Olympus a Kodak představili na letošní Photokině svůj dlouho očekávaný systém 4/3 („čtyři třetiny“), známý též pod přezdívkou „Olydak“. Jakou má šanci se uchytit? Stane se opravdu univerzálním digitálním formátem?
Jedná se o nový digitální formát s čipem o úhlopříčce přibližně 22,3 mm (tj. 4/3”, odtud název formátu*). Tato velikost vznikla zdvojnásobením (lineárně, tedy čtyřnásobně plochou) velikosti v současnosti největších čipů běžně používaných v kompaktních digitálních přístrojích a současně je jeho úhlopříčka prakticky poloviční ve srovnání s běžným kinofilmem a jen o málo menší než u současných digitálních zrcadlovek používajících zobrazovací prvky přibližně o velikosti formátu APS (viz tabulka). Nový formát má umožnit konstrukci digitálních zrcadlovek kompaktních rozměrů se senzory s rozlišením od 5 MP (megapixelů) výše a současně s pixely dostatečně velkými k dosažení citlivosti alespoň ISO 800 při zachování nízké úrovně šumu. Upevnění objektivu je koncipováno jako otevřený standard. To znamená, že specifikace jsou volně k dispozici každému výrobci, čímž má být zajištěna kompatibilita mezi objektivy a těly různých značek. Standard počítá s prostorem pro zrcadlo, umožňuje tedy konstrukci pravých zrcadlovek, a s dostatečným počtem kontaktů pro přenos dat mezi objektivem a tělem. Menší rozměr obrazu pak dovoluje konstrukci objektivů, které budou světelnější, lehčí a levnější ve srovnání s objektivy pro přístroje na kinofilm.
| Označení | Úhlopříčka [mm] |
Šířka [mm] |
Délka [mm] |
Plocha [mm2] |
Příklad použití |
| 1/2,7″ | 6,2 | 3,7 | 4,9 | 18 | Nikon Coolpix 2000 |
| 1/1,8″ | 9,3 | 5,6 | 7,4 | 41 | Canon PowerShot G2 |
| 2/3″ | 11,1 | 6,7 | 8,9 | 59 | Sony DSC-F717 |
| 4/3″ | 22,3 | 13,4 | 17,8 | 238 | „Olydak“ |
| APS | 28,0 | 16,0 | 23,0 | 368 | Nikon D100 |
| 35 mm | 43,3 | 24,0 | 36,0 | 864 | Canon EOS-1Ds |
| Tabulka některých velikostí CCD a CMOS čipů užívaných v digitálních fotoaparátech | |||||
Současně s návrhem specifikace nového systému ovšem Canon a Kodak představili na Photokině své nové zrcadlovky s čipem velikosti plného políčka kinofilmu a rozlišením více než 10 MP. Tím bylo dosaženo cíle, o který výrobci digitálních přístrojů dlouho usilovali – plné kompatibility digitálních a filmových zrcadlovek (záměrně zde opomíjím nepříliš vydařený Contax N Digital uvedený na trh v první polovině letošního roku). Zdá se, že ideální řešení už je tedy na světě a někteří komentátoři proto prohlásili systém 4/3 za mrtvě narozené dítě. Pokusme se tedy zhodnotit klady a zápory projektu formátu 4/3 a jeho šance na úspěch. Z technického hlediska bude patrně nejdůležitější otázka, zda je menší rozměr čipu schopen zajistit dostatečnou kvalitu výsledného obrazu, z obchodního hlediska pak jak důležitá opravdu bude pro zákazníky kompatibilita se stávajícími objektivy.
Je nepochybné, že větší formát senzoru je vždy z hlediska kvality výhodou. Otázkou je, jak velký tento rozdíl v kvalitě musí být, aby vyvážil jiné nevýhody jako větší rozměry a váhu přístrojů a příslušenství a jejich vyšší cenu. Samozřejmě, hodnocení toho, co je „dostatečná kvalita“ se může zásadně lišit podle toho komu, kde a jakým způsobem bude fotografie prezentována. Současné 4 MP kompaktní přístroje dokáží vyprodukovat věrohodně vyhlížející fotografie velikosti A4 (20 x 30 cm). I když samozřejmě nedosahují rozlišení srovnatelné s kinofilmem, uvažme, že jsou produkovány z čipu velikosti pouhých 5,6 x 7,4 mm, tedy ne o mnoho větší, než políčko na 8 mm kinematografickém filmu! Potenciál pro technicky kvalitní fotografie i z čipů malých rozměrů zde tedy nepochybně existuje. Plocha senzoru 4/3“ je přibližně 6x větší, než u 4 MP kompaktů, což by mělo s rezervou stačit na technicky dokonalé fotografie formátu alespoň 30 x 40 cm. To už je jistě použitelné v řadě oblastí, a to i pro profesionální účely. Novináři například používají běžně digitální přístroje již od dob Nikonu D1 s rozlišením 2,7 MP.
Vedle velikosti čipu, a tím potenciálně vyšší kvality obrazu, je největším lákadlem plného kinofilmového formátu samozřejmě kompatibilita se stávajícími objektivy. Sada kvalitních objektivů je nákladná investice zpravidla několikrát převyšující cenu vlastního fotoaparátu. Fotograf si prostě koupí nové digitální tělo a pokračuje se současnou výbavou (v současné době pouze pokud používá Nikon nebo Canon). Právě ve velikosti čipu se však může skrývat velký problém. Jako políčko filmu je 24 x 36 mm malý formát, ale z hlediska polovodičových prvků je to se svými 860 mm2 obrovská plocha. A výroba rozměrných čipů je, jak známo, obtížná a tudíž drahá. Je nepravděpodobné, že cena takto rozměrných zobrazovacích prvků klesne v dohledné době (pokud vůbec) natolik, aby umožnila jejich masové rozšíření. Nedejme se mýlit rychlým nárůstem výkonnosti výpočetní techniky při současně klesajících cenách. Zde se jedná právě o nárůst výkonnosti součástek, nikoli jejich velikosti, o kterou nám zde především jde. Je nepochybné, že nám blízká budoucnost přinese čipy o stejné velikosti s výrazně vyšším počtem pixelů za stejnou či nižší cenu, těžko však čipy větší při současném zlepšení cenových relací. Zde právě vidím příležitost pro nový menší digitální formát. Pravda, pořízení kompletního nového systému může vyjít cenově stejně, jako pořízení dražšího těla s čipem 24 x 36 mm a zachování starších objektivů, ne každý však má doma sadu profesionálních objektivů Nikon nebo Canon. Navíc lze očekávat, že s postupem času se význam filmových přístrojů bude snižovat a kompatibilita s kinofilmem už nebude tak důležitá.
Zatím jsme ovšem mluvili převážně o technické stránce problému. Ve skutečnosti je to však především marketing, který rozhoduje o úspěchu výrobku. Vzpomeňme na situaci formátu videa před pár desítkami let, kdy se ze tří vyvinutých systémů nakonec prosadil ten technicky nejslabší. Uvedení systému 4/3 na letošní Photokině nebylo rozhodně žádným překvapením. První oznámení Olympusu a Kodaku o záměrech zavést nový digitální formát se objevilo už před více než půldruhým rokem. Co se tedy za těch uplynulých 19 měsíců stalo? Ve skutečnosti velice málo. Kodak vyvinul 5 MP CCD čip formátu 4/3 a Olympus představil specifikaci uchycení objektivu a nefunkční maketu přístroje připomínající tvarem přístroje řady E. Za situace, kdy Canon, Nikon i někteří další výrobci úspěšně prodávají digitální zrcadlovky vycházející z přístrojů na kinofilm již nyní a přístroje se zobrazovacími senzory o rozlišení více než 10 MP a velikosti plného políčka kinofilmu se objeví na trhu během 2 až 3 měsíců, o funkčním „Olydaku“ se mluví v časovém horizontu přelom roku 2003/04. To je samozřejmě zoufale málo. Vývoj v oblasti digitální fotografie jde dopředu obrovským tempem a přijde-li někdo za rok a půl s 5 MP zrcadlovkou a dvěma či třemi objektivy, bude nejspíš pro smích. Projekt systému 4/3, má-li uspět, potřebuje v nejbližší době výrazný impuls. Olympus očividně sám na vývoj celého systému nemá prostředky a giganti jako Kodak a Fuji mají v ohni více želízek a úspěch jednoho projektu pro ně nemá zas tak zásadní důležitost. Zde bude patrně rozhodující, jakou cestu zvolí ostatní výrobci jako Minolta, Pentax, Sigma, případně další. Dá se říci, že Olydak je projektem přímo spoléhajícím na spolupráci menších výrobců přístrojů a nezávislých producentů optiky. Hlavní smysl zrcadlovky s výměnnými objektivy spočívá v možnosti použití široké palety objektivů a dalšího příslušenství. Vytvoření rozsáhlého systému objektivů a příslušenství, jako mají Canon a Nikon pro své kinofilmové přístroje, je však záležitost technicky velmi náročná a samozřejmě i velice drahá. Lze proto předpokládat, že tyto firmy se budou držet formátu 24 x 36 mm a na jiný formát přistoupí pouze ukáže-li se tento krok z obchodního hlediska jako naprosto nezbytný. Pro „velké“ výrobce je navíc otevřený standard z finančního hlediska neatraktivní, neboť je to právě příslušenství, na němž dosahují hlavní část zisku a nemají zájem tyto příjmy přenechat někomu jinému. I v případě, že se cesta menšího čipu ukáže jako perspektivní, můžeme se asi od Canonu a Nikonu dočkat spíše konkurenčních systémů, možná i schopných v určité míře používat současné objektivy.
Potřebujeme tedy nový digitální formát? Na základě toho, co jsem zde uvedl, se domnívám, že prostor pro něj určitě existuje. Bude to systém 4/3? Pokud se v nejbližší době projekt nerozběhne podstatně rychleji než dosud, tak pravděpodobně ne. Ale i když „Olydak“ upadne v zapomnění, lze očekávat další pokusy, a některý z nich patrně nakonec uspěje.
…historické důvody…
Díky za článek, mám však jeden dotaz, trošku mimo mísu.
Už podruhé se setkávám s “historickými důvody” při přepočtu velikostí úhlopříček čipů digitálních aparátů. O. Neff z historických důvodů násobí jeden palec koef. 0,6 – 0,7. Vy uvádíte 1palec = 16,6mm.
Je to samozřejmě “zhruba” stejné, když však “historické důvody” vezmeme v úvahu např. k přepočtu ohniskových vzdáleností objektivů digiaparátů na ekvivalent kinofilmu, dostáváme docela fest rozptyl od údajů výrobců.
Možná se pletu, ale mám takový dojem, že nejde o historické důvody, ale o rozdíl mezi fyzickou a evektivní velikostí čipu. Můžete mi, prosím, sdělit Váš pramen, odkud jste historické důvody čerpal?
Rád bych si v tom udělal jasno.
Děkuji Standa
RE: …historické důvody…
Oznaceni pochazi z padesatych let, kdy se jako zobrazovaci prvky pouzivaly elektronky. Udavana velikost se nevztahovala primo k velikosti obrazu, ale k vnejsimu prumeru sklenene trubice. Vice na
http://www.dpreview.com/news/0210/02100402sensorsizes.asp
Radek
RE: RE: …historické důvody…
Díky za adresu, jdu si počíst.
Standa
RE: RE: …historické důvody…
Ještě jednou děkuji za adresu. Tušil jsem nějakou kulišárnu. Napříště doporučuju např. všem šenkéřům, aby z historických důvodů množství natočeného udávali v pintách a do objemu moku započítali i žejdlík :-)).
Standa
vykonnost soucastek
Nedejme se mýlit rychlým nárůstem výkonnosti výpočetní techniky při současně klesajících cenách. Zde se jedná právě o nárůst výkonnosti součástek, nikoli jejich velikosti, o kterou nám zde především jde.
rekl bych, ze to neni uplne tak pravda, laik by vam ukazal stary PC s Intelem 8086 a 10MB diskem a dnesni PC s Pentiem 4 s 100GB diskem a myslim, ze to bude vsechno stene velky… zasveceny by to same ukazoval na salovych pocitacich a clustrech
vykon procesoru neni nezavisly na jeho velikosti, prave vetsich vykonu se dosahuje xx-mikronovou technologii, takze bych netvrdil, ze u VT jde jen o narust vykonnosti a s jejich velikosti se nic nedeje…
RE: vykonnost soucastek
Ale fígl je právě v tom, že se zmenšující se velikostí součástek se mění jejich časové konstanty a dynamické parametry. Tady ale je řeč o velikosti celého čipu (která by u optického senzoru pro velké spaciální rozlišení měla být pokud možná co největší) a u rozměrů řádů stovek mm^2 se dostáváme do dodt děsivých čísel. Pokud se nezmění velikost čipů, můžeme při zmenšování integrovaných součástek čekat výkonnější komponenty při téměř stejné ceně (pouze výrobci musejí investovat do nových litografických technologií).
Polda mna ma buducnost rozmer 36×24
Nemyslim si ze rozne velkosti pomozu prechodu uzivatelov z analogu na digital. Ako jedinu alternativu vidim prave digital s rozmerom cipu 36×24 mm. Dovody boli uvedene uz v clanku, preto ich tu nemusim znovu rozoberat. Nemyslim si ze digital tak skoro vytlaci celuloidove pasy, tak isto sa predpokldalo ze tranzistor vytlaci elektronku – a v mnohych oblastiach sa pouziva elektronka dodnes.
10 Mp a vice?
Clanek je perfektni diky za nej a vysvetluje jasne i laikum (jako jsem ja) podstatu problemu. V podstate prechod velikosti cipu na format kinofilmu – na to asi ceka dnes hodne lidi.
Ale ptam se co k tomu odpovidajici pameti? Uzitim plne kapacity na 10 Mp a vice stoupne radikalne pozadavek na velikosti pameti. Jestli se nemylim, tak soubor jednoho snimku vyleze asi klidne i pres 200 MB TIF a v komprimovane forme odhaduji velikost na 20 MBa JPG a vice. Tedy aby bylo jasno, je rec stale jen o JEDNOM snimku.
Nakonec mam dojem, ze stale i v dnesni dobe plati, ze celuloidovy film je z pohledu komputeru dosud vlastne jeste neprekonane pametove medium – co se velikosti i ceny tyce. Vzdyt je to jenom malinka rulicka do kapsy majici kapacitu 36 snimku. A ted muzete pocitat, kolik terabytu se tam vlastne vejde…..
RE: 10 Mp a vice?
Tady zas tak velky problem nevidim. 11 megapixelovy Canon 1Ds produkuje RAW obrazky velikosti 11.4 MB a JPEGy podle komprese 1.7 MB az 4.1 MB (v plnem rozliseni). Samozrejme chvili trva, nez se toto mnozstvi dat zpracuje a ulozi na kartu (EOS 1Ds konkretne umi 3 obr/s), ale to je proste otazka rychlejsich procesoru, vetsich bufferu a prenosovych rychlosti. V techto oblastech byl dosud vyvoj pocitacove techniky velmi rychly a zustane tomu tak jiste i v nejblizsi budoucnosti.
RE: RE: 10 Mp a vice?
Tak jsem si to ze zvedavosti, Radovane, zkusil. Na scanneru jsem zaridil, aby se vyskanoval obrazek (barevny) o velikosti cca 11 Mp. Vylezla z toho obluda o velikosti 78 MB TIF a zkomprimovani vyslo na nejakych 8.5 MB v JPG (a nebyl to zadny pestry snimek!). Ani Ti nemohu smimek poslat mailem, ucpal bych Ti schranku. A navic rekneme si to zcela na rovinu, ze 11 Mp je oproti realne kapacite jednoho skutecneho kinofilmoveho celuloidoveho policka v podstate prd.(promin)
Ale o to nejde. Ja jen upozornuji, ze jsme ve skutecnosti realne jeste v digitalnim praveku. A je myslim si seriozni to lidem naplno rict. Aby se nehnali zbrkle do nakupu draheho pristroje dnesni cene v desitkach a stovkach tisic Kc, kdyz takovyto dnesni 11 Mp zazrak s velikosti kinofilmoveho policka dostanou a k tomu jeste prenosne pameti za par let s celou slavou v nejakem supermarketu dejme tomu napr. jako premii pri nakupu 2kg sunky…….
RE: RE: RE: 10 Mp a vice?
TIFF není zrovna nejefektivnější formát jak ukládat obrázky, u JPEGu je to otázka nastavení parametrů. Jak to Canon dělá, to se musíš zeptat u nich (a oni Ti to asi neřeknou).
Otázka, kolik informace se vlastně na kinofilm vejde je samostatná kapitola a po Internetu létají někdy zcela absurdní čísla směrem jak nahoru tak dolů. Řada lidí se však shoduje, že reálně je to někde mezi 10 a 20 MP. Pro technicky zaměřené doporučuji zajímavý rozbor na
http://www.luminous-landscape.com/tutorials/dq.shtml
Osobně považuji letošní rok za přelomový. Až dosud platilo, že nejsnazší cesta ke špičkovému digitálu je kvalitní filmový přístroj a skener. Po uvedení Nikonu D100/Canonu D60/Fuji S2 už to neplatí. Podle mne letos skončil digitální středověk. Samozřejmě že vývoj půjde rychle dál a “vypláznout” nějakých 300 000 Kč za Canon D1s se vyplatí jen tomu, kdo ho dokáže amortizovat tak do tří let, protože v té době bude něco podobného stát čtvrtinu (a i to bude pro většinu z nás moc).
Kolik informace nese kinofilm ?
Skenuji na 2800 Dpi, tj z kinofilmu mám právě těch 10MPix a můžu říci, že u citlivých (800ASA) filmů je už zřetelně vidět zrno, u 400ASA to bude přesně na hranici a 100 ASA poskytuje ještě rezervu. Takže pokud je zrnitost filmu základní informační jednotkou filmu ( tak jako pixel u digi ), tak si myslím, že běžný řekněme FUJIFILM Superia nebo KODAK Supra nebudou mít kapacitu přes 15MPix. Je to hodnota vylývající z porovnání výrobci udávané zrnitosti těchto filmů.
RE: Kolik informace nese kinofilm ?
Zrno sice vidite, ale je potreba si uvedomit dalsi aspekt a to je ten ze na kinofilmu mate nekolik vrstev (barvy), a kazda ta vrstva ma/muze mit rozliseni 10M, kdezto na cipu s rozlisenim 10M je to rozdeleno. treba 3M na cervenou, 4M na modrou a takd dale. Zbytek se interpoluje. Cili realna rozlisovaci schopnost cipu jestale nekolikrat nizsi nez u filmu i kdyz budeme predpokladat ze je rzliseni filmu (zrno) nekde mezi 10-20M ….
Pouzivani malych cipu
Ono i kdyby se nakonec pouzivaly cipy malych rozmeru s vysokym rozlisenim (protoze se daji vyrobit levneji), tak by se zase narazilo na problem s kresbou objektivu, ne? Takze bez hodne spickovych objektivu by proste cip zachytil mnoho detailu neostreho obrazu.
Tak trochu vytesnovaci efekt – a je otazkou zda velikost Olydaku je prave tou optimalni, respektive jake maximalni rozliseni by bylo smysluplne.
RE: Pouzivani malych cipu
Osobně považuji za rozumnou velikost pixelu 5 mikrometru, což odpovídá rozlišení objektivu 100 čar/mm. Při této velikosti pixelu dostáváme zhruba 9,5 MP pro systém 4/3 a kolem 34 MP pro kinofilm. Pixely v současných digitálních kompaktech jsou většinou ještě podstatně menší, zpravidla na úkor citlivosti.
Pár poznámek
1. To, že s něčím takovým, jako je 4/3 přišel zrovna Olympus, nás nemusí až zas tak překvapovat, protože dříve zavedený výrobce klasických zrcadlovek si s příchodem Autofokusu nechal ujet vlak. Teď není zatížený minulostí a může / musí stavět na zelené louce. Za tímto účelem nezbývá, než spoléhat na “podobně postižené” značky, aby mu pomohli prošlapat novou cestu.
2. Digitální přistroje se s příchodem 10Mpixelů a rozměru 24×36 dostaly na ten pomyslný vrchol = přiblížení se / vyrovnání se / překonání kinofilmu. Zároveň, jak už to bývá, se tímto i otevřel nový obzor: se stávající výbavou objektivů, měření a autofokusových sytémů se jsou schopny tyto sytémy díky předimenzované velikosti snímače opět za nějaký čas dostat až na kvalitu středního formátu ( řekněme 40 Mpixel ). To by znamenalo de fakto zmenšení, zlevnění a zkvalitnění středoformátové techniky. Takže o další osud FULLFRAME nemám obavu a majité systémů CANON/NIKON jsou přesně ti, co to dokážou nejen ocenit a využít, ale navíc si své investice do systému zachrání, ba dokonce je zhodnotí.
RE: Pár poznámek
Souhlasím s tím, že FULLFRAME má šanci stát se středním formátem digitálu ale domnívám se, že si podrží i jeho exkluzivitu – drtivá většina lidí fotí na malý formát. Vezměme si trojici Nikon F80 (filmový, cena cca 500 USD), Nikon D100 (6 MP „APS“ čip, 2000 USD) a Kodak DCS-14n (14MP FULLFRAME, očekávaná cena 4000 USD). Po optické a mechanické stránce se jedná o prakticky stejný přístroj, hlavní rozdíly jsou v použitém snímači a související elektronice. Porovnáním mi vychází kolem 1500 USD za APS čip a 3500 USD za fullframe. I když další vývoj stlačí ceny dolů, ty ceny sotva budou u tak velkých, technologicky náročných a relativně specializovaných součástek zanedbatelné a jejich poměr zůstane zhruba v poměru jejich velikostí, tj. 1:2. Rád bych se mýlil, ale pořád mi z toho vychází, že FULLFRAME digitál někde v oblasti 1500 až 2000 USD je asi nejmíň, kam se dá dostat. A jsme v podstatě u problému, s kterým zápasí např. Leica. Bez modelů pro běžného spotřebitele je těžké amortizovat drahé výrobní zařízení a nedostávají se peníze na výzkum a vývoj. Výsledkem pak jsou vysoké ceny a technické zaostávání.
Kompatibilita objektivů je samozřejmě v současné situaci velice žádoucí, není však všemocná. S příchodem autofokusu Canon a Minolta hodili MF objektivy přes palubu a řadu lidí to bolelo. Dnes už na tom tak nezáleží a Nikon a Pentax z kompatibility mezi MF a AF žádnou velkou výhody nemají. Příslušenství také stárne morálně i fyzicky a až se současné vybavení opotřebuje, většina lidí postupně přejde k lehčímu a levnějšímu systému, bude-li takový k dispozici.
Radek
Nechapu
Je jasne ze vyrobit mensi cip je levnejsi a zpousta lidi by ho chtela radeji nez velky. Ale kdo rika ze kvuli mensimu cipu musime menit i bajonet a system(olydak) nebo ze kdyz mame velky bajonet ze musime mit velky cip?(nikon, canon, kodak)
Proc vlastne nikoho jeste nenapadlo zmensit cip, zmensit (dobudoucna mozna vyradit) zrcadlo, zachovat kompatibilitu s bajonetem a postupne zavadet vyrobu mensich objektivu.
Napada nekoho nejake rozumne vysvetleni proc to tak neni? Me nic kloudneho nenapadlo.
Predstavuju si jen situaci, kdy nejaky velky vyrobce (asi uz zbyva jen minolta :-(() rekne dost a zacne vyrabet digi zrcadlovky se svym puvodnim bajonetem a s polickem o uhlopricce treba 20 mm a k nemu objektiv s ohniskem treba 10 – 40mm. Vzdyt by to bylo tak elegantni a jednoduche reseni. Lide by mohli pouzivat dal sve puvodni objektivy jako teleobjektivy a vyrobce by postupne zavadel male sirokace a jeste pozdeji i male teleobjektivy.
RE: Nechapu
Jak to ze nikoho nenapadlo zmensit cip pri zachovani bajonetu? Vzdyt presne tak jsou udelane ***vsechny*** stavajici digi zrcadlovky (krome novych full-framu)!!!
Objektiv 10-40mm k nim zadny vyrobce nevyrobil, z toho prosteho duvodu, ze 10mm objektiv na zrcadlovku je velice obtizne zkonstruovat, jelikoz 10mm je podstatne mene nezli vzdalenost bajonetu od roviny filmu vynucena pritomnosti zrcadla, takze musi jit o komplikovany specialni design (inverzni teleobjektiv), ktery tenhle problem obejde. Nejkratsi rektilinearni (ne rybi oka) objektivy na kinofilmovou zrcadlovku maji ohnisko nejakych 14mm, jsou velke a tezke (tuna skla) a opticka kvalita ve srovnani s normalnimi ohnisky je vyrazne slabsi. U digitalni zrcadlovky s mensim chipem by sice slo udelat mensi zrcadlo a objektiv posunout bliz k filmu, jenze to by znamenalo, ze objektiv designovany pro digizrcadlovku by pak byl bez specialniho konvertoru nepouzitelny na klasicke zrcadlovce a naopak, tzn. uz by se klidne mohl vymenit i bajonet za mensi, protoze objektivy a tela stejne nebyly kompatibilni, tak proc zbytecne velky bajonet zachovavat a neudelat ty objektivy mensi.
Hloubka ostrosti
Nezapomínejme, čím menší ohnisko, tím větší hloubka ostrosti.
Často platí, čím větší hloubka ostrosti, tím méně zajímavý snímek.
S objektivem 5mm hezký portrét neuděláte s jakýmkoli čipem!
Dobré světlo!
Tomáš Vladyka
P.S. Prozradím, že sám používám 3 Canony EOS.
RE: Hloubka ostrosti
Jenže se stejně velkým bajonetem jako mají současné zrcadlovky je bez problémů při menší velikosti citlivého čipu (1:2) a zrcátka dosáhnout u 20mm objektivu světelnosti třeba f1:1 nebo možná i f1:0,7 a lepší. Tím by se vyřešil další problém a to je šum u vyšších citlivostí. S citlivostí ISO 400 a clonou f1:1 člověk zvládne vyfotografovat z ruky snad vážně cokoli (například cca 1/250 – 1/1000 na rockovém koncertě). Možná že ne u zoomů, ale u profi pevných ohnisek by to nemělo být s obtížemi. Pak se kýžená malá hloubka ostrosti navrátí.
RE: RE: Hloubka ostrosti
Myslím, že se malá hloubka ostrosti nevrátí. S žádným dostupným digitálem nedocílíte tak nízkou, jako např. u kinofilmu s 1,4/50. Clona 1.0 je jen o jedlo clonové čáslo světelnější, tak bych to ani s tou tisícinou na rockovém koncertě neviděl tak směle :-). Ostatní výhody chápu.
Digitalni Leica III
Leica by si mohla pomoci relativně drahou replikou předválečného modelu s kovovým tělem (bez výměnných objektivů), levnou elektronikou FUJI, rozlišením 3MP a cenou do 1000 USD.
Dobré světlo!
P.S. Já bych si to koupil.
Proc?
Puvodni objektivy jako teleobjektivy –> zachovat lens mount –> zachovat stavebni hloubku kamery –> stavet zakladni zoom/prime lens jako inverzni teleobjektiv –> uctovat si znacne prachy od zakazniku –> zkrachovat na trhu. Proto.
RE: Proc?
…gomen nasai, to mela byt odpoved na post se subj. “Nechapu” o par radek vyse. Uklikl jsem se…sumimasen…
Proc zahazovat stare objektivy ?
Kdyz bude bajonet u noveho systemu blize chipu, nebude az takovy problem udelat redukci na libovolny system dnesnich kinofilmovych zrcadlovek – alespon po mechanicke strance. Otazkou je, jak slozita elektronika by v takove redukci musela byt, aby dokazala prevest 4/3 na soucasne AF systemy. ( tusi nekdo ?? )