motiv

Jubilejní Open Air X. - zpráva ze života fotoamatérského hmyzu

Reportáž jednoho z účastníků obvyklého srocení amatérských fotografů.
anketa
Pavla Kopřivy5,6%
Tomáše Hrubého2,8%
Zdeňky Jelínkové5,6%
Tomáše Lepky8,3%
Jiřího Charváta8,3%
Jarmily Pánkové8,3%
Pavla Pospíšila22,2%
Zdeňka Tichého25%
Zdenka Bakšteina13,9%
Hlasujících celkem: 36
  • Úvod
  • Co bylo jinak?
  • Pátek
  • Fotografové a galerie
  • Noční promítání, historie Open Air, obnovení tradic
  • Slovenské křídlo
  • Fotografování s modelem
  • Co dodat závěrem?
  • Soutěž o nejlepší fotku modela - komentuje model sám
  • Výsledky galerií
  • Poděkování
  • Úvod

    Tak jsme se zase sešli, tentokrát se jednalo o jubilejní desáté setkání amatérských fotografů a již poněkolikáté se konalo v kempu u zámku Jemčina. Petr Kříž opět zajistil ubytování v chatkách (někteří své lože během sobotní noci ani nenavštívili...), stravu proti úmrtí hladem a napájecí stanici proti úmrtí žízní. Místní bar je k dispozici, nabídka rozsáhlá, ceny mírné, co víc si můžeme přát. Nakonec se nás sešlo pár desítek, Karl von Nusle s modelkou dorazil později a jako poslední, v sobotu odpoledne, dorazil i jediný zástupce jednostopých vozidel – můj brácha. Slovenské křídlo vyslalo pouze jediného zástupce, který však kvalitou a množstvím svých fotografií předčil všechny ostatní z krajů česko-moravsko-slezských, ale nepředbíhejme.

    Co bylo jinak?

    Ano, vzhledem k jubilejnímu setkání došlo na hodnocení setkání předchozích a také k navrženým změnám setkání příštích. Jaké jsou tedy novinky? Ta nejhlavnější je, že dvě setkání ročně, jedno jarní a jedno podzimní, se změní na jediné. Což není nakonec od věci, zpravidla se ukazují fotografie z dovolených a většinou my amatéři nepatříme mezi tak výkonné fotografy, abychom v těch pár měsících mezi dokázali nafotografovat něco kloudného k promítání. Druhou změnou je rozvěšení galerie již po ránu, ne až po čtvrté hodině odpolední. Každý si tak najde čas na dostatečně dlouhé podívání a vybírání je pak mnohem jednodušší, není to až taková honička.

    Digitální fotografie, pro zarytého klasika způsobují tato slova mrazení v zádech, tady se její nástup nedal přehlédnout. Snad poprvé byly podklady pro fotografie vystavované v galerii v nadpoloviční většině z digitálních zrcadlovek, takže filmový materiál tentokrát dostal na frak. Faktem je, že fotografie měly velké rozměry, byly kvalitní a žádné dřívější nectnosti digitálních fotek jako zubaté hrany, proužkování či chromatická vada se zde nekonaly. S tímto faktem je nutné se smířit, na druhou stranu mi to nepřijde jako něco špatného.

    Pátek

    Byl den sjížděcí a kecací, ohledně sjíždění nehledejte analogii s alkoholem, mám na mysli spíše postupné shromažďování účastníků. Někdo bloudil, například já, protože jsem vždy cestoval jako spolujezdec a ještě k tomu ve dne. Guláš na uvítanou byl vynikající, předpokládám, že nebyl stvořen podle stupidních unijních předpisů, kdy se jídlo nesmí nechat odležet. Neboť jak známo a ověřeno, guláš, držkovka a bramboračka jsou nejlepší až druhý den a tenhle byl výborný.

    Malým překvapením nebyl ani tak počet zúčastněných, jako hromada neznámých tváří, které jsem zaregistroval jako první. Těch pár známých sedělo tiše u jednoho stolku a všechno vypadalo nějak moc klidně. Naštěstí také ostatní osazenstvo sálu s krbem patřilo k nám a tak byla výsledná horda osob docela velká. Mimochodem, krb má v sobě desku s nuceným průtokem vody a ta je po ohřátí hnána do topení podél stěn, takže v ohromném sále je celou noc teplíčko. Geniálně jednoduchý a plně funkční nápad.

    V pozdější noci se promítalo, dívalo a povídalo. Již poněkolikáté se jednalo o kombinaci projekce z datového projektoru a klasického diaprojektoru, převaha digitálních zrcadlovek je i zde zřejmá. Rovněž je zřejmá další maličkost, kterou je snadnost manipulace s digitálními snímky. Buď přinesete USB disk nebo vypálené CD, při kvalitním projektoru (snažili jsme se), rozumné projekční ploše a tmě při promítání je obraz přijatelně kvalitní. Ovšem diapozitiv, to je teprve pokoukáníčko. A vzhledem k tomu, že projekční technika mě osobně živí, věřte, že ještě pár let diapozitiv opravdovým pokoukáníčkem zůstane. Nicméně utaháni pracovním procesem fotografové silně odpadali a nakonec po jedné hodině noční nikdo nezůstal, tuto noc se šlo spát.

    Fotografové a galerie

    Napřed ke galeriím, poprvé byly dvě samostatné, jedna klasická se snímky od jednotlivých autorů, které mělo spojovat jedno téma, což dodrželi všichni autoři. Druhá galerie s libovolným počtem fotografií měla jediné téma – variace na desítku, které měly symbolizovat desáté výročí setkání. Tato galerie nakonec dostala název „Deset“. Ač malá, obsahovala řadu zcela odlišných a zajímavých nápadů. Fotografie jsme rozvěsili během dopoledne a tak byla (konečně) spousta času na prohlížení fotografií, povídání kolem nich a tak podobně. Z mého pohledu je tahle změna příjemná, mimo celkově klidnější průběh zde hraje roli jedna podstatná maličkost. A tou je pohodové rozmyšlení pořadí galerií jednotlivých autorů. Dojem z jednotlivých fotografií má čas uzrát a bodování je pak mnohem jednodušší.

    Pár slov k výjimečným autorům: mezi barbary setkání bych zařadil Jáju s její „černobílou fotografií“ bagru, prezentovanou v jediném exempláři kvality „fotografův koš po roce hledání“. Překvapilo mě to a nějak jsem nenacházel vhodný termín pro daný způsob prezentace. Jediná asociace, kterou ve mně fotografie vzbuzovala bylo ocenění „Fotoropák“.

    Mezi nevyváženého, leč jinak kvalitního autora bych zařadil Pavla Polu. Zatímco na předchozím setkání kontroval nepřekonatelnými černobílými snímky sněhových mužíků ohromného formátu, které mu zajistily bez jakýchkoliv námitek bezkonkurenčně první místo, tentokrát přivezl holandské fanoušky v barvě a malém formátu. Na vině nebyl digitál, spíše překvapivě nezajímavé téma (promiň Pavle) prezentované v každých novinách. Že tentokrát dostal košem netřeba dodávat. Holt i mistr tesař se někdy utne.

    OA X.
    Modelky ve Štěpánových variacích

    Dále musím zmínit Štěpána Kováře, který svou galerií modelů překvapil a svým způsobem i oklamal každého z nás. Fotografoval totiž sérii ženských figurín z výloh, ale rozložení světel zvolil natolik šikovně, že první figurína vypadala jako živá, další tvořily postupný přechod mezi živou modelkou a figurínou a poslední již byla jednoznačně umělou figurou. Tahle fikce patřila mezi nádherný příklad jednoduchého nápadu dovedeného ke geniální dokonalosti. Co se mě týká, zapálilo mě tuším až u třetí fotografie ze série. Některým zapalovalo dříve, jiným později.

    Na poslední místo této kapitolky patří Bubuš, jinak mu však náleží prvé místo nejen v galerii, ale i v rámci na setkání předváděných fotografií vůbec. Stručně řečeno – pohádka a ještě ke všemu digitální. V tomto případě byl cyklus fotograf-fotoaparát-počítač-tiskárna doveden do absolutní dokonalosti a snad poprvé nikdo na výsledku nehledal žádné chybky. Na druhou stranu, ony tam také žádné nebyly. Dodatečně děkujeme, tak vysokou úroveň nikdo nečekal.

    Vladimír Burjan - ze série Cigáni
    Vladimír Burjan - ze série Cigáni

    Fotografování s modelem

    OA-X.
    Ano, na této přednášce byla účast hojná

    Už když se vypisoval program setkání, tento bod programu se mi nezdál a zaváněl mi spíše nějakou taškařicí. Nicméně po příjezdu vypadalo vše velmi vážně, Karl von Nusle modelku opravdu přivezl a počáteční seznámení s tématem fotografování aktu ve stylu „Jak to dělám já“ bylo docela poučné. Pro nás, laiky v oboru, bylo asi největším překvapením, že stačí vyfotografovat kloudné portréty či akty prvnímu modelu a další již přijdou sami. Je tedy eliminována ona všeobecně rozšířená představa (já ji měl také), že je potřeba ukecávat každou potencionální modelku na toto téma fotografování. Omyl pánové, pokud budou fotografie kvalitní, stačí vyvinout energii na model číslo 1. Další již přijdou sami.

    OA X.
    Model v roli "vltavský parník"

    Když mělo dojít k praktickým ukázkám, opustil Jakub s modelkou místnost se slovy, že jde pomáhat. Houby. Vrátil se v apartním pyžámku pro žáčka mateřské školy. Následovala promenáda v županu a plavkách včetně odložení županu na několik pikosekund. Pokud to někdo stihl vyfotografovat, já to nebyl. Konečným převlekem byly decentní pánské plavky ve stylu dvacátých let, tj. nohavičky a apartní kšandičky. Ano, model představovaný Jakubem byl velmi tvárný, obvyklá mnohomluvnost se omezila na pouhé ano, ano, ano a přesné plnění fotografových požadavků. To snad ani nebyl Jakub. Po přesunu do exteriéru byl všem ukázán příklad fotografování na molu, zde ovšem nikoliv na molu modelkovém, ale přístavištním. Pověstnou třešničkou na dortu pak byla ukázka dokonalé souhry spolupráce modelu s fotografem. Na pokyn fotografův model Jakub rozčeřil hladinu místní říčky a v klidu plnil všechny požadavky dál, ponoru do vody ledové nedbaje. Jediné teplo dodával v částečném klidu kouřený doutník, takže model chvílemi vypadal jak vltavský parník brázdící v třicátých letech hladinu. Ač ráno byla jinovatka, slunce peroucí do nás všech zjemňovalo Jakubovo utrpení.

    OA X.
    Spokojený model, spokojený fotograf

    Zhruba v tomto okamžiku došlo k poučení nás ostatních, že když model nacházeti se hodlá v tak prekérní situaci a stále chce spolupracovat, může se sám stát nositelem řady nápadů. Prostě jen proto, aby zkrátil své utrpení. Musím říci, že před modelem smekám a pokud byl sám zdrojem tohoto nápadu, považuji ho svým způsobem za malého masochistu. Malého postavou, leč velkého ducha.

    Jakube, děkujeme.

    Historie Open Air, noční promítání, obnovení tradic

    Sobotní pozdnější odpoledne bylo věnováno povídání, prohlížení fotografií, hodnocení. Pak následovalo udílení různých cen, včetně jedné speciální odměny značky Pentax pro Ondru. Tělo s objektivem, ovšem ve formě jaksi předvýrobní, tj. i před slepením optických prvků objektivu k sobě. Kdo Ondru nezná, je to natolik šikovný fotograf, že není doporučováno mu svěřovat libovolnou techniku do rukou. Hrozí jí okamžité rozebrání. Ondrovi ovšem můžeme přičíst k dobru, že ovládá také zpětný proces a žádné součástky mu poté nezbývají a funkčnost je zachována. Uvidíme, jestli i tento darovaný kus složí a bude fungovat. :-) Promítání tentokrát nezačalo snímky z různých cest tuzemských či zahraničních, ale Jakub s Pavlem probrali a promítli historii všech devíti předcházejících setkání.

    OA X.
    Něco z historie, mrtvola na snímku a přednášející Jakub je tatáž osoba

    Blížil se večer a s ním obvyklé, dnes již digitální i analogové promítání. Dundee promítl nádherný Island, negativně komentovaný Modrým Psem, neboť islandští celníci zkrátili potravinové zásoby jejich skoro měsíční výpravy. Pak jsem se snažil promítnout Norsko s poněkud nižší kvalitou diapozitivů (ono se vůbec po Dundeem nebo Františku Štaudovi špatně promítá), Jakub ukázal rychlá auta, pár diapozitivů z dovolené, reportáž z Fotografického Tvrďáka a promítali mnozí další.

    OA X.
    V průběhu noci vznikaly náhodné nehodnocené galerie ...

    Slabší jedinci během noci postupně odpadávali a ploužili se do přilehlých chat, ovšem tvrdé jádro vydrželo diskutovat až do pozdní noci a brzkého rána. Někteří odcházeli a zase přicházeli, nakonec jsme se chvilku před svítáním rozhodli uložit svá unavená těla na dvacet minut na lavičky v sále před krbem. Jaký šok musela utrpět paní připravená na úklid, když se po rozsvícení před šestou ráno zvedlo z laviček několik individuí a odešlo do ranních mlh. Mlhy sice nepatřily mezi příliš mlžné, zato stačily k orosení řady pavučin v ohradách a ty ve spolupráci s vycházejícím sluncem následně způsobily, že fotografové porůznu pobíhali, polehávali, přeskakovali ohrady, fotografovali nejen je, ale v silném citovém opojení také orosené a osluněné pasoucí se krávy. Tady se znovu ukazuje, že zvíře je psychicky odolnější než člověk, neboť krávy pobíhání fotografů nijak nerozhodilo, zatímco uklízečku málem klepla pepka.

    Takže jsme plynule propluli nocí do dalšího rána, čímž došlo k obnovení tradic tuším prvního OA, kdy se celou noc promítalo. Vzhledem k tomu, že nejsme tak výkonní fotografové, museli jsme celonoční projekci nahradit verbální komunikací.

    Nedělní ráno pokračovalo snídaní na prosluněné terase, počasí vůbec bylo královské. Pak následovala Tobíkova přednáška s křivkami, denzitami a další spoustou informací. Tobíkovi se musím dodatečně omluvit, můj mozek již odmítal spolupráci a tak jsem se raději slunil.

    Slovenské křídlo

    OA X.
    Bubuš popisuje své fotografie

    Ano, musím Bubušovi věnovat samostatný odstavec. Jediný zástupce ze Slovenska přivezl desítky fotografií, vždy v samostatných uzavřených celcích a hlavně nám všem předvedl jednu lehce opomíjenou, leč podstatnou maličkost. A to, že na technice zas tak nezáleží, pokud má fotografie emotivní náboj. Jeho digitální fotografie byly totiž nejen z profesionálního EOSu, ale také z jednoduchého, tuším třímegového digitálního kompaktu. Vše ve formátu minimálně 40 x 30 cm a my ostatní jsme se mohli akorát stydět. I technická kvalita fotografií byla překvapivá, jak se říká mezi námi amatéry, prostě Canon. Dokonce Dundee poprvé dospěl k rozhodnutí, že je čas na změnu k digitálu, což je u diákového pravověrníka na pováženou.

    Dalším tématem k zamyšlení byl Bubušův názor na digitální fotografii. Jestli si dobře pamatuji, nafotografoval za necelé tři roky kolem 20.000 snímků (ano, dvacet tisíc). A právě na tom množství se metodou pokus – omyl – nový pokus atd. naučil to, co na OA prezentoval. Tenhle názor má něco do sebe, neboť tatáž metoda by běžného fotografa na film finančně zruinovala. Pokud ji popisuje člověk předvádějící tak prvotřídní fotografie, navíc z řady zcela odlišných tematických okruhů, má jeho názor značnou váhu. Jsou totiž eliminovány stovky dnes existujících internetových fotogalerií s milióny nekvalitních fotografií, kde se s tímtéž názorem dá těžko souhlasit.

    Co dodat závěrem?

    Ač je počet členů setkání z praktických důvodů omezen, nedochází k naplnění celé akce a většinou zůstane pár míst volných. Tím chci říci, že registruji občasné povzdechy na FotoPrůvodci, že tam mohlo být hezky a z narážek v diskuzi v poznámkách pod fotkami není nezúčastněným jasné, o čem že je řeč. Rovněž tento článek není jen prostou reportáží, prostě jsem tam byl a popisuji své cítění akce. Pokud se vám to nelíbí nebo tomu nerozumíte, existuje jediné řešení. Přijeďte a uvidíte.

    Soutěž o nejlepší fotku modela - komentuje model sám

    Vzhledem k vysoké účasti fotografů na sobotněodpolední přednášce o portrétu a aktu jsme se s Pavlem rozhodli vyhlásit soutěž o nejzdařilejší fotografii z tohoto workshopu. Zvláště břeh Nežárky byl odpoledne přeplněn, až jsem byl nakonec rád, že vodu mám sám pro sebe. To slibovalo i mnoho podařených obrázků. Nakonec nám jich do redakce dorazilo 24 od devíti autorů. Zadání bylo jasné a kdo jiný by se měl chopit vyhlášení nejzdařilejší fotografie modela, než sám narcisisticky založený model. Tak jsem tady a mám tu čest vám představit, zhodnotit a nakonec i oznámit vítěze. Ještě před vlastní exkurzí do světa modelingu a krásných těl musím podotknout, že všichni fotografové měli velice těžkou pozici a pro zhotovení dobré fotografie museli vynaložit veškeré úsilí a v paměti vyhledat všechny možné finty a fígle, které kdy použili či o nich jen slyšeli. Vysoké, skoro polední slunce svítící přímo do objektivů a nevyzpytatelně se lesknoucí hladina vytvořily opravdu kruté podmínky pro fotografování.

    Pavel Kopřiva - Dundee

    Pavel nenechal nic náhodě a kromě tří soutěžních fotografií zaslal i malý úplatek v podobě fotografie modela a vedoucího workshopu. Pěkně dokázal zachytit nadšení a spokojenost fotografa-učitele a vyčerpání modela po práci. Vlastní soutěžní fotografie jsou také dobře technicky zvládnuté, což se dalo očekávat vzhledem k autorovi i použité technice. Charakteristické pózy rozmarného léta výtečné. ALE!!! Kde máte, pane Kopřivo, onen charakteristický kouř kubánského doutníčku?! Takto ty fotky hodně ztrácejí a asi budou odsouzeny k nižším postům na výsledkové listině.

    OA X. - Dundee OA X. - Dundee OA X. - Dundee
    OA X. - Dundee

    Tomáš Hrubý

    Ano, Tomáš má postřeh a rychlou ruku. Je jeden z mála, kdo má zachycen "výpad" modela do řad diváků. Sice je viditelné stržení fotoaparátu při expozici, ale budiž mu omluvou jateční váha modelu řítícího se směrem k jeho výbavě. To by vydržel snad jen fotograf rodea, ale Tomáš je přeci jenom specialista na křehké ptáky a titěrné vážky. I další fotka "z aťasu" je dobrá, ale ten pověstný chlup ostrosti by určitě prospěl. Za to třetí fotka vyvalených očí na nefungující zapalovač je velkou favoritkou na přední umístění.

    OA X. - Hrubý OA X. - Hrubý OA X. - Hrubý

    Zdeňka Jelínková

    Tato nadějná fotografka vsadila na jedinou fotografii. Trochu šeďák a přitom stačilo pár potáhnutí za táhla v grafickém editoru, celou fotografii lehce ztmavit a nechat vyniknout protisvětlo na mohutných ramenou modela. Chvála musí ovšem směřovat k vystižení pózy a zachycení krásných křivek těla. Stejně jako u Dundeeho je zde škoda chybějícího kouře z doutníku, který by tuto fotku určitě posunul o několik schodů výše.

    OA X. - Jelínková

    Tomáš Lepka

    Tomáš vsadil také na jednu fotografii a musím konstatovat, že udělal dobře. Přidat do série ještě nějakou, kde by byl model zepředu, by bylo velice kontraproduktivní. Takhle alespoň neruší ksicht modela a naopak jsou patrné veškeré jeho vnady, dobře zasazené do kruhů ve vodě. Vše nahoře pěkně rámuje dým.

    OA X. - Lepka

    Jiří Charvát - Luky

    Tak tady kritikou nemůžu šetřit. Luky promiň, ale zde se projevila tvoje nepozornost či liknavost. Všechny fotky jsou pořízené o osudnou setinu vteřiny později či předčasně. Na první jsi prošvihl ten správný okamžik, kdy model měl, jak by řekl klasik, prsa dmoucí a spoušť zmáčkl až v okamžiku, kdy svalová hmota nekontrolovatelně sklouzla do dutiny břišní. Na druhé fotce je to cca půl vteřiny po dopadu vody na doutník, který v ten okamžik zhasl. Ač je třetí fotografie z hlediska diváka určitě zajímavá, stejně jako záběr od Tomáše, musím tě i zde trochu pokárat. Určité ponaučení sis z předešlých záběrů určitě vzal a exponoval jsi již dříve, ale... Ano, exponoval jsi o pověstný chlup dříve. Těsně před tím, něž mně ošlehl plamen ze zapalovače... Co dodat? Fotky velice pěkné, ale focené ve špatný okamžik.

    OA X. - Luky OA X. - Luky OA X. - Luky

    Jarmila Pánková - Jája

    Jája, stejně jako Tomáš, zaslala dvě fotografie reportážního charakteru a jednu klasiku z vody. Vodní klasika má poměrně slušnou úroveň a zachycuje vše podstatné. Dvě reportážní ukazují, že autorka má postřeh, ale technika ještě lehce pokulhává. I když na té první je krásně zachycen ladný pohyb pozadí modela.

    OA X. - Jája OA X. - Jája OA X. - Jája

    Pavel Pospíšil

    Konečně něco jiného! Detail, detail a zase detail. Dokonce i usměvavý model. Tak to se hned tak nevidí. Nádherný dvojportrét modela s fotografem v pozdněodpoledním slunci. Paráda. PS: dělám, že ten prostřední (modrý) portrét jsem neviděl ;-)

    OA X. - Pospíšil OA X. - Pospíšil OA X. - Pospíšil

    Zdeněk Tichý

    Hmmmmmmmmmmmm, tak to jo, to je parádička. Tady se sám sobě líbím :-) Perfektně zpracované dílo, stíny ladící s postavou, dobře viditelná elegance modela. Navíc poslední fotka ukazuje, jak je model ochotný neustále pózovat i ve chvíli, kdy fotograf nabíjí film do foťáku. Pane Fotografe, tohle se vám povedlo, gratuluji.

    OA X. - Tichý OA X. - Tichý OA X. - Tichý

    Zdenek Bakštein - ZB - Modrý pes

    Elegantní, veselé, umělecké. Tak by se daly charakterizovat tři fotky od posledního účastníka této soutěže. Zvláště poslední z trojice je velice zajímavá díky odleskům slunce na hladině Nežárky a fotografii posouvá o třídu výše.

    OA X. - Tichý OA X. - ZB OA X. - Tichý

    Chtěl bych poděkovat všem autorů, kteří si našli čas a odvahu poslat nám svá díla. Je opravdu těžké vybrat to nejlepší a nikoho při tom v této konkurenci nepoškodit. Dlouho jsem dumal, dlouho prohlížel fotografie a nakonec u mě zvítězila černobílá škála tónu a elegance od Zdeňka Tichého. V těsném závěsu jsou fotografie Pavla Pospíšila a Zdenka Bakšteina. Asi bych vyhlásil ještě jedno, respektive dvě, čestná uznání. A to za dvě, ve stejný okamžik exponované fotografie od dvou autorů - Tomáše a Lukyho. Ještě jednou díky a doufám, že jste se bavili stejně dobře u focení, jako já ve vodě a následně při prohlížení vašich fotek.

    Výsledky galerií

    Galerie na šňůrách

    Tabulka pořadí Galerie na šňůrách - Open Air X. - Jemčina - podzim 2004
    pořadí jméno přezdívka název série body
    1. Burjan Vladimír Bubuš Cigáni 113
    2. Procházka Matěj Harnod Ranní nálady 83
    3. Richtr Karel Karl von Nusle Pár fotek z dovolené 62
    4. Kopřiva Pavel Dundee Proměny dne 60
    5. Kovář Štepán StepanK Zajatci bez naděje 54
    6. Hlinák Jan JanHl Motýli 26
    7. Bakštein Zdenek ZB Islandský kraj 25
    8. Lahoda Bořivoj   Krajina 24
    9.-10. Kencl Jakub Jakub Každý to prožívá jinak 22
    9.-10. Krása Josef Chose Portugalsko 22
    11. Kutina Pavel Bitovod Noční Praha 16
    12. Pola Pavel   Fotbaloví fanoušci 10
    13.-14. Mlíka Miroslav   Léto odchází, zima... 8
    13.-14. Lepka Tomáš   Bez názvu 8
    15. Koreček Aleš   Babí léto 6
    16.-18. Kypta Tomáš   Mlhy 5
    16.-18. Robošová Lenka   Svatba 5
    16.-18. Hlinák Martin   Život kočky 5
    19.-20. Hrubý Tomáš Thr Ze života rehka 4
    19.-20. Tichý Zdeněk ZdenekT Muzikanti 4
    21.-22. Batěk Libor   Poldi 3
    21.-22. Charvát Jiří Luky Češi v Rumunském Banátu 3
    23.-24. Jiřičková Michaela   Nádraží 1
    23.-24. Pospíšil Pavel   Domácí násilí 1

    Galerie na jednotné téma "Deset"

    Tabulka pořadí galerie "Deset" - Open Air X. - Jemčina - podzim 2004
    pořadí jméno přezdívka body
    1. Tichý Zdeněk ZdenekT 46
    2. Kovář Štepán StepanK 41
    3. Kencl Jakub Jakub 34
    4. Krása Josef Chose 27
    5.-6. Kopřiva Pavel + Richtr Karel Dundee + Karl 20
    5.-6. Bakštein Zdenek ZB 20
    7.-8. Pola Pavel   15
    7.-8. Kutina Pavel Bitovod 15
    9. Procházka Matěj Harnod 9
    10. Zaoral Daniel LovecL 7
    11.-12. Charvát Jiří Luky 3
    11.-12. Kříž Petr   3

    Poděkování

    Chtěli bychom poděkovat všem, kteří se podíleli na organizaci a zajištění hladkého průběhu akce:

    • firmě Minolta za věnování věcných cen do našich soutěží,
    • firmě Nikon za věnování věcných cen do našich soutěží,
    • firmě Zoner za věnování věcných cen do našich soutěží,
    • Petrovi Křížovi za organizaci ubytování a stravování,
    • Janu Hlinákovi za zapůjčení promítačky, dataprojektoru, plátna a věcí s tím spojených.

    Jan Hlinák
    http://www.fotoamater.cz
    Další články autora

    Jakub Kencl
    http://kencl.zonerama.com/
    Další články autora

    1   2   3   4   5   
    1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
    Diskuse k článku
    Bubuš31.10.2004, 18:52odpověď
    Pavel Pola31.10.2004, 19:02odpověď
    Tobík1.11.2004, 00:33odpověď
    ZdenekT9.11.2004, 14:11odpověď

    přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

    Možná by vás mohlo zajímat




     

     

    Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace