Michael Busselle: Fotografie krajiny

Útlá brožovaná knížka poměrně nezvyklého, téměř čtvercového formátu (190 x 220 mm) se vyznačuje jistou exkluzivitou, a to jak ve věcech viditelných na první pohled, tak i ve skutečnostech viditelných málo či vůbec.

Fotografie, kterých je v knize mnohem více než textu, jsou vytištěny naprosto perfektně, tisku nelze vytknout nic. Bohužel není z tiráže možné zjistit, kde se kniha tiskla, ale každopádně oné neznámé tiskárně patří hluboká poklona.

Přestože jde o poměrně tenkou brožuru, díky kvalitnímu křídovému papíru má čtenář dojem (oprávněný), že má v rukou solidní práci. Dílo je součástí rozsáhlé edice “Jak lépe fotografovat” a konkrétně tento díl je jednak první částí vydanou u nás a jednak je to také vůbec první vydaná publikace pražského nakladatelství Solithera. Samozřejmě se jedná o překlad – a to je další poněkud zvláštní věc: kniha původně vyšla ve Švýcarsku, ale v angličtině. Je to zkrátka taková evropská integračně-globalizační knížka…

Obsah knihy je rozdělen do 4 kapitol, které jsou na samotném závěru knihy doplněny slovníčkem (ta zdrobnělina se sem velice hodí, neboť slovníček zabírá pouze 2 strany…).

První z kapitol se jmenuje stručně Námět. Čtenář se v ní dozví, co vlastně spadá do oblasti krajinářské fotografie. Jednotlivé dílčí náměty jsou popsány vždy na konkrétních příkladech, nikde není žádná hluboká teorie. Podkapitoly se věnují např. mořskému pobřeží, horám, nížinám, lesu a v neposlední řadě také kultivované či městské krajině. Každá dvoustrana je doplněna krátkým odstavečkem nazvaným “Praktická rada” – např.: “Čím méně se toho budete snažit do fotografie vtěsnat, tím působivější snímek zpravidla získáte. Mnoho nepodařených fotografií vzniká tak, že se autor snaží obsáhnout celou scénu jediným snímkem. Bývá daleko lepší pořídit dva nebo tři dílčí záběry.” (s. 22)

Druhá kapitola – Tvorba kompozice – se zabývá výběrem stanoviště, volbou výřezu, perspektivou či detailem. Těžiště výkladu je opět v komentovaných příkladech; komentáře v sobě zahrnují právě výše zmíněné jevy, navíc doplněné technickými údaji. Tyto údaje by si ovšem zasloužily malé doplnění – je v nich vždy uveden filmový formát, typ a ohnisková vzdálenost objektivu, použité filtry a značka filmu. Co tam ovšem uvedeno není, to jsou expoziční hodnoty a citlivost filmu, což by mnohý čtenář jistě uvítal, pro porovnání i inspiraci. Opravdu nechápu, proč se téměř ve všech knihách běžně uvádí značka filmu a značka fotoaparátu téměř nikdy.

Třetí kapitola s názvem Světlo a obraz popisuje problematiku využití různých typů denního světla. Na příkladech jsou vyložena pravidla pro fotografování za slunečných či oblačných dnů, speciální kapitolka je věnována také východu a západu slunce. Velmi zajímavé jsou části o světle ve vztahu k barvě, struktuře a náladě.

Konečně poslední kapitola – Fotoaparáty a příslušenství – popisuje, jak už název napovídá, techniku. Tuto kapitolu bych ovšem zařadil na začátek knihy (jakkoli je to ohrané klišé), neboť v případě, že čtenář je začátečník, jenž o technice mnoho neví, bude stejně v průběhu četby listovat, aby zjistil, co je “shift-objektiv” atd., protože tyto pojmy jsou běžně používány v celé knize. Tuto kapitolu bych označil za nejslabší místo knihy, protože zvolená příkladová metoda, která skvěle vyhovuje předchozím kapitolám, zde poněkud selhává, neboť výběr správného aparátu je přece jen záležitost hlavně teoretická. Věnovat typům přístrojů či určení expozice celkem 4 stránky, z nichž nejméně 3 zabírají fotografie, je poněkud málo.

Závěrem lze říci, že kniha “Fotografie krajiny” patří mezi velmi kvalitně provedená díla. Obsah je zajímavý a velmi inspirativní. Fotografie používané jako příklady jsou krásné samy o sobě, čtenář si může před vlastním čtením pouze prohlédnout obrázky (tuto metodu ostatně doporučuji u všech fotografických knih), protože jsou silné i bez doprovodného textu. Dalším kladem je vždy přesné určení místa, kde byl snímek pořízen. Kromě tiskárny patří další velká poklona i překladatelům (Martin Lán a Lukáš Hrodek); v celé knize není ani jediná chyba, ani jedna ohavně zpotvořená věta, což se rozhodně nedá říci o mnoha původních českých knihách (zdravím pana Neffa a jeho “Tajnou knihu o digitální fotografii”, neb přesně toto mám na mysli).

Ovšem najdou se – jako všude – i zápory. Hlavním záporem (kromě poněkud příliš stručné poslední kapitoly) je jistá nepřehlednost grafické úpravy: na každé stránce je hlavní samozřejmě fotografie, ale její popis je často na protilehlé stránce, což při postupném čtení poněkud mate. Doprovodný text je sice opatřen jakousi vodotiskovou šipkou, ale vzhledem k tomu, že na ploše stránky jsou nahodile rozmístěny další krátké odstavce textu s jinými ornamenty, zmíněná šipka příliš nefunguje. Je sice pravda, že fotografie mají být jádrem knihy, ale někdy jsem měl pocit, že text je až příliš stručný. Domnívám se, že kniha je určena pokročilým fotografům, pro začátečníky je asi příliš náročná (příliš mnoho si toho musíme domýšlet). Kniha stojí téměř 600 korun, což – i při vědomí super kvalitního tisku atd. – mi připadá poněkud mnoho a leckdo, kdo by ji chtěl, si ji právě kvůli ceně nekoupí.

(Vydal RotoVision SA/Solithera 1999, 128 stran, doporučená cena 590,-Kč)