Nejdřív na Dědka, pak na Bábu…

Měli jste na střední škole rádi geologii? Ne? Nevadí, dnes těch kamenů nebude mnoho, jen tři, zato však obrovské. Vydáme se pěšmo nebo na kole do lesů mezi Žihlí a Rabštejnem nad Střelou, do malebného kraje, který využil i známý režisér Tomáš Vorel a natočil tu svůj nedávný film “Cesta z města”. A při našem putování zjistíme, že ta geologie zase není tak nezajímavá…

Dnes vyrazíme do Plzeňského kraje – do okresu Plzeň-sever, který má díky reformě státní správy své dny již sečtené. Na mapě vyhledáme vesnici jménem Žihle; právě zde totiž naše pouť začne. Půjdeme pěkně pěšky, protože naše putování nebude náročné na čas ani na fyzickou kondici, nebo pojedeme na kole. Dobrá zpráva pro nadšené cyklisty a cykloturisty: celá trasa vede po příjemných a často v podstatě rovinatých lesních cestách a je velmi dobře sjízdná na každém jízdním kole.

První překvapení: Dědek
První překvapení: Dědek

Východiskem naší cesty je tedy Žihle: buď tu můžeme vystoupit z vlaku (trať Plzeň – Žatec a zpět), nebo tu zaparkujeme auto. V místní samoobsluze doplníme zásoby potravin a nápojů nebo se jen rychle posilníme a již vyrážíme (od nádraží) po žluté turistické značce. Ta zpočátku kopíruje silnici do Rabštejna nad Střelou, na konci vesnice však zabočuje mezi domky vpravo a stoupá lesem do mírného kopce. Po chvíli nás tu čeká první překvapení: Dědek.

Druhé překvapení: Bába
Druhé překvapení: Bába

Není to však nějaký penzista na vycházce, ale obrovský žulový balvan o šířce 12 m a výšce celých 6 m. Asi o kilometr po žluté značce dál na nás čeká Bába – to je kámen podobných rozměrů, avšak zcela jiného, miskovitého tvaru. Oba balvany jsou již od roku 1933 chráněné (nyní v kategorii přírodní památka), ovšem nikde není výslovně napsáno, že na ně nemůžete zkusit vylézt. Zatímco na kulatějšího Dědka je to velmi obtížné a patrně to nezvládne ani mrštné dítě, na miskovitou Bábu je to snazší: zvláště kluci neodolají a určitě zkusí svou zdatnost. Avšak pozor, za nejvyšším bodem balvanu je kolmý sráz a cesta miskovitou prohlubní zpátky je mnohem obtížnější než cesta vzhůru.

Na Dědka není snadné vylézt, zato na Bábu to jde
Na Dědka není snadné vylézt, zato na Bábu to jde

Kde se takové obrovské balvany vlastně vzaly? Jejich vznik úzce souvisí se vznikem krajinného předělu, který odděluje západní část masivu od východnější tzv. žihelské brázdy. Měkčí horniny východní části byly během čtvrtohor odplavovány (geologové tomu říkají denudovány) rychleji než žula tiské části masivu: došlo tak k výraznému zlomu, který se projevil rozdílem v nadmořských výškách (rozdíl až 100 m). Tímto způsobem dostávala okolní krajina postupně svou dnešní podobu. A nyní pozor: zatímco zvětralá žula byla v masivu odplavena, pevná žulová jádra zůstala na plochém reliéfu osamoceně ležet. A to jsou ty naše balvany! Omylem by bylo myslet si, že ve zdejší krajině zbyly jen dva obrovské kemeny. Je jich tu mnohem víc, ale mnohem drobnějších. Dříve tu byly i další obrovské monolity, ale ty byly rozstříleny na stavební kámen. A to je asi také hlavní důvod, proč jsou DědekBábou již tak dlouho zákonem chráněny.

Pokud budeme pokračovat dále po žluté značce, asi po dalších dvou kilometrech narazíme na odbočku směrem na skalní městečko. I toto místo stojí za zastávku, protože na tomto malebném zapomenutém místě leží několik obrovských balvanů na sobě. Největší z nich, viklan, se skutečně na svém podstavci mírně pohybuje. Ale, jak bylo řečeno, tři kameny a dost!

Poslední překvapení: Viklan
Poslední překvapení: Viklan

Pokračujeme krásnými jehličnatými lesy, od počátku léta plnými hub, odbočujeme na červenou značku a dostáváme se k hezkému Černému rybníku. I když je dost zarostlý (nejenom na březích, ale zčásti i ve vodě) a jeden břeh má vyhrazený stálá škola v přírodě, dá se tu pěkně vykoupat. Od Černého rybníka se můžeme přes penzion Zámeček vracet buď zpátky do Žihle, nebo se můžeme po červené značce vydat do nejmenšího českého města Rabštejna nad Střelou se zbytky původně královského hradu z 13. století, zachovaného kláštera ze 17. a klášterního kostela z 18. století. Ke klášteru vystoupáme prudký kopec a cestou z kopce dolů k řece míjíme starý židovský hřbitov a dostáváme se k hospodě (ranči) na louce u řeky Střely, která “hrála” ve filmu Cesta z města. Máme-li štěstí, pivo nám přinese filmová star – číšník z Vorlova filmu.

Pokud jsme šli pěšky, máme to do Žihle ještě kus cesty, a tak vyrážíme co nejdřív. Na vlak můžeme též do Mladotic zastávky, Mladotic nebo Potvorova. Pokud jedeme na kole, uděláme si ještě zajížďku přes Černou Hať a Chráštovice k Odlezelskému jezeru. I když jsme slíbili už nechat geologii geologií, slib porušíme, protože vznik tohoto místa je skutečně pozoruhodný. Vysvětlení nám podá geolog doc. dr. Mergl ze Západočeské univerzity: “V roce 1872 probíhala v tomto úseku výstavba železnice z Plzně do Duchcova. 25. května 1872 došlo po prudké bouřce k sesuvu 70 hektarů lesnatého, stavbou narušeného svahu a masa zeminy s balvany přehradila údolí. Na potoce tak vzniklo 14 m hluboké a 4 ha rozlehlé jezero.” Dnes je toto místo využíváno především k rekreaci a k rybolovu. My tady pro dnešek svou pouť zakončíme: odtud to máme blízko na vlak i do Žihle k autu.

Napsat komentář