Měření a míchání barev

Úvod do CIE kolorimetrie a teorie míchání barev prostřednictvím aditivního skládání tří primárních barev a stručné shrnutí jejich důsledků při praktické reprodukci barev.

1. CIE XYZ systém měření barev

Potřeba vyjádřit barvy nějak čísly existovala již dávno před tím, než přišly na svět digitální obrázky. Možnost exaktně měřit barvy je totiž nezbytnou nutností při analýze jakéhokoli barevného materiálu, u něhož je přesnost barev kritická, včetně tradičních materiálů, jako je třeba barevný film nebo fotografický papír. O standardizaci kolorimetrických měření se již léta stará mezinárodní organizace zvaná Commission Internationale de l’Éclairage (CIE). Základním pilířem kolorimetrie je definice tzv. standardního kolorimetrického pozorovatele, kterou CIE vydalo v roce 1931.
Standardní kolorimetrický pozorovatel CIE 1931 se skládá ze tří tzv. color matching funkcí, x*(λ), y*(λ) a z*(λ). (Poznámka: V literatuře se pro color matching funkce normálně používají písmena s pruhem nad, nicméně tyto symboly se mi nepodařilo v HTML vyloudit, jelikož stávající browsery nejsou stále ještě plně kompatibilní s kódováním Unicode, takže jsem se v tomto textu uchýlila k menší odchylce od standardního značení.) Color matching funkce x*(λ), y*(λ) a z*(λ) slouží ke stanovení speciální trojice čísel, tzv. XYZ tristimulu, který umožňuje navzájem porovnávat barvy různých barevných podnětů.

Color matching funkce standardního kolorimetrického pozorovatele CIE 1931
Obr. 1 – Color matching funkce x*(λ), y*(λ) a z*(λ) standardního kolorimetrického pozorovatele CIE 1931.

Barevný podnět je světlo vyzařované, odražené či propouštěné pozorovaným objektem, na které naše oči reagují (tj. díky kterému daný objekt vidíme). Toto světlo má jisté spektrální rozložení energie, které se dá popsat pomocí funkce f(λ), kde lambda je vlnová délka světla. Jednoduše řečeno, tato funkce udává, jak moc které vlnové délky je v tomto světle obsaženo. Spektrální rozložení energie podnětu, ačkoli určuje to, jakou barvu uvidíme, ovšem není samo o sobě dobrým prostředkem k charakterizaci a měření barev. Vztah mezi ním a viděnou barvou je pro tyto účely příliš složitý – viz minulý díl seriálu. Mimo jiné, protože je naše vidění pouze trojbarevné, tak se nám mnoho podnětů se zcela odlišnou spektrální distribucí energie jeví být zcela totožné barvy (metamerické podněty). Základní funkcí XYZ tristimulus je odstranění této nejednoznačnosti.


Standardní kolorimetrický pozorovatel byl zkonstruován tak, aby se dva podněty jevily být téže barvy, neboli byly metamerické, tehdy a jen tehdy, mají-li shodný XYZ tristimulus.

Standardní iluminant D65 a jeho metamer
Obr. 2 – Spektrální distribuce standardního iluminantu CIE D65 modelujícího denní světlo při zatažené obloze a jednoho z jeho metamerů.

XYZ tristimulus je definován následovně:


eq1

Zde k je kalibrační konstanta, jejíž hodnota záleží na tom, jaká je zvolená škála – lze používat i absolutní jednotky, ale nejběžnější je relativní škála v procentech, kde k se volí tak, aby hodnota Y byla rovna 100% pro dokonalý bílý difúzní reflektor, neboli matnou bílou plochu odrážející všechny vlnové délky stejně. (Pozor, to neznamená, že hodnota Y nemůže být vyšší než 100%. V praxi je potřeba počítat i s vyššími hodnotami, protože jasné odlesky, fluorescentní barvy apod. běžně dosahují hodnot přes 100%.)



Při použití XYZ tristimulu v praxi je potřeba mít na paměti, že jde pouze o sice na základě výsledků praktických měření odvozený, leč přece jen pouze teoretický model, jenž má svá omezení.

Z výše uvedené definice mimo jiné plyne, že se jedná o prostý lineární model, neboli se předpokládá, že:

  1. XYZ tristimulus kombinovaného barevného podnětu se spektrální distribucí f(λ)+g(λ) je součtem tristimulů obou podnětů.

  2. XYZ tristimulus podnětu zesíleného nebo zeslabeného jistým konstantnim faktorem, cf(λ) je prostým násobkem XYZ tristimulu původního podnětu f(λ) (stejným faktorem c).

Kromě toho je tento model např. i tranzitivní, neboli předpokládá i to, že jsou-li metamerické (čili vizuálně barevně zcela shodné) podněty f(λ) a g(λ), a stejně tak jsou metamerické i podněty g(λ) a h(λ), pak jsou nutně vzájemně metamerické i f(λ) a h(λ). Pokud jste si přečetli minulý díl seriálu, musí vám být jasné, že realita je mnohem komplikovanější a že takovýto jednoduchý model může platit jen přibližně (už např. jen proto, že vidění každého člověka se od průměrného standardního pozorovatele více či méně liší), jen v omezeném rozsahu situací (např. pouze pro jistý rozsah intenzit podnětů, velikost zorného úhlu, který porovnávané barevné plochy zabírají, apod.) a hlavně pouze jsou-li oba podněty pozorovány za zcela shodných pozorovacích podmínek (tj. je-li v obou případech zcela totožný stav akomodace zraku, identické okolí srovnávaných barevných ploch atd.).

Důležité je si též uvědomit, že XYZ tristimulus je čistě jen indikátorem shody barev – tj. mají-li dva podněty pozorované za týchž podmínek shodný nebo skoro shodný XYZ tristimulus, pak se (pochopitelně jen za okolností, kdy model s dostatečnou přesností platí) jeví být stejné nebo skoro stejné barvy:


Hodnota XYZ tristimulu ve skutečnosti neudává, jaká bude pozorovaná barva, tzn. neexistuje vzájemně jednoznačný vztah mezi jednotlivými barvami a hodnotami XYZ tristimulu – v závislosti na tom, jaké jsou pozorovací podmínky, stav adaptace našeho zraku atd. se nám totiž podnět s touž hodnotou XYZ tristimulu jeví být pokaždé poněkud jinak barevný.

2. Chromatické diagramy

V řadě situací je užitečné odhlédnout od intenzity příslušného podnětu, neboli ignorovat jas barvy a uvažovat jen její chromatičnost (barvu jako takovou – její „barevnost“). Toho je možné dosáhnout normalizací XYZ tristimulu. V kolorimetrii se tradičně používá jednoduchá normalizace


eq2

Pro tyto normalizované hodnoty tristimulu platí x + y + z = 1. Třetí hodnota je pak ovšem v takovém případě nadbytečná – lze ji snadno spočíst z předchozích dvou ( z = 1 – xy ). Proto není potřeba ji uvádět a k zachycení chromatičnosti barvy stačí jen dvě hodnoty, x a y.

Chromatický diagram (CIE 1931)
Obr. 3 – Chromatický diagram (CIE 1931) zachycující křivku čistých spektrálních barev.

Redukce na pouhé dvě hodnoty umožňuje mimo jiné snadno znázornit řadu věcí graficky, prostřednictvím chromatických digramů, což jsou grafy, kde x se vynáší na vodorovnou a y na svislou osu. Příklad takového diagramu vidíme na Obr. 3. Křivka ve tvaru podkovy na diagramu zachycená se skládá z bodů (xλ,yλ), kde xλ, yλ jsou hodnoty chromatičnosti čistých spektrálních barev, tzn. barevných podnětů obsahujících jen jednu jedinou vlnovou délku světla, λ.

Bod (1/3,1/3) vyznačený na tomto diagramu odpovídá „bílé“. Přesněji, je to chromatičnost achromatického podnětu, který obsahuje všechny vlnové délky ve stejném množství („equal energy white“). Takovýto achromatický „bílý“ podnět se nám ovšem ve skutečnosti nejeví dokonale bílý – jakou barvu přesně uvidíme, závisí na pozorovacích podmínkách a stavu adaptace našeho zraku. Např. v denním světle, které se nám jeví být bílé, nejsou všechny vlnové délky zastoupeny rovnoměrně a chromatičnost denního světla je silně proměnlivá, v závislosti na denní době, počasí, apod. Je-li náš zrak adaptovaný na denní světlo, ve kterém převládají kratší vlnové délky (viz. spektrální distribuce standardního iluminantu D65 modelujícího průměrné denní světlo při zatažené obloze na Obr 2.), tj. zdá-li se nám být takové světlo bílé, tak achromatický „bílý“ podnět, obsahující všechny vlnové délky ve stejném množství, se nám bude zdát ve srovnání s ním do oranžova.

Barevný chromatický diagram (CIE 1931)
Obr. 4 – Barevný chromatický diagram (CIE 1931). Barvy jsou pouze přibližné, jednak protože podnět s touž chromaticitou se nám jeví pokaždé jinak v závislosti na pozorovacích podmínkách a jednak protože gamut monitoru, na který se díváte, je omezený – váš monitor nedokáže zobrazit všechny viditelné barvy.

Pro jednoduchost a názornost bývají chromatické diagramy často zobrazovány v barvách (viz Obr. 4) a mluví se o tom, že tento bod odpovídá červené a tamten zase modré. Pro vytvoření názorné představy je to velmi užitečné, je ale potřeba mít na paměti, že tato označení i barvy diagramu jsou jen přibližné a svým způsobem v některých situacích i trochu zavádějící. Stejně jako tomu je u XYZ tristimulu, chromatické souřadnice x a y jsou jen a jen indikátorem metamerické shody barev podnětů (v tomto případě jejich chromatičností), ale jejich hodnota neurčuje, jakou barvu přesně ve skutečnosti uvidíme. Ta totiž, jak už bylo řečeno, závisí kromě chromaticity daného podnětu i na dalších faktorech, konkrétně pozorovacích podmínkách a stavu adaptace zraku.

Chromatické diagramy mají jednu velmi pěknou vlastnost. Bod reprezentující chromatičnost světelného podnětu, který vznikne smícháním dvou světelných podnětů, kterým odpovídají body A a B v diagramu, leží na přímce spojující body A a B. Navíc, nejedná-li se čistě jen o teoretickou směs, ale takovou, která může v praxi skutečně existovat – což vylučuje použití záporných množství světla – pak takový bod leží mezi body A a B. Vzhledem k tomu, že každý reálně existující barevný podnět se skládá z nezáporných množství světla různých vlnových délek viditelného spektra, tak:


Všechny body, které odpovídají chromatičnosti reálně existujících světelných podnětů, jejichž barvu jsme doopravdy schopni vidět, leží uvnitř podkovy tvořené body odpovídajícími chromatičnosti čistých spektrálních barev.

Čára, která podkovu uzavírá a spojuje navzájem oba její konce, tzn. body odpovídající vlnovým délkám na obou koncích viditelného spektra – červeném a modrém – se sestává z bodů, které odpovídají směsím červené a modré a bývá nazývána fialová hranice.

3. Reprodukce barev aditivním mícháním tří primárních barev

3.1 Gamut primárních barev

Při reprodukci barev se používají tři zdroje primárních barev (nebo někdy i více), jejichž vzájemným mícháním se vytvářejí požadované barvy. Tři základní barvy jsou minimum, protože naše vidění je, jak už víme, trojbarevné. Spektrální rozložení energie podnětu, který je zapotřebí barevně reprodukovat, se přitom kompletně neduplikuje – jen se vytváří jiný podnět, který je s ním metamerický (neboli má stejnou barvu).

Na chromatickém diagramu leží body odpovídající barvám, které nevyžadují záporné množství některé z primárních barev a které tudíž potenciálně jde pomocí daných zdrojů primárních barev prakticky namíchat, uvnitř tzv. Mawellova trojúhelníka (je-li primárních barev více, řekněme n, tak n-úhelníka), který má vrcholy v bodech reprezentujících základní barvy k míchání použité. Na Obr. 5 je např. červenou barvou vyznačený Maxwellův trojúhelník pro standardní trojici základních barev definovanou CIE – čistou spektrální červenou o vlnové délce λ= 700 nm, zelenou λ= 546,1 nm a modrou λ= 435,8 nm. Zde jedna malá poznámka – Maxwellův trojúhelník je pouze teoretická aproximace reálného gamutu daných základních barev. V praxi totiž kromě záporných množství světla nelze přidávat ani neomezeně velká množství světla každé z barev. U reálného gamutu proto nejde ignorovat intenzitu a omezit se pouze na chromatičnost, je to tudíž trojrozměrný objekt, který má složitější tvar a nejde ho zredukovat do pouhých dvou dimenzí.

Vzhledem k tomu, že zdroje primárních barev použité při míchání reálně existují, body, které jim na chromatickém diagramu odpovídají, nemohou ležet mimo podkovu obsahující viditelné barvy. Tím pádem je ovšem celý Maxwellův trojuhelník vždy uvnitř podkovy. To ale znamená, že jisté části podkovy nevyhnutelně vždy leží mimo něj, a proto:



Ať už jsou v praxi primární barvy zvolené jakkoli, tak vždy existují barvy, které jsou mimo gamut zvolených primárních barev, tj. jde je z těchto primárních barev namíchat pouze teoreticky.

3.2 RGB systém

Podívejme na míchání barev pomocí tří primárních barev trochu blíže. Teoreticky tyto tři primární barvy mohou být jakékoli. Jediná podmínka je, aby byly nezávislé, resp. aby hodnoty jejich XYZ tristimulu byly nezávislé, tj. žádná z těchto trojic nebyla kombinací zbylých dvou a body, které těmto barvám odpovídají na chromatickém diagramu, tak neležely v jedné přímce a vytvářely trojúhelník. V praxi to zase tak úplně jedno není, protože tam je samozřejmě žádoucí, aby Maxwellův trojúhelník pokrýval pokud možno co největší část podkovy tvořené viditelnými barvami. Z tohoto důvodu se při aditivním míchání tří barev v praxi používají jako primární barvy červená, zelená a modrá, neboli tzv. RGB systém (R=red=červená, G=green=zelená a B=blue=modrá). Konkrétní přesná chromatičnost zvolených primárních barev bývá různá – RGB systém není jen jeden, ale je jich ve skutečnosti celá řada. Jak už bylo zmíněno, tak CIE standard třeba volí čistou spektrální červenou o vlnové délce λ=700 nm, zelenou λ=546,1 nm a modrou λ= 435,8 nm, s hodnotami chromatičnosti xr=0,73, yr=0,27, xg=0,27, yg=0,72 a xb=0,17, yb=0,01. Typický červený, zelený a modrý fosfor barevného CRT monitoru ale mají např. hodnoty chromatičnosti zhruba xr=0,64, yr=0,33, xg=0,30, yg=0,60, xb=0,15, yb=0,06, viz Obr. 5.

Chromatický diagram - srovnání RGB gamutů
Obr. 5 – Srovnání Maxwellova trojúhelníka pro standardní CIE primární barvy (červeně) a typický červený, zelený a modrý fosfor barevného CRT monitoru (modře).

Nechť r(λ), g(λ) a b(λ), jsou funkce zachycující spektrální rozložení energie světla tří použitých zdrojů základních barev. Abychom z těchto tří základních barev namíchali barvu podnětu se spektrální distribucí f(λ), musíme najít trojici čísel R, G a B, takovou, že kombinovaný podnět se spektrální distribucí R r(λ)+G g(λ)+B b(λ) a podnět f(λ),
jehož barvu chceme namíchat, byly metamerické. Známe-li hodnoty XYZ tristimulu použitých primárních barev a barvy, kterou potřebujeme namíchat, pak lze hodnoty R, G a B spočíst ze vztahu


eq3

Z matematického hlediska je transformace XYZ tristimulu podnětu f(λ) na odpovídající RGB hodnoty lineární transformací, čili převedení hodnot XYZ tristimulu na RGB hodnoty můžeme chápat jako lineární změnu souřadnic v trojrozměrném prostoru barev.
V praxi je zvykem škálovat zdroje primárních barev r(λ), g(λ), b(λ) tak, že pro barevný podnět odpovídající ideálnímu bílému difúznímu reflektoru jsou hodnoty R, G a B shodné (100%).

Jiný způsob, jak nalézt hodnoty R, G a B je použít příslušné color matching funkce r*(λ), g*(λ) a b*(λ). Základní vlastností těchto color matching funkcí je, že pro každou danou vlnovou délku viditelného spektra lambda je trojice RGB hodnot pro tuto čistou spektrální barvu rovna (r*(λ),g*(λ),b*(λ)). Jinými slovy, tyto funkce jsou ideálním spektrálním rozložením citlivosti snímače vstupního zařízení, které snímá reálnou barevnou předlohu a produkuje RGB hodnoty, jako jsou skener nebo digitální fotoaparát. (Jako vždy, v praxi je to poněkud složitější, ale o tom si povíme jindy.) Pomocí color matching funkcí se RGB hodnoty podnětu f(λ), spočtou ze vztahu


eq4

kde konstanty kr, kg a kb se volí tak, aby výsledné hodnoty odpovídaly zvolenému škálování vzhledem k ideálnímu bílému difúznímu reflektoru.

Pro libovolnou trojici zdrojů primárních barev r(λ), g(λ), b(λ), příslušné color matching funkce jsou vždy lineárními kombinacemi color matching funkcí standardního kolorimetrického pozorovatele. Konkrétně,


eq5

V praxi se udávají pouze hodnoty chromatičnosti primárních barev. Matice transformace se z nich sestrojí tak, že
se položí


eq6

a konstanty cr, cg a cb se doplní tak, aby transformace fungovala pro zvolené škálování XYZ tristimulu a RGB hodnot pro ideální bílý difúzní reflektor.

Color matching funkce pro  červený, zelený a modrý fosfor monitoru.
Obr. 6 – Color matching funkce pro typický červený, zelený a modrý fosfor barevného CRT monitoru.

4. Imaginární barvy

Bodům, které na chromatickém diagramu leží vně podkovy reálných, viditelných barev, se říká imaginární barvy. Ačkoli tyto barvy v praxi neexistují, z hlediska teorie jsou velmi užitečné.

Jak už bylo řečeno, barevné podněty produkované reálnými zdroji primárních barev nemohou obsahovat záporná množství světla některé z vlnových délek, neboli spektrální distribuce r(λ), g(λ) a b(λ) jsou nezáporné funkce. Na druhou stranu, některé barvy spektra jde namíchat z těchto primárních barev pouze teoreticky, protože leží mimo daný Maxwellův trojúhelník a vyžadují záporné množství některé z primárních barev, neboli jinými slovy color matching funkce r*(λ), g*(λ) a b*(λ) nevyhnutelně nabývají i záporných hodnot.
Funkce standardního kolorimetrického pozorovatele CIE 1931 x*(λ), y*(λ) a z*(λ) si lze také představovat jako color matching funkce příslušející tří primárním barvám použitým pro míchání barev. Nicméně v tomto případě, protože funkce x*(λ), y*(λ) a z*(λ) jsou nezáporné, spektrální charakteristiky hypotetických zdrojů primárních barev x(λ), y(λ) a z(λ) nutně musí být pro některé vlnové délky záporné (viz Obr. 7). To ovšem znamená, že takové zdroje v praxi nemohou existovat a jedná se pouze o imaginární barvy. Body, které takovým primárním barvám odpovídají na chromatickém diagramu, jsou mimo podkovu reálných, viditelných barev – konkrétně se jedná o body (1,0), (0,1), a (0,0). Všimněte si, že díky tomu, že hodnoty color matching funkcí standardního kolorimetrického pozorovatele CIE 1931 jsou nezáporné pro všechny vlnové délky lambda, hodnoty XYZ tristimulu jsou pro všechny reálné barevné podněty vždy nezáporné a celá podkova reálných, viditelných barev leží uvnitř Maxwellova trojúhelníka těchto imaginárních primárních barev s chromaticitou (1,0), (0,1), a (0,0), (viz Obr. 8).

Spektrální distribuce imaginárních primárních barev pro standardního kolorimetrického pozorovatele
Obr. 7 – Jedna z možných spektrálních distribucí imaginárních primárních barev x(λ), y(λ) a z(λ) pro color matching funkce standardního kolorimetrického pozorovatele CIE 1931.
Chromatický diagram - imaginární primární barvy
Obr 8. – Podkova viditelných barev je na chromatickém diagramu CIE 1931 celá obsažena uvnitř trojúhelníka s vrcholy v bodech (1,0), (0,1) a (0,0).

Color matching funkce standardního kolorimetrického pozorovatele CIE 1931 byly ve skutečnosti odvozeny na základě praktických experimentů ve kterých měli pozorovatelé za úkol namíchat barvu, která jim byla promítnuta za pomoci zdrojů červeného, zeleného a modrého světla. Proč tedy CIE nezůstalo u RGB souřadnic a použilo jako základ svého standardu jiné, navíc ještě imaginární primární barvy? Jedním z důvodů je to, že pro reálné barvy, jak už víme, color matching funkce nabývají i záporných hodnot. Tím pádem by jednak tristimulus některých reálných barev nabýval záporných hodnot, což je trochu nepohodlné, ale hlavně nelze sestrojit přístroj na měření světla, jehož čidlo by mělo takovouto spektrální charakteristiku citlivosti. V dnešní době by nebyl problém toto obejít použitím čidel s jinou citlivostí a procesoru, který naměřené hodnoty příslušným způsobem přepočítá, nicméně v době, kdy standard vzniknul, byla situace poněkud jiná.
Kromě toho také byly imaginární primární barvy standardního kolorimetrického pozorovatele zvoleny tak, že color matching funkce y(λ) se shoduje se spektrální citlivostí standardního fotometrického pozorovatele, kterého CIE definovalo v roce 1924.
Tím pádem, hodnota Y v XYZ tristimulu současně vyjadřuje jas barvy, tak jak ho vnímá průměrný pozorovatel, a není třeba ho měřit zvlášť.

5. CIELUV a CIELAB sytémy měření rozdílů mezi barvami

Jak už zde bylo několikrát zdůrazněno, XYZ tristimulus je indikátorem metamerismu, neboli vizuální barevné shody (a to ještě jen za jistých standardních podmínek). Kromě toho, že hodnota XYZ tristimulu neříká, jak se nám bude barevný podnět přesně za daných podmínek jevit, tak stejně tak:



Ani absolutní rozdíl mezi hodnotami XYZ tristimulu (přesněji jejich vzájemná vzdálenost v trojrozměrném XYZ prostoru
(∆X2 +∆Y2+∆Z2)1/2 ) nekoresponduje dost dobře s tím, jak moc se barvy od sebe vizuálně liší.

Na první pohled se může zdát, že jde o protiřečení si, ale není tomu tak. To, že podněty se stejnou nebo velmi blízkou hodnotou tristimulu vypadají stejně nebo hodně podobně, a ty, které mají tristimulus odlišný, zase jinak, totiž neříká celkem nic o tom v jakém přesně vztahu budou barvy, pro něž jsou hodnoty XYZ tristimulu výrazně odlišné. Naše vnímání rozdílů mezi barvami je vzhledem k souřadnicím XYZ nerovnoměrné, viz Obr. 9.

Relativní perceptuální rozdíly mezi barvami v chromatickém diagramu CIE  1931
Obr. 9 – Relativní perceptuální rozdíly mezi barvami v chromatickém diagramu CIE 1931. Čáry spojují barvy, mezi kterými se člověku zdá být zhruba stejný rozdíl.

Vytvořit systém, který by umožňoval nějak přesně měřit vizuální rozdíly mezi barvami, je vysoce netriviální problém, který nebyl doposud zcela uspokojivě vyřešen. Kromě toho, že naše barevné vidění je velice komplikovaný proces, hlavní potíže při konstrukci takového systému spočívají v tom, že zatímco běžný pozorovatel je schopen poměrně přesně říct, kdy jsou pro něj dva barevné podněty vizuálně přesně shodné (což bylo zapotřebí k definování color matching funkcí), tak to, jestli rozdíl mezi těmito dvěma barvami je přesně stejně velký jako rozdíl mezi támhletěmi dvěma úplně jinými barvami, už tak snadno určit nedokáže. Navíc je to spíš už věc subjektivního názoru.

V běžné praxi se často pro měření rozdílů ve vzhledu barev používají dva standardní systémy, CIELUV a CIELAB. Oba jsou odvozené od CIE XYZ systému a jsou jeho nelineární transformací, která má za cíl zvýšit rovnoměrnost vzdáleností v tomto trojrozměrném barevném prostoru vzhledem k tomu, jak barvy doopravdy vnímáme, tj. zařídit, aby pokud možno vždy stejnému rozdílu mezi různými trojicemi hodnot odpovídajícími různým barvám, odpovídal velikostně zhruba stejný vizuální rozdíl mezi barvami, jak se jeví pozorovateli. Tyto standardní systémy jsou definovány následovně. Xn, Yn a Zn značí hodnoty XYZ tristimulu referenčního ideálního bílého difúzního reflektoru
(neboli XYZ tristimulus zvoleného osvětlení přeškálovaný tak, aby Yn=100).


eq7

L* je luminance, což je míra jasu barvy, vyjádřená v relativní škále v procentech vztažené k idálně bílému difúznímu reflektoru; u*, v* a a*, b* jsou chromatické souřadnice. V obou systémech se za míru absolutního rozdílu mezi dvěma barvami považuje prostá Eukleidovská norma rozdílu souřadnic ((∆L*)2+(∆u*)2+(∆v*)2)1/2, resp. ((∆L*)2+(∆a*)2+(∆b*)2)1/2 ). V obou systémech je také možné měřit rozdíl v barevném tónu dvou barev (bez ohledu na jas a saturaci). Jeho velikost je daná úhlem mezi spojnicemi bodů reprezentujících jednotlivé barvy a počátkem. V CIELUV systému je také možné snadno měřit rozdíly v saturaci barev (jejich barevné sytosti, pestrosti) – mírou saturace barvy je vzdálenost barvy od počátku v chromatickém diagramu se souřadnicemi u*v*, dělená luminancí. V CIELAB systému taková jednoduchá míra saturace barev neexistuje. Zato jsou ale chromatické souřadnice barevně intuitivnější – zatímco osa a* je žlutomodrou osou, b* představuje osu zeleno červenou.

6. Kolorimetrie a reprodukce barev v praxi

Barevné vidění člověka je příliš komplikované na to, aby bylo možné vytvořit praktický systém exaktního měření barev, tak jak je vidíme, který by fungoval stoprocentně a ve všech situacích. Existující kolorimetrické standardy poskytují nesmírně užitečný základ, bez kterého se nejde obejít, nicméně jsou založené na zjednodušených modelech a mají svá omezení, která je nutné mít v praxi na paměti. Například u obrazu v digitální formě nelze obvykle jednoduše jen změřit hodnoty XYZ tristimulu barevného podnětu na vstupu a později vyprodukovat výstup, který by měl stejnou hodnotu XYZ tristimulu, protože pozorovací podmínky se u snímaného podnětu na vstupu (např. reálné scény) často výrazně liší od podmínek, ve kterých typicky pozorujeme výslednou reprodukci (monitor, obrázek na papíře). Podněty se stejnými hodnotami XYZ tristimulu se nám pak jeví v obou případech jinak a reprodukce, která by prostě kopírovala hodnoty XYZ tristimulu, by se nám nezdála být barevně věrná. Kromě toho v řadě situací výstupní zařízení ani není schopné podnět s požadovanou hodnotou XYZ tristimulu vyprodukovat a je potřeba takovou hodnotu nahradit jinou, která dá barvu přijatelně blízkou. Proto v praxi nestačí pouze kolorimetrie, ale je zapotřebí vytvoření dodatečného systému správy barev, který vezme v úvahu typické pozorovací podmínky v různých situacích, jakož i základní vlastnosti lidského barevného vidění, charakteristiky vstupních a výstupních zařízení a v neposlední řadě i případná úmyslná vylepšení barev a na základě vhodně zvolených modelů provede transformace potřebné k tomu, aby se dosáhlo požadovaného vzhledu výstupu. O tom však víc až příště.

47 komentářů u „Měření a míchání barev“

  1. Perfektni clanek

    Dobry prispevek pro cast zkousky z fyziky (optika – spektra).
    Pridana hodnota pro praxi = 0.0 (tedy k nicemu)

    Pozn.: Vyse opsana cast z VS skript v zadnem pripade nic nemeni na faktu, ze Radka pracuje s objektivy specializovane jen na karikaturu (viz jeji predchozi prispevek na tomto serveru tykajici se opticke vady jejiho Canonu.)

    Odpovědět
      • RE: RE: Perfektni clanek

        komplex? proc? nemyslim si ze jsem ten nejchytrejsi na svete a uznavam Radciny znalosti,ale…..
        Proc je tady ten clanek? To ji ho nevzali nekde do matfyz casaku tak ho udala sem? Sory, ale vy oba jste hrozni teoretici – jste maximalne nabiti znalostma, velmi presne vite jak kterou scenu nafotit, co u ni merit…prace v pc vas obou excelentni, ale celkovy dojem z fotek – chladna preciznost, zadny osloveni. Mozna byste meli prestat cvakat na barvu a zacit s cb. Neber to jako urazky, spis jako konstruktivni kritiku.
        o.k. rt?

        Odpovědět
        • RE: RE: RE: Perfektni clanek

          Jednim z duvodu, proc tu tenhle clanek je a proc vypada, tak jak vypada, je, ze v dalsich dilech, az dojde na praktictejsi veci a bude se mluvit o vecech, jako profily dat, jaky je rozdil mezi sRGB, Adobe RGB a dalsimi RGB prostory, proc jich je vic, jake jsou prakticke problemy pri konverzi z jednoho prostoru do druheho, proc muze byt 256 odstinu kazde z primarnich barev malo, proc je nerealne ocekavat, ze barvy na vytisknute fotce budou uplne presne takove, jako na monitoru nebo na predloze v realu atd., tak bude potreba mj. graficky zobrazovat gamuty barevnych prostoru a prijde rec i na takove veci, jako je chromaticita primarnich barev ci bile, na kterou se predpoklada, ze je zrak adaptovany, gamma barevneho prostoru a pod. K tomu se hodi tak trochu neco vedet o tom, jak se barvy meri, proc nektere barvy fyzicky nejde namichat, co to je chromaticky diagram, proc se tam maluji nejake trojuhelniky, ze jsou vzdalenosti barev v nekterych prostorech nerovnomerne a pod. Tudiz jsem prave temhle vecem jeden dil serialu venovala. Neni potreba to vsechno nutne stravit na prvni cteni, ale treba pozdeji, az neco nebude jasne, tak tady ty informace budou a clovek se k nim muze snadno vratit.

          O sprave barev se samozrejme da napsat clanek, ktery akorat popise, co v kterem menu jisteho daneho programu presne nastavit a ktery cudlik zmacknout, ale ten, kdo na takovehle veci spoleha, pak narazi na to, ze pouziva jiny program nebo se menu a cudliky v nove verzi programu ponekud zmenily, ze co to vlastne nakonec dela, stejne zalezi i na nastavenich udelanych nekde uplne jinde, a kdyz mu to pak nefunguje, tak nema nejmensi predstavu proc a co s tim. Zastavam nazor, ze je lepsi vecem rozumet, jak funguji a proc. Bavi me se o takovychhle vecech dozvidat a babrat se v nich, dokud nemam pocit, ze tomu konecne opravdu trochu rozumim. Tenhle serial je urceny tem, kdo jsou na tom podobne jako ja. Mym cilem je popsat color management detailne, odborne trochu na urovni a vytvorit uceleny zdroj obsahujici pohromade vsechny hlavni informace, ktere se barev a jejich spravy v digitalni podobe tykaji. Ti, komu pri pohledu na matematicky vzorec naskakuje koprivka a chteji akorat “color management for dummies”, stravitelny behem 5 minut, snadno najdou hromadu jinych zdroju a tohle cist nemusi.

          PS: Fotim i pisu si zcela sobecky hlavne pro sebe. Psani o ruznych vecech mi pomaha je pochopit. Kdo nekdy ucil, vi, ze sam vecem nejlip porozumi teprve tehdy, kdyz je musi vysvetlit nekomu jinemu. Potesi me, kdyz to, co vytvorim, oceni i nekdo jiny, ale abych zaujala pokud mozno vsechny, to si za cil opravdu nekladu. Nemusim, protoze me to nezivi. Muzu si to delat uplne jak chci, jen sama sobe pro radost a to je na tom to nejlepsi. Ti, koho tento clanek ci jina moje dila (at jiz literarni nebo vytvarna) neuspokojuji, ba primo pohorsuji, si mohou stezovat na nadrazi v lamparne. To kdybys jalodesi nahodou nevedel, kam muzes jit… 😉

          Odpovědět
          • Ahoj,
            vidim, ze mas teorii barev a vlnove skaly perfektne zmaknutou…
            Potreboval bych poradit ohledne vlnove delky 450nm a prevodu teto hodnoty modre na 256 barevnou skalu modre, ale bohuzel jsem to nikde nenasel.
            Nemas nejakou tabulku, graf, kde by byla cela vlnova delka barev v nm prevedena na 256 odstinu jednotlivych barev?

            Dekuji mnohokrat.

            Martin

        • RE: RE: RE: Perfektni clanek

          Od anonyma me konstruktivni kritika vzdycky potesi, i kdyz nektere ty schopnosti, ktere mi prikladas, bych rad mel.:-) Ale jako pozitivni rozhodne vidim, ze mas aspon co kritizovat.

          Odpovědět
          • RE: RE: RE: RE: Perfektni clanek

            Ted jsem to po sobe precetl, a zni mi to prilis smirlive, a to jsem nezamyslel. Tak abych te nadzvedl, tak ti tech par komplexu pripomenu. Pokud nejses sto pochopit clanek, je ubohe se navazet do autorky, do duvodu, proc vznikl, a kde je publikovan. Na Internetu je publikovani prakticky zadarmo, predplatne na Paladix si nekupujes, a ke cteni te nikdo nenuti. Takze jako motivace mi zbyva zavist, znechucenost s vlastnimi fotkami, znechucenost se svetem. Ale tyhle veci si musis vyresit sam, nejlip tim, ze budes neco delat, abys to zmenil. Ale negativistickymi prihlouplymi komentari se jen zahrabes dal do sveho negativniho sveta. Pokud mas starost, ze moje fotky nikoho neoslovuji, tak tim uz se vubec netrap,a radej res sve problemy. Vice ode mne uz neuslysis, nemam na diskuse s hovady cas, ok!

          • RE: RE: RE: RE: RE: Perfektni clanek

            zadam tiskoveho mluvciho rt, ktery nosi bily ponozky do sandalu, at se zdrzi komentaru a obhajob – stejne mu to nejde a radka se vyjadri lip…

  2. tak to ani nahodou!!!!

    Byt nejsem schopen vstrebat /pochopit/ vsechno co Radka pise tak s vyse uvedenzmi nyzory ohledně informacni hodnoty nesouhlasim ani nahodou. Nenech se prosim odradit!!!!!!

    Odpovědět
  3. Precetl…

    …za 15s ocima, nikoli mozkem ;o)…

    pro me zadnou hodnotu clanek nema, fiziku nestuduji a nestudoval jsem, ale proc by tu nemohl byt? kdo nechce, clanek cist nemusi.

    teorii zdar.
    petr.

    Odpovědět
  4. pěkné shrnutí

    Velmi pěkné shrnutí toho, co si člověk jinak musí najít ve spoustě knih o počítačové grafice / počítačovém vidění / televizní technice a pod.

    Trochu chybí ukázky Lab a Luv prostorů. Přepočítávací rovnice nejsou na nic – kdo je schopen je použít, ten si je i najde. Vždyť rostou na každém rohu 🙂 Přiznám se, že přestože je znám a párkrát jsem je i použil, tak jsem tuhle část moc nečetl.

    Trochu chybí odkazy na příslušné instituce (jako http://www.color.org nebo http://www.cie.co.at) nebo weby, kde se dá najít více informací.

    Předpokládám, že srovnání různých prostorů (sRGB, Adobe RGB…) bude v nějakém dalším díle. Už se těším.

    Odpovědět
  5. Měl jsem ty barvy před očima

    Když jsem to četl, viděl jsem všechny ty barevné prostory najednou 🙂
    Ještě, že dělám hlavně v ČB, kde se všechny tři hodnoty většinou rovnají 🙂

    Odpovědět
  6. Dobry clanok

    Nech si vravi kto chce co chce, mne sa pacil. Chapem, ze pre niekoho to mohlo byt az moc teorie, ale aspon bola zrozumitelne vysvetlena. Nebola to matematika pre matematiku, ako na prednaskach na VS… Keby sa tam takto vysvetlovalo, aj by som ostal…
    Tiez patrim medzi tych ludi, ktori radi vedia, ako dana vec s ktorou pracuju funguje, co sa stane, ak zmenim toto a toto a pod. Myslim si, ze ked ma clovek o danom zariadeni (teraz vseobecne) zanlosti na akej baze funguje a ako pracuje, tak s nim vie lepsie narabat. A nie iba ze toto tlacidlo je na to a spravi to hento a toto. Nie, nech je jasne, ako sa to stane. Preto taketo clanky vitam, najdem v nich dostatocne mnozstvo teorie, niekedy az moc, priznavam. 🙂 Ale radsej viac ako vobec. Dufam, ze aj v buducnosti tu taketo najdem.

    Odpovědět
  7. Proč že je tady ten článek?

    Když jsem si ho i s komentáři stáhnul k off-line prohlížení (dělám to tak se všemi potenciálně zajímavými články, recenzemi apod.), tak jsem se do něj pokusil začíst pěkně od začátku, ale po chvíli jsem naznal, že to není žádná oddechovka – je to odborné téma vyžadující soustředěnost a přiměřeně času. Podává ucelený pohled na věc a jako takový si ho ukládám do “zlatého fondu” na svém harddisku.

    Je sice možné, že se k článku v nejbližších dnech nedostanu, ale až budu potřebovat detailnější informace, vím, kde je hledat – soustředěné na jednom místě. A uvědomuji si, že takto rozsáhlý článek se nanepíše nebo ani nepřeloží za chvilku, a chtěl bych i proto Paladixu a hlavně Radce za něj spolu se všemi spokojenými lidmi upřímně poděkovat :-)))

    Odpovědět
    • RE: Proč že je tady ten článek?

      A já se k poděkování přidávám… Na rozdíl od některých příspěvků nahoře si myslím, že jeho vypovídající hodnota je vysoká. Já nejsem matfyzák ani profifotograf, takže dost velkou část věcí z článku neznám a trvalo by mi chvíli, než bych to našel ve skriptech a odborných publikacích. Díky Radce to mám na jednom místě a chce-li někdo jako já jít do hloubky, má díky článku dobrou šanci (a ulehčenou práci)…

      Odpovědět
  8. Konecne nekdo!

    Vas clanek me moc potesil. Jsem rad, ze si konecne mohu precist clanek o fotografovani od nekoho, kdo neni liny premyslet. Je to jeden z mala clanku, ktery je napsan “jazykem”, jemuz rozumim. Tech chytre se tvaricich clanku od suverenu, kteri vsemu rozumi, uz mam plne zuby.
    Znalosti z tohoto clanku asi hned nevyuziji. Mam jen bezne komercni vybaveni pro digitalni fotografii – pristroje ke kterym vyrobce neudava temer zadne technicke parametry, takze mohu jen fantazirovat o tom, co se treba uvnitr meho fotoaparatu deje (Olympus 2100). Jednou se mi ty znalosti ale snad budou hodit. Budu si ale muset clanek precist jeste alespon jednou, abych vsechno pochopil.
    Pripojuji se k podekovani za vynalozene usili. Moc se tesim na dalsi pokracovani.
    Dovolil bych si jeden zvedavy dotaz: jake je Radko vase povolani?

    S pozdravem
    David Kubal

    Odpovědět
      • RE: RE: Konecne nekdo!

        Diky za odkaz. Tak ted uz fakt verim, ze existujete :-)) Kazdopadne diky za vase clanky na Paladixu (i kdyz nejsem s matematikou kamarad a je to obcas pro mne fuska). Alespon me tenhle posledni clanek donutil zopakovat si par veci. Dobry svetlo -Che-

        Odpovědět
      • RE: RE: Konecne nekdo!

        Prohlidnul jsem si fotografie Radky na webu, musim rict – velmi pekne.
        Nicneme je pravdou, ze kumst a talent vedou nelze nahradit. A to je podstatou meho kritickeho postoje k tomuto clanku. Ja se nechci vytahovat, ze mam 6 semestru matiky (dokonce jsem musel jednu zkousku opakovat, a tim dodnes tuto cast ovladam nejlepe) a ctyri fyziky. Ale co naplat, skutecnou pravdou je to, ze pan Saudek prestoze ty semestry nema, on je skutecny kumstyr a ne ja nebo Radka… A nevadi mi to. Ja nemam aspiraci ho tema semestrama dohonit.
        Vzpominam na hezky vtip: pani, kez by ty Vase fotografie byly tak hezke, jako Vas fotoaparat.
        Aplikace tohoto vtipu pro Radku – kez by Vase fotografie byly tak hezke, jako Vase integraly z Vaseho clanku.
        Hezke svetlo a nedurdete se!!

        Odpovědět
        • RE: RE: RE: Konecne nekdo!

          Neda mi to a musim se radikalne ohradit proti shazovani vedy, jako neceho druhotneho, co kumst a talent stejne nenahradi. Veda, stejne jako umeni, ma svoji krasu. Je to kumst a vyzaduje talent. Pan Saudek sice semestry prirodnich a technickych ved nema, ale kdyby nebylo jinych, kteri je maji (a kteri pro zmenu zase vubec nepotrebuji mit Saudkuv umelecky talent), tak by jaksi nemel cim a na co fotit. Bez lidi, pro ktere je to, co je popsane v tomhle clanku, mala nasobilka, by neexistovaly ani moderni barevne fotograficke materialy, ani barevny tisk. A jen tak, ze si tyhle veci nekdo precte a pochopi je, se tyhle technologie mohou rozvijet dal. Kritizovat technicky clanek, ze zadny prinos pro praxi nema, protoze Saudek tohle taky nevi a jake dela fotky, je s prominutim pitomost.

          Odpovědět
          • RE: RE: RE: RE: Konecne nekdo! – Vsichni se potrebujem

            Presne tak… vsichni se navzajem potrebujou. A bez toho “záporného” by nebylo mozne poznat co je “kladné”.

            Bez emocí je jakákoli záležitost “přínosná” – jde jen o to zda je uvažovaný subjekt/systém onen zmíněný přínos z té záležitosti “vydolovat”.

            Pokud tedy pro někoho např. neni tento článek “přínosný”, neni to primárně vlastnost toho článku samotného – je to naopak v podstatné míře vlastnost toho čtenáře (např. protože už obsah dobře zná a nic nového mu to nepřináší… ale i toto zjištění může mít pro něj přínos)

            Věřim že se radka vyrovná s negativníma reakcema jako každej autor kterej to zrovna nezabalil…

            Zatim zdar

        • RE: RE: RE: Konecne nekdo!

          Snazim se prijit na to, co je podstatou Vaseho kritickeho prispevku. Nesouvisi s clankem, neni v nem zadna originalni myslenka – to ze na dobrou fotku pouze technika nestaci, vi prece kazdy. Ale o tom diskutovany clanek prece vubec neni. Takze komentar neni kriticky, nybrz pouze od veci. Naproti tomu, to se o tomto clanku rici neda, nekonstatuje pouze obecne zname pravdy, ale vetsina ctenaru se z neho dozvi neco noveho. Az budete mit nutkani zase psat nejaky komentar, zamyslete se nad tim, proc ho pisete. Pokud mate pocit, ze mate lidem co rict, napiste o tom clanek, treba si ho radi prectou, a vy pak zase jejich inteligentni komentare o nem. A nakonec, Saudku po svete moc nebeha, to vsak nebrani v seberealizaci i tem, kteri to tak daleko nedotahnou, a i technika jim k tomu pomuze, nehlede na to, ze je pro nekoho zajimava sama o sobe.

          Odpovědět
          • Shazovani vedy?

            Tak to prosim ne, proc bych shazoval vedu prave svym prispevkem? Vzdyt se sam vedou zivim……..
            Ale prominte Radko, kdyz ctu reakce a vidim, ze se nekdo chysta ze si napr. stahne Vas clanek off line, ze si ho pozdeji po vecerech na venkove pri destivem pocasi pocte, tak by bylo od Vas korektni mu rici, ze je pro nej vicemene prinosnejsi, zajit si do dobre galerie na inspirujici obrazky nebo si sehnat nejakou dobrou knizku. Tedy nic proti vede, taky by si ten nekdo mohl zopaknout korposkularni teorii svetla, prece mu to nechceme zakazavat, to ne, ale je nutno sdelit srozumitelne kazdemu podstatu veci – tedy podstatu Vaseho clanku – pro co je vlastne urcen. Pochopil jsem dobre, ze zijete v USA, tak dobre vite, ze tam je dobrym zvykem (treba i pro mene chapave) zacit Summary and Explanations – tedy obracene, nez v Evrope.
            A pro kolegu Johoho: ted tady v Cechah opakujou Nemocnici na kraji mesta, vystupuje tam nejaky Cvach, cituje z American medical science revue a vlastne neumi ve svem spitale ani vytahnout slepak. Tak se na to podivejte, a pokud serial neznate, nechte se informovat. Mohl by se Vam libit.
            A nedurdete se! Jinak Vam z te same vedy vyrostou rychleji vrasky a budete vypadat jeste starsi nez jste.

  9. ceska povaha

    tohle me na cesky povaze fakt bavi; nakej dobrak neco napise, aby ostatnim pomohl a ti, kteri tu informaci zrovna nepotrebuji nebo ji nejsou schopni vstrebat, se na nej vrhnou jako vosy. asi zacnu takhle reagovat na vsechny clanky o digi a VF, protoze to nefotim a jen to zbytecne zabira na paladixu misto

    Odpovědět
  10. ceska povaha

    tohle me na cesky povaze fakt bavi; nakej dobrak neco napise, aby ostatnim pomohl a ti, kteri tu informaci zrovna nepotrebuji nebo ji nejsou schopni vstrebat, se na nej vrhnou jako vosy. asi zacnu takhle reagovat na vsechny clanky o digi a VF, protoze to nefotim a jen to zbytecne zabira na paladixu misto

    Odpovědět
  11. Vyzera to dobre

    Po prvom preleteni to vyzera velmi dobre. Radka ma nesporny pedagogicky talent; jej studenti maju stastie. Ma to len jednu chybu – je problem to vytlacit. V niektorych web-magazinoch byva odkaz na ‘verziu pre tlac’ ktora obsahuje len vlastny clanok. Tuna lavy stlpec s menu je po vytlaceni k nicomu. Na ‘portrait’ sa mi to ani nevleze. Toto je ale poznamka na Pladix ako taky

    Odpovědět
      • RE: RE: Vyzera to dobre

        Ja som tusil ze to niekde je a ze budem zase za blbca. Moja zena vzdy najde to co hladam v zasuvke ktoru som prave totalne prehrabal.

        Odpovědět
  12. Hm….

    Hm… zenska a tak brilantni clanek… jak je to mozne??? (schovej tu pistoli rt, prosim, jsem v zertovne nalade). Moc pekne napsane. A vubec, musim radce podekovat, tuhle jsem kdesi jakymsi rizenim prednasel o digitalni fotografii (kozel zahradnikem, ze) a pro pripravu se mi radciny clanky moc a moc hodily. Takze Radko dodatecne diky. (mozna postradam odkazy na literaturu…)

    Odpovědět
  13. Take dekuji

    … za moc pekny clanek. Myslim ze je vhodne mit vsechny informace pekne pohromade, nehlede na to ze kdybych si to hledal sam tak mi to zabere tuny casu. A navic bych se k tomu asi nedokopal. Tady je vse pekne pohromade – a srozumitelne (no – delam PhD v teoreticke CS :))
    DIKY!

    Odpovědět
  14. radce

    Má to ale někdo “cestovatelské” štěstí… Na druhou stranu si ale myslím, že tak polovina zdejších čtenářů je schopna při tvých podmínkách nafotit stejné fotografie (promiň, kompenzuju tak svoji závist:-)

    Odpovědět
  15. Prosba

    Tento prostor ma slouzit k pripojovani komentaru tykajicich se clanku. Pokud chcete diskutovat o necem, co s clankem vubec nesouvisi, jako napr. fotografickem talentu, at uz mem vlastnim nebo kohokoli jineho, pouzijte prosim e-mail.

    Odpovědět
  16. Dobrý ftip.

    Tento článek mne docela rozesmál “radko”. Nechápu co tím vším chcete říct. Ať žije fotografie.

    Odpovědět
  17. Jen tak dál!

    Mne zase rozesmála tahle diskuse. Internet je pro všechny, tedy i pro ty, co matematickým vzorcům rozumějí. A kdo jim nerozumí, ať nezatracuje snahu o přesnější vyjádření zákonitostí. Třeba se sem jednou rádi podívají, aby si připomenuli, co znamená některý ze zde uvedených pojmů. A kdo ví o co jde, si zde krásně utřídí myšlenky. Radka má dar vysvětlovat vše stručně a jasně.
    Díky, Radko, že to nezištně dáváte všem!

    Odpovědět
  18. Velke podekovani

    Chci moc podekovat Radce za skvele clanky. Nejen za tento, ale za vsechny. Moje bakalarska prace je na tema Tonova krivka. Zabrousil jsem tam i do kolorimetrie a bez clanku od Radky bych asi hodne veci nechapal tak, jak ted chapu. Moc dekuju za rozsireni obzoru!

    Odpovědět
  19. Barva vína

    Zabývám se barvou vína. V této souvislosti máme naměřenou širokou škálu vín, u kterých mám zaznamenané hodnoty L, a, b a dále pomocí spektrofotometrických charakteristik zjištěné hodnoty intenzity a odstínu barvy (součet absorbancí při vl. délkách 420,520,620 a podíl absorbancí při 520/420). Chtěl jsem se zeptat, jestli je možné podle těchto čísel nějakým způsobem barvu interpretovat nebo převádět do jiných systémů (například RGB), tak abychom si podle naměřených údajů mohli barvu zpět vytvářet? existuje například přepočet Lab versus RGB nebo Lab versus XYZ? Nebo neexistuje nějaký software pracující se systémem Lab, kterým lze barvu sestavit?
    Díky za odpověď!!
    Jan Stávek
    stavjan@centrum.cz

    Odpovědět
    • barva vína

      Mate-li k dispozici Lab hodnoty, neni problem tyto hodnoty zkonvertovat do jineho barevneho prostoru, vcetne RGB. Prevodni vzorecky pro prevody mezi ruznymi barevnymi prostory najdete napr. zde: http://www.easyrgb.com/math.php
      Se systemem Lab umi pracovat i mnohe graficke editory (Photoshop).

      Odpovědět

Napsat komentář