Mexická zastavení II.

Jestli rádi obdivujete architekturu, Mexiko je pro vás země zaslíbená. Na své si zde přijdou jak milovníci pradávných chrámů z úsvitu civilizace, tak zastánci o něco novějších, jen pár století starých staveb.

Mexická architektura se dá rozdělit na dvě období: před příchodem a po příchodu Španělů. První charakterizuje šedý kámen, strašlivě vysoké příkré schody a malá okna. Druhé se pozná podle toho, že obsahuje všechny barvy, jaké člověk kdy vymyslel, a malá okna.

Pyramidy v Palenque
Pyramidy v Palenque

Stavby, které se dochovaly po původních obyvatelích Mexika, jsou většinou pyramidy. Výraz „dochovaly“ je poněkud nepřesný. Mexičané to nikde moc neinzerují, ale v podstatě všechny pyramidy jsou z velké části postavené znovu v posledních 100 letech. Na mnoha archeologických lokalitách můžeme vidět pahrbky zarostlé trávou a křovisky, které se možná časem promění na pěknou „dochovanou“ stavbu. Mexičtí odborníci tvrdí, že autentičnost rekonstruovaných pyramid je zaručená a většině návštěvníků je to patrně jedno.

Palenque
Palenque

Pyramidy najdeme v Mexiku na mnoha místech. Vznikaly zhruba od počátku našeho letopočtu. Jejich tvůrci pocházeli z řad mnoha etnických skupin – Mayů, Aztéků, Toltéků a jiných -téků. Archeologové nejsou jednotní v názoru, zda šlo pouze o náboženské stavby, nebo zda se v nich i bydlelo.

Jedním z nejnavštěvovanějších míst, kde je možné shlédnout pyramidy, je Palenque. O něm náš oblíbený průvodce píše: „Palenque – dávné mayské město, nádherně rozložené v džungli s dokonalou architekturou a výzdobou, je jedním z mexických divů. Naproti tomu Palenque o několik km východně je upocené fádní město, jehož jediný půvab spočívá v tom, ze slouží jako základna pro návštěvu pyramid“. S tím lze v podstatě souhlasit, jen místo džungle se stavby rozkládají na pečlivě zastřiženém trávníku.

Moji spolucestovatelku mnohem více než pyramidy zaujali místní průvodci. Zdá se, jako by s cizím jazykem přijali i mentalitu svých zákazníků. V hlavním chrámu potkáte mexického průvodce, který anglické výpravě monotóně a zasmušile přednáší o významu jednotlivých květů nakreslených na omítce, zatímco za rohem kolega s divokou gestikulací hlasitě popisuje a názorně předvádí Italům, jak a kde Mayové konali velkou potřebu.

Teotihuacan - Pyramida SlunceTeotihuacan - Cesta mrtvýchTeotihuacan - Pyramida Měsíce
Teotihuacan – Pyramida SlunceTeotihuacan – Cesta mrtvýchTeotihuacan – Pyramida Měsíce

Mayské pyramidy v Palenque nepatří k obrovským stavbám, působí přívětivěji než jejich egyptské protějšky. Člověk si dokáže představit, že by v takovém prostředí žil. Opakem jsou pyramidy v Teotihuacanu. Původ tvůrců těchto monumentálních staveb poblíž Mexico City je stále zahalen tajemstvím.

Reliéf v Teotihuacanu
Reliéf v Teotihuacanu

Již v časech největšího rozkvětu aztécké říše se tehdejší šlechtici jezdili do Teotihuacanu kochat architektonickým dílem dávných bohů. Názor, že něco takového nemohli postavit lidé, je na tehdejší dobu naprosto logický. Městu dominují dvě pyramidy – Slunce a Měsíce, mezi nimi se táhne široký bulvár, nazývaný poeticky Calzada de los Muertos (Cesta mrtvých), lemovaný mnoha jen o málo menšími stavbami. Když si člověk ráno přivstane, přivítá ho majestátné ticho opuštěného města dávno zaniklé civilizace. Po chvíli ovšem přijedou desítky autobusů s turisty a školními výpravami, které hravě zvládnou místo opět proměnit na známé Mexiko, plné hluku, pohybu a barev.

Prakticky na všech místech, kde se vyskytují pyramidy, najdeme i prodavače suvenýrů. Rozpětí prodávaných předmětů je značně široké, od šátků a houpacích sítí až po drahocenné, zaručeně pravé starověké sošky, které dotyčný čirou náhodou vykopal včera na poli. Zdálo se nám zvláštní, že jich vykopal rovnou deset a všechny stejné. Asi měl včera opravdu štěstí.

San Cristobal - náměstí
San Cristobal – náměstí
San Cristobal
San Cristobal
San Cristobal
San Cristobal

V kontrastu se strohými rysy dochovaných předkolumbovských staveb, domy postavené Španěly hýří barvami. Některá místa jsou tím přímo vyhlášena. Jedním z nich je srdce státu Chiapas, San Cristobal De Las Casas. Stát Chiapas patří k nejchudším v Mexiku a patrně proto tady vzniklo nejznámější mexické revoluční hnutí – Zapatisté. Pod vedením mýtického subkomandante Marcose, kterého nikdo nikdy neviděl bez černé kukly a kalašnikova, se snaží už léta zlepšit životní podmínky místních indiánů. Zkouší to směsí agitace a terorismu se střídavými úspěchy. Jsou sice známí po celém světě, ale místní lidé, zvláště vesničané, jsou stále neuvěřitelně chudí. Obyvatelé San Cristobalu také nejsou nejbohatší, ale zdá se, že čeho mají dost, jsou fasádní barvy. Ulice ve městě jsou přehlídkou ladících i neladících, teplých i studených, ale hlavně výrazných barev. S touto výzdobou jde ruku v ruce i ošacení a ozdoby Mexičanů. V jejich oděvu by našinec doma vzbuzoval přinejmenším úsměvy kolemjdoucích, místní lidé ovšem působí naprosto přirozeně.

Reklama na spirituální nápoj
Reklama na spirituální nápoj

Zvláštní kapitolou jsou indiánské vesnice v okolí San Cristobalu. Jejich obyvatelé vyznávají zvláštní odrůdu křesťanství s mnoha svéráznými prvky. Podlaha kostela je pokryta jehličím a sochy svatých jsou oblečené do zdobených oděvů. Bohužel jsou vesničané velice hákliví na fotografování, takže zachytit atmosféru kostela je prakticky nemožné. Zajímavým náboženským prvkem je víra, že říhání v kostele pomáhá k očištění hříchů. Po zjištění, že k vyvolání říhání je více než vhodná Coca-cola, spotřeba tohoto nápoje prudce stoupla a rodina vlastnící licenci na prodej se stala jednou z nejbohatších v okolí.

Puebla
Puebla
Puebla
Puebla

Další město, které si zakládá na bohaté a výrazné architektuře, je Puebla. Obyvatelé města se cítí být stále hodně Španěly, díky čemuž jsou zbytkem Mexičanů považováni za snoby. Puebla opravdu působí španělským dojmem. Je zde spousta kaváren, které jinak v Mexiku k vidění moc nejsou, ačkoli země patří k významným výrobcům vysoce kvalitní kávy. Pochází odtud vyhlášená mexická specialita Mole Poblano, kterou poprvé uvařila sestra Andrea z místního kláštera při návštěvě španělského místokrále. Jedná se o kuře polité omáčkou, která jako hlavní ingredienci obsahuje čokoládu, dále pak chilli papričky, arašídy, skořici, česnek a spoustu dalších věcí. Přestože kuře a čokoládu mám rád, i po ochutnání konzervativně doporučuji oddělenou konzumaci.

Ulice v Pueble jsou o poznání čistší a upravenější než v jiných mexických městech. Řekl bych, že i ve srovnání s mnoha evropskými městy si nevede špatně. Je tu několik tisíc domů z koloniální éry, místní katedrála, která má prý největší věže v Mexiku, a kterou najdete na 500 pesové bankovce. Na fasádách mnoha výrazně nabarvených domů jsou detaily vyvedené v kontrastních barvách. Vypadá to, že majitelé pečlivě dbají o to, aby jejich dům měl jinou barvu než ten sousedův a ještě lépe jinou než zbytek ulice.

PueblaPueblaPuebla
PueblaPueblaPuebla

Protipólem k vyšňořeným koloniálním domům jsou rozsáhlá území slumů, obývaná nejchudšími Mexičany převážně indiánského původu. Tyto čtvrti jsou součástí každého většího mexického města. Příbytky jsou zde vytvořeny z různorodých materiálů od papíru po beton. I zde je vidět snaha o co největší pestrost a barevnost. Bohužel místní obyvatelé opravdu nemilují gringos s fotoaparáty, což nezbývá než respektovat.


Použitá technika: Nikon F80, Tokina ATX 20-35mm f/2,8, Nikkor G 28-80mm, Sigma EX 50mm f/2,8, Sigma EX 70-200mm f/2,8, Fuji Sensia 200.

5 komentářů u „Mexická zastavení II.“

  1. Polarisace

    Méně polarisačního filtru by jinak pěkným fotografiím určitě prospělo. Takhle je efekt až příliš nápadný a nepřirozený.

    Odpovědět

Napsat komentář