Polsko, část 1.: Úvod, logistika + Łeba

První díl seriálu, který právě čtete, je spíš jakýsi logistický úvod doplněný o fotky z prvního a posledního dne našeho pobytu. Hlavní náplní těch dvou dnů byla cesta autem. Tam jsme díky špatnému počasí jeli cca 12 hodin, zpět jen 10. Eva tedy tvrdí, že ten časový rozdíl je dán tím, že jsem tam za ten týden zvlčil a začal řídit jako Polák, já se raději podržím vysvětlení tím počasím.

Ubytování, dorozumívání a stravování

Leba
Ubytování jsme si rezervovali před odjezdem, k hledání penzionů jsme použili web spanie.pl. Bydleli jsme v penzionu PioTer v letovisku Łeba. Cena byla 100 zł/den za pokoj se sprchou a toaletou, na pokoji byla rychlovarná konvice a hosté měli k dispozici společnou miniaturní kuchyňku s lednicí. Ubytování bylo bez snídaně. Dále bylo k dispozici uzamykatelné parkoviště.

Leba
Majitel penzionu je lékař, který nějakou dobu pobýval v Praze a díky tomu měl základy češtiny, takže domluva byla velmi snadná. Při komunikaci s ostatními to bylo občas trošku složitější. Mladí lidé často překvapeně koukali a po našem českém proslovu zkusili přejít do angličtiny, v mnohem menší míře do němčiny. Starší lidé setrvali u polštiny a my u češtiny. Díky slovanskému původu našich jazyků jsme se vždy nakonec domluvili, obzvlášť poté, co jsme se naučili pár polských názvů ryb. Ve srovnání s Itálií a Španělskem byla komunikace v Polsku vysloveně radostná a bezproblémová záležitost.

Leba
Łeba je vyhlášené letovisko této oblasti, nabídka ubytování je široká – od kempů, přes penziony až po několik hotelů. V době naší návštěvy byla prý zaplněna jen z cca 40%. Večer se hlavní ulice zaplnily docela slušně a moc si nedovedu představit, jak to tam vypadá, když je letovisko opravdu plné. Pokud by někdo chtěl něco klidnějšího, tak mi bylo doporučováno Rowy, případně můžete zkusit vesničky v okolí, tam jsme často viděli cedule s informací o volném pokoji.

Leba
Obchodů s potravinami tam je spousta, mají otevřeno dlouho do noci, a tak nebyl žádný problém si nakoupit i pozdě večer. Restaurací jako u nás jsme tam moc neviděli, místo toho byla na každém rohu Smażalnia ryb. Je to něco jako anglická hospoda – jídlo si vyberete na tabuli, dostanete číslo a po nějaké době vám jídlo buď přinesou nebo vyvolávají ono číslo. Polské číslovky byly opravdu oříšek, všechny nám zněly jako kdyby obsluha udělala ššššššššššš do mikrofonu, ale po našem českém proslovu při objednávání si nás obsluha vždy pohlídala, abychom nepřeslechli.

Leba
Byli jsme u moře, takže jsme každý den jedli rybu – téměř pokaždé jinou a na jiném místě a vždy jsme si výborně pochutnali! Ceny ryb uvádějí za 100 g a pohybovaly se mezi 3-6 zł, výjimečně až 9 zł. Díky ceně za 100 g byla cena celého jídla tak trochu loterie, porce ryby byly velké. Večeře pro dva nám vycházela mezi 40-75 zł. Víno jsme v nabídce nikde neviděli. Pivo měli dobré, kolem 5 zł za 0,5 l. Vyzkoušeli jsme Tyskie, Żywiec a Lech, řazeno od nejhořčího k nejjemnějšímu. Doporučit můžeme všechny tři značky. Někteří hosté si do piva přidávali malinovku, tuhle “specialitu” jsme vynechali. Co lze ale rozhodně doporučit k ochutnání, je Żubrówka – vodka filtrovaná přes zvláštní trávy zvané Bizoní, díky tomu získá jemnou vůni a chuť. Vzdáleně je podobná chorvatské Travarici, ale podle mého názoru je Żubrówka jemnější a příjemnější pití.

Slovníček – ryby a přílohy

dorsz – treska obecná
flądra – platýz
karmazyn – okoun mořský
łosoś – losos
maślana – pacifická máslová ryba (butterfish)
morszczuk – štikozubec, hejk, mořská štika
pstrąg – pstruh
sandacz – candát
sola – jazyk mořský
turbot – kambala (platýz?)
tuńczyk – tuňák
frytki – hranolky
surówka – salát ze syrové zeleniny
ziemniaki – vařené brambory

Tohle je zhruba vše, co jsme potřebovali k orientaci v nabídce ryb a dobře si vybrali večeři. Poněkud rozsáhlejší slovníček potravin je k dispozici např. na stránkách Luďka Vašty.

Mapy

Nerad cestuji nepřipraven, a tak jsem sháněl turistické mapy. Bylo to docela bezúspěšné, sehnal jsem jen automapu 1:200 000, preferuji sice měřítko 1:100 000, ale to by byla vzhledem k velikosti Polska příliš velká kniha. Turistické mapy jsem ovšem nesehnal žádné.

Naštěstí na místě byly mapy k dispozici v obchůdcích s pohlednicemi. Opravdové knihkupectví jsme viděli jen jedno – v Malborku. Turistické mapy měly měřítko 1:50 000, občas bych sice uvítal více detailů (na některých chybí vrstevnice), ale pro orientaci posloužily velmi dobře. Poláci používají obdobné pásové značení jako je u nás. Turistická informační centra mají také, ale nestojí za nic. V Łebě sežene informace o Łebě a v Ustce o Ustce, informace o okolí jsme z nich dolovali neúspěšně.

Cestování autem

Leba
Před cestou jsem slyšel spoustu zkazek o katastrofálním stavu polských silnic a šílených kouscích polských řidičů. Situace není zdaleka tak špatná. Je pravda, že v Polsku téměř nejsou dálnice, a tudíž nelze počítat s rychlostí přesunu vyšší než 70-80 km/h na hlavních tazích a 60-70 km/h pro ostatní silnice. V oblasti, kterou jsme navštívili, byl stav silnic v drtivé většině velmi dobrý. Na silnici v havarijním stavu jsme narazili jen jednou – cestou k lesnímu parkovišti u majáku Stilo.

Leba
Přijedete-li do Polska jako my z Německa přes přechod Kołbaskowo u Szczecina, tak pro vás nejspíš bude kousíček polské dálnice A6 příjemným překvapením po tom zbytku panelky (cca 50 km) na německé dálnici A11. Polská dálnice A6 ale brzy přejde v S6, což je něco jako naše rychlostní silnice, ovšem vylepšená o několik přechodů a křižovatek (snížení rychlosti z 110 na 90). Za městem Goleniów silnice přijde o “S” a je z ní okreska, je ovšem většinou podstatně širší než jsme zvyklí od nás. Bezpečně by tam bylo možno udělat 3 pruhy, jsou ale nakresleny jen dva a k tomu dosti široké krajnice. Předjíždí se tak, že předjížděný uhne na krajnici stejně jako případní protijedoucí a tím předjížděný získá dostatečný prostor pro bezpečné předjetí i v poměrně vysoké rychlosti. V místech, kde se s takovýmhle předjížděním počítá, je přerušovaná nejen středová dělící čára, ale i čáry podél krajnice.

Leba
Řízení Poláků je razantní, benzín rozhodně nešetří a předjíždí kohokoliv, kdo je brzdí. Rychlostní limity nerespektují, na širších silnicích mimo město jezdí i více než 110 km/h. V obcích 50 nedodržují a z těch pár radarů, co mají, si nic moc nedělají. Chovají se k sobě ale poměrně ohleduplně, minimálně co se týče předjíždění. Na chodce ovšem kašlou a nepouští je a chodci jsou překvapeni, když je pustíte (pozor na to, že ten za vámi to nebude čekat). Čas od času jsem v obci uhnul stranou, abych pustil ty, co jsem “posbíral” cestou, a zbytečně nepokoušel jejich trpělivost.

Připomínkou, že ne všichni dojedou v pořádku, jsou křížky na stromech kolem cest. Těch jsme viděli opravdu hodně, stejně jako těch stromů. Stromy v noci vyrobí ze silnice nepříjemný tunel, horší o to, že velmi často chybí namalované krajnice.

Leba
Oproti úskalím na silnicích samotných bylo příjemným překvapením parkování. Na všech místech, která jsme navštívili, byla připravena parkoviště s dostatečnou kapacitou. Sice placená, ale cena byla mezi 3-6 zł za celý den, což mi přijde přiměřené a bohatě vyrovnává starosti s hledáním místa, kde lze auto bezpečně opustit. Jen u hradu Marienburg a na Helu bylo parkování podstatně dražší, stálo 4 resp. 3 zł za hodinu. Ve městech lze najít i neplacená stání v obytné zástavbě.

Leba
Četl jsem varování o vykrádání a dokonce o krádežích celých vozů. O mou 9 let starou Hondu neměl naštěstí žádný lapka zájem; žádný div, na parkovištích, kde jsme stáli, byla vždy lepší auta. V autě nikdy nic nenechávám povalovat a snažím se na parkovišti neotvírat kufr plný zavazadel, vykradenému autu jsme se tedy naštěstí také vyhnuli. Sklo z rozbitého okénka jsme viděli jen jednou v Łebě. Nutno ale podotknout, že v noci jsme parkovali na uzamknutém parkovišti penzionu a parkování auta byla první věc, kterou majitel penzionu řešil. To ale spíš souviselo s tím, že ostatní hosté nevyjížděli, a tak bylo nejlepší auto uklidit hned po příjezdu.

Tankování a placení kartou bylo bezproblémové. Benzínky jsou většinou Orlen, ze zahraničních jsme viděli jen Shell. Cena benzínu byla jen o trochu vyšší než u nás, na webu ÚAMK lze získat aktuální informace.

Počasí

Leba
Podle pana domácího nás v Łebě nezastihlo moc typické počasí, během července a srpna prý bývá větší sucho než bylo. Říkal, že obvykle musí zalévat trávník, jinak by mu uschnul, ale letos prý nemusel ještě ani jednou. Počasí bylo poměrně proměnlivé, teploty nepřekračovaly 22 °C a krom jednoho dne foukal i poměrně svěží vítr od severozápadu. Dva dny byly lehčí přeháňky a jeden den byl déšť poměrně vydatný. Po zbylé dny bylo skoro jasno s dobrou viditelností.

Předpověď počasí pro Łebu je k dispozici na Yahoo Weather. Komu nestačí jen obrázek, tak může použít detailnější předpovědi v polštině. Instytut Meteorologii i Gospodarki Wodnej je obdoba našeho ČHMÚ.

Foto technika

Leba
Když publikuji na Paladixu, tak se sluší zmínit použitou techniku. Vzal jsem s sebou vše, co mám, ono toho není mnoho. Fotím Nikonem D70 se setovým objektivem Nikkor 18-70mm F3.5-4.5G AF-S DX ED. Rozsah zoomu obvykle naprosto postačoval, jen na rozhledně a majácích mě občas mrzelo, že nemám něco delšího, sem tam by se daly udělat zajímavé detaily osamocených stromů, střídajících se políček a podobně. Pokud někdo má více objektivů, ať zváží i více těl. Na dunách fouká skoro vždy vítr a ten vždy nese písek. Zrnka písku dokáží napáchat velikou neplechu. Já tenhle evidentní fakt zjistil za cenu nového senzoru. Nějakým zbloudilým zrnkem, co se dostalo do balónku, jsem si ofoukl prach ze senzoru tak šikovně, že jsem v něm vyrobil dírku…

Z filtrů doma určitě nenechte ten polarizační. Bral jsem s sebou i šedý ND8, protože jsem doufal, že se mi podaří zachytit snově rozmazané moře, jako má Jiří Farkaš na fotce Západ slunce u Trégastel. Písečné pláže baltského pobřeží takovému typu fotek ale moc nepřejí. Vezl jsem s sebou také šedé přechodové filtry, nakonec jsem ale žádnou takovou fotku, na které jsem je použil, nepublikoval. Asi s nimi neumím pořádně pracovat, ale čím dál víc mi vyhovuje technika vícenásobné expozice a následné skládání v počítači pomocí sendviče. Příště už asi zůstanou doma.

Určitě neopomeňte solidní stativ, spousta mých fotek vznikla ze stativu Manfrotto 190CLB. Kdykoliv jsem ho nevzal s sebou, tak jsem litoval. Fotka z nočního přístavu je z ruky, vybíral jsem z cca 10 pokusů tu nejostřejší a stejně je to použitelné tak akorát v tomto malém rozlišení.

Výčet techniky by nebyl kompletní, pokud bych nezmínil Evin krásně modrý Panasonic Lumix DMC-FX9, který náš pouštní výlet přežil bez úhony.

6 komentářů u „Polsko, část 1.: Úvod, logistika + Łeba“

    • a nebo jeďte posezóně

      Veřím že po sezóně tam bude větší klid. Kvůli koupání jsme tam ale nejeli a ve volném prostoru se pak ty lidi jakžtakž rozptýlili. Ony dvě fotky pláže co zde publikuji mě zaujaly spíš barevností. No a taky bizarností takové dovolené, rozplácnout se za větrolam… nudí už jen ta představa.

      Škoda že jste tam nezůstal déle, je tam toho víc co stojí za návštěvu. Počkejte si na další díly seriálu…

      Moc mě pobavila druhá fotka na vašem webu – mám v podstatě úplně tu samou. Není divu, je to první pořádná duna co člověk zahlédne a tak hned fotí 🙂

      Odpovědět
  1. hezký článek

    po mých dvacetiletých zkušenostech s Polskem mě tenhle článek docela potěšil. I když s tou dopravou jste měli velkou kliku. Během těch 20 let mi tam auta vykradli celkem 8x, z toho 5x u moře a to i na hlídaném parkovišti před hotelem. Cizí SPZ prostě láká, i když není co ukrást. Jezdit jako polák znamená překračovat povolenou rychlost téměř dvakrát, běžné je na silnici s půlmetrovými vyjetými kolejemi při povolené devadesátce jezdit 140 – 170 km/h. Ale stav silnic se naštěstí pomalu zlepšuje a těch radarů tam přibývá. I když já po pár kilometrech za hranicemi jezdím stejně jako oni. :o))

    Odpovědět
  2. příspěvek

    Na základě článku v Paladixu
    http://www.x-pozice.cz/clanky/leba.html jsme “zajeli” do Leby v létě 2006.
    Musím říci, že po Černé Hoře nej “výlet”. Cestujeme vlakem – vše je OK.
    Vlaky jako u nás, na nádraží žádný somrák, pokud ano, jsou ihned vyvedeni.
    Cestujeme s dětmi, jídlo si buď chystáme sami, nebo do restaurace. Byldíme
    ve stanu. v Lebě doporučuji “lesní” kemp na konci korza, tzv. Vojenský. Za
    cca 12 dnů pobytu, jídlo, suvenýry, vstupy, atd. jsme 2 dospělí s 2 dětmi
    zaplatili cca 14 000,- Kč. Levněji bychom mohli být už jen doma. (Nebo v
    Černé Hoře 🙂 V kempu ani na pláži se nekrade. Ve finále jem nechal mobil
    s nabíječkou na pařezu u elektrosloupku v kempu a večer si jej zase vzal.
    Foťáky a pasy teda vždy u sebe, ale k čemu bych je tam jinak měl? 🙂
    Polsky se domluvíte po týdnu samostudia se slovníčkem. Jinak v Lebě je k
    vidění soukromé “ptákárium”. Knihkupectví jsem oběvil cca 3. Pokud jsem
    potřeboval informaci podrobnou, místní knihovna ji ráda vyhledá. V
    knihovně probíhala zdarma (!) výstava fotografií Marka Lejbrandta:
    http://www.mareklejbrandt.com/galeria/slowinski/index.html
    >Byla vynikající, tak jsem tam šel 3x!
    >Dále v Lebě funguje Ostravák, co má hospodu a penzion. Kdybyste tam
    chtěli, dám vám soukromě kontakt. Domluvíte se česky. A dozvíte se, co si
    myslí Poláci o nás 🙂 v dunách zásadně nesundávejte skla. Natož čistit
    snímač. Táhl jsem tak proto 3 foťáky. Víc neprozradím, kdo je dobrodruh,
    na spoustu věcí příjde sám, kdo ne, rady nepomohou ;-))) Jo – viděl jsem
    zákrok Policije na nějakého lapku v autě. Už chápu, proč se tam nekrade
    tolik …
    >Ten kontakt mohu poskytnout, jinak ubytování v bytě bych řešil po
    příjezdu na místě, je tam toho asi 10000! 🙂
    >my jsme vcelku zvyklí na stan a tuto romantiku, proto ten “Ogrodok
    Vojskovy” – kemp.

    Odpovědět
  3. Nejhezčí dovolená

    Třeba si to tady ještě někdo přečte? 🙂 Před týdnem jsme se vrátili z Leby z týdenní dovolené. Jeli jsme autem, ubytování objednávali přes internet. S ohledem na dva pětileté caparty jsme preferovali ubytování v soukromé chatce. Protože pocházím z města, kde jsme k Polákům měli vždycky blízko a za totality jsme sledovali pravidelně program polské televize i s polskými večerníčky, polština mi nedělala žádný problém. Oprášila jsem vzpomínky na tuto řeč a vždycky jsme se domluvili. Na Polácích bylo vidět, že je pokusy o dorozumění jejich rodným jazykem těší.
    Musím říct, že dovolená v Lebě byla jedna z nejkrásnějších, které jsme prožili. Je to městečko přátelské i k dětem. Dovolená cenově srovnatelná s dovolenou v Česku, báječná kuchyně, vynikající ryby i zeleninové saláty, v restauracích žádný problém s objednáním polovičních porcí pro děti. První tři dny letní počasí s koupáním u moře, další dny krásné výlety na duny, majáky, pro děti nepřekonatelný jurský park (kam se na ně hrabou naše jurské parky:-)
    Těším se na příští rok:-) a doporučuji.

    Odpovědět

Napsat komentář