvírací doba: Út - Ne, 12 - 18 hod.
Žánr: objekty, zátiší
Vstupné: 10,- Kč

Jiří Pecka
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný

Možná by vás mohlo zajímat




 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace