Praktica B200 electronic

… aneb jak to všechno začalo …

Praktica B200 electronic
Východoněmecký Pentacon se během 60. a 70. let etabloval jako výrobce kvalitních jednookých zrcadlovek na kinofilm. Přes nejrůznější názvy (Pentacon nebo Praktina) se dostal až k názvu Praktica, který již zůstal natrvalo. Zrcadlovky Praktica řady L byly vybaveny závitem M42, který byl svého času jakýmsi mezinárodním standardem pro výměnné objektivy. V 70. letech však všichni významní výrobci přešli na bajonetové uchycení objektivů, což má nesporné výhody, zejména rychlost a mnohem menší mechanické opotřebení těl i objektivů a z něj plynoucí větší životnost. Bajonet také umožňoval mnohem snazší a elegantnější elektronický přenos údajů z objektivu. Pentacon, i když fungoval v rámci plánovaného socialistického hospodářství, nemohl zůstat pozadu, protože měl poměrně významné místo i na západních trzích a nechtěl o něj přijít.

Praktica B200 electronic
V roce 1978 byl představen prototyp Praktica B200 electronic, jenž oproti dosavadní řadě L (ta zůstala ve výrobním programu až do prosince pohnutého roku 1989 a celkově čítala 49 modelů a 4.836.879 kusů vyrobených přístrojů) přinášel takřka kompletní změnu. Mimo změny designu (kompaktnější, elegantnější) možnost plně automatického nastavování expozičních časů, dokonce „stepless“, tedy plynule měnitelný čas. Prototyp B200 i všechny následující modely měly společný vlastní bajonet s elektronickým přenosem clony a clonovým simulátorem, jenž umožňoval zaostřování a zejména měření expozice při odcloněném objektivu, novou matnici s trojitým klínovým dálkoměrem, matovým mezikružím a Fresnelovou čočkou (tato matnice se objevovala také v poslední generaci řady L) a zobrazování expozičních hodnot v hledáčku (existují různé varianty podle jednotlivých modelů). Výrobce se také nezapomněl pochlubit, že v B200 není jediná zahraniční součástka, což v dnešních globalizovaných poměrech, kdy je snad skoro všechno z Taiwanu nebo Číny (bez urážky!), zní poněkud exoticky.

Praktica B200 electronic
Praktica B200 se tak stala základním kamenem nového systému B, který čítá 17 modelů (včetně různých marketingových a technických derivátů, základních typů je 6 – B200, B100, BC1, BCA, BCS a BMS). Tým konstruktérů vedli Werner Hahn, Rolf Noack a Dietmar Tannert. Celkem bylo od prosince 1979 do prosince 1990 vyrobeno 1.164.707 přístrojů. Dalším vývojovým stupněm byl systém BX čítající 4 modely (2 základní – BX20 a BX20s), od prosince 1987 do prosince 1990 bylo pod vedením Herberta Welzela a Rolfa Seiferta vyprodukováno 201.797 přístrojů. Poslední periodu tvoří “post-GDR-deriváty” modelu BX20s (známo jich je 8, ale mohou existovat i nezveřejněné prototypy), jichž od ledna 1991 vzniklo celkem 33.319 kusů; jména konstruktérů nejsou známa. Výroba drážďanských zrcadlovek Praktica byla definitivně ukončena stokusovou sérií BX20s v červnu 2001, kdy závod (mezitím několikrát změnil majitele i název) opustila poslední BX20s s výrobním číslem 2001100 a nápisem “Letzte serie BX20s 06/2001“. Dosud se nemůžu zbavit dojmu, že to je opravdu škoda. Přístroje nesoucí značku Praktica sice stále vznikají – jde ale převážně o levné a nepříliš kvalitní digitální kompakty vyráběné kdesi v Asii, které původnímu jménu dělají spíše ostudu.

Od smutných konců zpět k počátku – pojďme se nyní blíže podívat na B200… Jde o jednookou zrcadlovku na kinofilm a obrazový formát 24 × 36 mm. První varianta (k rozdílům se dostaneme později) se vyráběla od prosince 1979 do srpna 1982, druhá varianta je pak datována lety 1983 až 1984 a celkem vzniklo 110.262 přístrojů. Šéfkonstruktéry byli Werner Hahn a Rolf Noack.

Praktica B200 electronic
Přístroj má celokovové tělo, bajonet Praktica vybavený systémem EDC (electronic diaphragm control, tedy elektronickým odečítáním clonové hodnoty a simulátorem). Je polepeno koženkou, jejíž vzor (typ „vafle“) je jiný než u všech ostatních typů řady B (vyjma první série B100). Rozměry jsou 138 × 87 × 49 (š × v × h), hmotnost cca 530g (bez objektivu a baterie). Měření světla a závěrka jsou napájeny baterií 4LR44 o napětí 6V (staré označení Varta V28PX) a je možno použít také adaptér pro 4 knoflíkové baterie LR44 nebo SR44 (adaptér byl dodáván jen s některými modely a pro některé vybrané trhy). Životnost baterie se počítá spíše v řádu let než měsíců a i bez baterie je přístroj schopen provozu, byť jen s časem 1/90s, který je zároveň synchronizačním časem blesku.

Závěrka je kovová, lamelová, s vertikálním chodem (tj. po kratší straně filmového pole). Je možno pracovat ve dvou různých režimech. Při nastavení hlavního voliče na „Automatic“ funguje předvolba clony s automatickým dopočítáním správného času v závislosti na nastavené citlivosti filmu a světelných podmínkách. V automatickém režimu je rozsah použitelných časů skutečně dost široký – plynule od 1/1000s do 40s. Druhou možností je pevné nastavení času a poté zvolení správné clony dle údajů expozimetru zobrazovaných v hledáčku; v tomto módu je možné nastavit časy od 1/1000s do 1s + B.

Praktica B200 electronic
Hledáček je pentagonální, pevně vestavěný, bez možnosti výměny matnic. Zobrazuje cca 95% skutečného obrazového pole a jsou v něm – krom již výše uvedených zaostřovacích pomůcek – zobrazovány kompletní expoziční hodnoty: časy pomocí červených LED, clonové číslo (při použití originálních objektivů Prakticar s bajonetem) pomocí reflexního okénka. Hledáček je dostatečně světlý, ale pouze při použití světelných objektivů Prakticar s pevnou ohniskovou vzdáleností; pro méně světelné zoomy nebyl původně konstruován, a tak někdy příliš ztmavne (hlavně klíny dálkoměru), což se děje rovněž při použití mezikroužků nebo měchu. K dispozici je také tlačítko kontroly hloubky ostrosti – je umístěno při pohledu fotografa vpravo od objektivu a je snadno dosažitelné.

Posun filmu je ruční, pomocí ryhlonatahovací páčky. Ta je vlastně také prvním rozdílem mezi dvěma variantami B200 – přístroje z první série (tam patří i přístroj na ilustračních fotografiích k tomuto článku) mají páčku celokovovou, zatímco všechny další modely systému B a také druhá varianta B200 již mají páčku jinou, sice také kovovou, ale překrytou plastovým krytem jiného tvaru. Na B200 může být připojen winder (mimochodem sice značky Praktica, ale vyráběný v Japonsku neznámým výrobcem). Počítadlo snímků je samočinné, mechanické a zcela spolehlivé; při otevření zadní stěny se automaticky vynuluje. Zpět se film přetáčí rovněž ručně, a to pomocí kovové vyklápěcí páčky zpětného převíjení. Tato páčka spolu s nastavením citlivosti filmu a korekcí se později vyráběla z plastu a manipulace s ní byla mírně odlišná (jen B100 má tuto kovovou variantu).

Praktica B200 electronic
Měření světla je vnitřní, jednosegmentové TTL s gallium-arsenido-fosfidovým čidlem. Citlivost použitelných materiálů je od 12 do 3200 ASA. Přístroj nemá čtečku DX-kódu, a tak se musí nastavovat ručně. Expoziční korekce v rozmezí ±2EV (krok po 1/2EV) je možno nastavovat v automatickém i manuálním režimu; v hledáčku nejsou signalizovány. B200 má zámek expozice (při lehce stisknuté spoušti, jíž se také aktivuje expozimetr, je třeba stisknout tlačítko vlevo vedle hranolu); tlačítko zámku expozice slouží také jako kontrola baterií (pokud při současném lehkém stisku spouště a zámku nezhasnou LED v hledáčku, je baterie v pořádku). Připadá mi dnes poněkud nepochopitelné, jak může jednosegmentové měření, podle dnešních měřítek naprosto nepřesné, fungovat tak, že jsou na filmu běžně všechny snímky exponovány správě. Možná je to tím, že barevné negativy jsou hodně pružné, ale ani s diapozitivy není větší problém… Prostě nevím a pracuji dle osvědčeného hesla: Nerozumím, ale věřím.

Systém Praktica B
Pro B200 a samozřejmě i pro další z ní vycházející modely bylo k dispozici poměrně široké příslušenství, od objektivů Prakticar (od 20mm do 1000mm) přes winder či makroměch až po např. diakopírku, redukci pro objektivy se závitem M42 nebo adaptér pro upevnění k mikroskopu. Jedna věc ale – jak to tak v socialistickém plánovaném hospodářství bývalo – byla nabídka příslušenství, druhá pak jeho skutečná dostupnost, jež byla v tehdejším Československu tradičně dost mizerná. Ostatně B200 se k nám nikdy oficiálně nedovážela, to až pozdější typ BC1, který přidal jen signalizaci nabitého blesku v hledáčku.

Praktica B200 electronic
Ještě se krátce vrátím k objektivům – i když nesly název Prakticar, jejich výrobci se lišili. Nejlepší objektivy jsou od firmy Carl Zeiss Jena a poznají se snadno, mají celokovovou konstrukci a vždy mají výrobce podepsaného – na ilustračních fotografiích je B200 s objektivem Carl Zeiss Jena Prakticar 1.4/50 MC, což je také nejsvětelnější (a poměrně málo rozšířený) objektiv systému Praktica B. O kvalitě objektivů Zeiss nemá cenu diskutovat, je prostě vynikající. Další objektivy nesly nápis Pentacon Prakticar MC, měly zpravidla plastové vnější kryty a vyráběly se nejčastěji v závodě Meyer Optik Görlitz; objektivům Zeiss se sice nevyrovnaly, ale pořád je kvalita vysoko nad průměrem. Objektivy se vyráběly i mimo NDR, zpočátku je dodávala japonská Sigma (nejčastějším exemlářem je 28mm f/2.8, který je ovšem považován za jeden z nejhorších objektivů Prakticar; od východoněmeckých 28mm se pozná poměrně snadno – má poněkud odlišný vzhled než ostatní “pravé” Prakticary). Sigma vyrobila na počátku 90. let také nejkurióznější objektiv systému – AF-Prakticar 55-200mm f/4.5 MC, tedy objektiv s autofokusem (!!!), do jehož těla se vkládaly 3 tužkové baterie. Později – zejména po sjednocení Německa (1991) – dodávala objektivy, hlavně zoomy, korejská firma Samyang (názvy Prakticar a Exakta). Ty se také poznají poměrně snadno: mají kovovou konstrukci s vyrytými písmeny, poměrně dost barevné provedení (hlavně čáry pro hloubku ostrosti) a jejich kvalita je poměrně špatná. Existují také jednotlivé případy, kdy objektivy dodávaly firmy Cosina nebo Cimko (na obou je psáno „Lens Made in Japan“), ale ani toto není žádná sláva, i když jsou lepší než korejské. Pokud Praktica, pak jedině s originálními pevnými skly, nejlépe Zeiss!

Praktica B200 electronic
Praktica B200 electronic má několik výrobních mutací – nejde jen o natahovací páčku, ale spíše o označování modelů. U prvních modelů série je také jiný rámeček pro vkládání víčka krabičky filmu na zadní stěně – zatímco u všech pozdějších modelů se karton vkládá shora (je možno jen při otevřené zadní stěně), zde je otvor pro založení dole a aby papírek nevypadl, je v rámečku vložen pružný plech fungující jako spolehlivý držák. Poměrně raritní je exportní B200 ve stříbrném provedení (podle mě to ale tomuto tvaru moc nesluší) a s hladkou polepovací koženkou. Pro britský trh, který byl tradičně dost významným odběratelem produkce Pentaconu, byla vyráběna Praktica BCX, což je ovšem totéž jako B200 – většina BCX je stříbrných; existuje také černé provedení, které překvapivě vychází už z novějšího typu BC1 (má signalizaci blesku v hledáčku a tudíž také další kontakt v botce). Je známa také jedna sběratelská rarita – Praktica B200S electronic. Technické odlišnosti nemá naprosto žádné, ale na krytu přístroje je vedle bílých liter B200 také červené S. Nelze nyní zjistit, proč tato varianta vznikla, ale asi opět půjde o nějakou objednávku trhu mimo NDR.

Praktica B200 electronic
Praktica B200 electronic se k nám nedovážela, takže ani v bazarech není snadno k nalezení. Pokud oželíme signalizaci blesku (až od BC1) nebo TTL-měření blesku (BX20), je to bezproblémově použitelný a kvalitní přístroj. Natahovací páčka prvních modelů se mně subjektivně zdá dokonce lepší než u novějších variant. Ovšem tak jako tak si B200 jakožto pramáti systému Praktica B určitě zaslouží tento článek i to, aby s ní ten, kdo ji má, aspoň občas fotografoval. Aktivních uživatelů systému Praktica B je stále ještě dost a dost; často takových, kteří po několika „digitálních“ letech zatoužili po návratu k filmu a manuálu jen tak pro potěšení a oprášili starou dobrou Praktiku – důkazem jsou nejen dotazy, které dostávám, fotografie v různých soutěžích či galeriích, ale také v poslední době řádně probrané bazary. Běžte se podívat…!

Ilustrační fotografie pořízeny digitální zrcadlovkou Nikon D50 s objektivem Sigma 50mm f/2.8 EX Macro, použita odrazná plocha Lastolite a stativ WF-603 Professional Tripod. Obrázek systému Praktica B převzat z prospektu firmy VEB Pentacon Dresden.

17 komentářů u „Praktica B200 electronic“

  1. článek

    Zase dobrý článek. Kdybych neměl obsáhlou výbavu Praktica L (2 těla + 4 objektivy Zeiss), rozhodoval bych se mezi Prakticami B (BC1 nebo BX20) a Pentaxem ME Super, nebo MX.
    Může někdo porovnat kvalitu objektivů SMC Pentax (s bajonetem) a MC (Prakticar) Carl Zeiss Jena?

    Odpovědět
    • Článek

      Objektivy SMC Pentax mají určitě lepší antireflexní vrstvy, ostatně v tomto směru asi nemá Pentax konkurenci. Jinak jsou ovšem objektivy CZJ velmi dobré a nadprůměrně kvalitní po stránce optické i mechanické. Pokud je nebudeme srovnávat v otázce protisvětla, pak myslím, že Pentax i CZJ jsou na tom hodně podobně a patří k vysokému nadprůměru. Protisvětlo (plošné i bodové) zvládají však objektivy Zeiss velmi dobře, určitě podstatně lépe než dnešní širokorozsahové zoomy nebo setové objektivy.

      MS#

      Odpovědět
  2. čidlo TTL

    Nejsem si už jistý, ale domnívám se, že výborné světlocitlivé čidlo na bázi gallia, bylo použito pouze u řady B200.

    Odpovědět
    • Čidlo TTL

      Toto čidlo bylo používáno i u modelu BC1, alespoň je to v originální dokumentaci k typu uvedeno. Možná toto čidlo bylo i v dalších modelech kromě BC1, typ BX20 už ale měl CdS-čidlo.

      MS#

      Odpovědět
      • Čidlo ttl

        Myslim, ze cidla CdS tam byt nemohlo, protoze CdS se vyznacuje mimoradne dlouho reakcni dobou. Tipoval bych to na Si diodu nebo tea GaAs, protoze expozimetr u BX20 byl mimoradne rychly ( napr. pri fotografovani televizni obrazovky dokazal sledovat kmitani obrazu / projevovalo se to tak, ze preblikavaly, a to v rytmu 50 Hz, tedy valstne soucasne, vzdy dva expozicni casy, jeden pro svitici cast a druhy pro tmavou periodu, jak chodily radky pred snimacem)

        Ale stroje to byly dobre, jedinou vadou byla prece jen hrubsi matnice, ktera delala s delsimi skly potize, a ve srovnani s dnesnimi standardy take hure tlumene zrcadlo.

        Zdravi Martin

        Odpovědět
        • Čidlo TTL

          Hodně přístrojů s TTL má CdS čidlo – např. Olympusy řady OM.
          V originální dokumentaci k BX20 se uvádí v sekci o měření toto:
          TTL-metering (12 to 3200 ASA) using electronic diaphragm control (EDC) for measurement with open aperture using a Cadmium sulphide photo-resistor, auto exposure compensation with +/- two shutter speeds in half steps, automatic exposure system with memory key, battery check facilities.
          S tím, že expozimetr BX20 je hodně rychlý, souhlasím. Jak je to technicky zařízeno ale nevím; vím jen, že na rozdíl od předchozích typů B má BX20 také diodu, která je schopna pracovat i se světlem odraženým od filmu, podobně jako Olympusy OM.
          MS#

          Odpovědět
  3. TTL – “rozhřešení”

    Tak jsem trochu studoval a s měřením je to takto:
    – v letech 1979 až 1988 používaly typy B200, BC1 a jejich exportní deriváty (tj. např. BC3 nebo BCX) jako TTL-čidlo gallium-arsenido-fosfidovou diodu (Gallium-Arsenide-Phosphide photo-diode),
    – souběžně (1981 až 1990) byly jednodušší modely (B100, BCA, BCS a jejich varianty) vybaveny CdS-čidlem (Cadmium sulphide photo-resistor),
    – v letech 1989 až 1990 se vyráběl i model BMS, jenž je vybaven křemíkovým foto-čidlem (Silicon photo- element).

    Systém BX (1987 – 2001):
    – BX20 má čidlo CdS (Cadmium sulphide photo-resistor),
    – prototypy BX10DX (488ks) a BX21DX (29ks) mají křemíkové čidlo (Silicon photo- element),
    – stejné čidlo, tedy křemíkové, má i poslední model BX20s existující ve dvou variantách: DDR (1990, 37ks) a “sjednocené Německo” (1992 až 2001).

    MS#

    Odpovědět
    • Páčka převíjení

      Existuje malá série (počet kusů ovšem není nikde specifikován) BC1 s celokovovou natahovací páčkou; přístroje měly hrubší polepovou koženku (“vafle”), stejnou jako má B200. Tato série se vyráběla v roce 1984, originální dokumentace ji označuje za prototype version. Tento typ je relativně vzácný, je jich málo. Víceméně je to B200 se signalizací nabití blesku; také páčka pro zpětné přetáčení (stejně jako stupnice nastavení citlivosti a korekcí) je celokovová – ta se vyskytuje jen u B200, první série BC1 a u B100. Pak byla nahrazena plastovou.
      Pokud přístroj nemá SOUČASNĚ všechny výše uvedené znaky, jde o “mutanta” sestaveného kdesi v servisu z několika těl. Jestli ovšem má vše, co má mít, pak je to docela rarita…
      Snímky pošlete… :-)!

      MS#

      Odpovědět
      • BC1

        Mimochodem – mám 2 těla BC1 a jedno z nich (to starší) má v hledáčku různobarevné LED: pro časy 1/1000 až 1/60s jsou zelené, pro 1/30 až 1s oraznžové; pro pod- a přeexpozici jsou diody červené; signalizace blesku má zelenou diodu.
        Druhé tělo má všechny LED časů (tedy vyjma signalizace blesku) červené, stejně jako pozdější BX20.
        Tyto rozdíly nejsou nikde popsány, alespoň jsem na to nikde – ani v originální dokumentaci – nenarazil.

        MS#

        Odpovědět
      • páčka převíjení

        Tak se zrejme jedna o mutanta, ma sice kovovou packu a volic citlivosti, ale nema vafli potah… Fota poslu!

        Odpovědět
        • Páčka převíjení

          Tak to jsme si trochu nerozuměli – v článku jsem psal zejména o natahovací páčce, která je u B200 a prototypu BC1 jiná (celokov), zatímco u všech dalších modelů má plastový kryt a kov není vůbec vidět.
          Páčka zpětného převíjení + volič korekcí a citlivosti je v kovovém provedení na B200 (všechny), B100 (všechny) a na první sérii BC1, z níž je asi Váš kus.

          MS#

          Odpovědět
  4. Vario-Prakticar

    Ještě malá poznámka k objektivům:
    Originální německé zoom-objektivy pro Praktiky se poznají vcelku snadno podle označení “Vario-Prakticar“. Objektivy, které toto označení nemají, jsou zcela jistě asijské produkce (v lepším případě Sigma, v horším Cosina nebo Cimko, v nejhorším korejský Samyang).
    Z tohoto pravidla existuje pouze jedna výjimka, a to Pentacon Vario-Prakticar 70-210mm f/4.5-5.6; ten vyráběla Sigma a není moc rozšířený. Tento název nese proto, že si sérii objednal ještě původní “socialistický národní podnik” VEB Pentacon Dresden.
    http://www.praktica-users.com/lens/blenses/pvp4.5-5.6_70-210.html

    MS#

    Odpovědět
  5. B200S

    Mám zjištěna některá fakta o typu B200S, který je zmíněn v článku.
    Jde o typ technicky shodný se standardní B200, ovšem byl montován a hlavně speciálně kontrolován (více kontrolních testů) s ohledem na profesionální použití. Tato velmi malá série (pouze cca 80 kusů!) byla určena pro reportéry ADN (Allgemeiner Deutscher Nachrichtendienst), tedy pro obdobu naší ČTK.

    MS#

    Odpovědět
  6. NEC

    Dostal jsem zajímavý mail o B200 a musím se o jeho část podělit:
    … U B200 uvádíte, že se Němci „cachali“, že je vyrobena z ryze tuzemského materiálu. Nezdálo se mi to, hrábnul do krabice a přesvěčil se, že mne paměť neklamala. Neznám jejich historii tak jako Vy, takže mi to třeba zdůvodníte, ale ty kusy, které prošly mýma rukama, byly vybaveny flexem nesoucím komponenty NEC. A dle označení NEC MC5203 přímo v mase, byl u NEC, nebo pro NEC, vyroben celý… Taže „dederoni“ kecali.
    Jiří Šabacký, http://www.foto-sabacky.com

    Zde je obrázek komponentu, foto ©2007 Jiří Šabacký

    Asi opravdu kecali. Tato informace pochází z propagačního prospektu systému B, kde je mimo jiné uvedeno, že “…přístroje Praktica B200 neobsahují žádné dovozové součástky, všechny díly byly vyrobeny v NDR…”. Tuto informaci převzal Magazín Fotografie a také jsem to tuším četl v knize “Fotografie na malý formát”. Nicméně je tam zmiňován prototyp B200, u dalších typů mohl Pentacon bez ohlášení přejít na jiné – možná spolehlivější a možná i levnější (masově vyráběné) komponenty…
    Každopádně děkuji za zajímavé doplnění a upřesnění. Mimo jiné i proto mám starou fototechniku tak rád – je to trochu jako detektivka, nikdy nevím, co se objeví za novinky…

    MS#

    Odpovědět

Napsat komentář