Příliš vzdálený most (Arnhem, Holandsko, září 1944)

Většina lidí asi zná úspěšný film “A bridge too far”, natočený podle stejnojmenné knížky C. Ryana. Tento článek je malou pozvánkou do dějiště událostí v tomto filmu popisovaných – okolí holandského města Arnhemu.

Trocha historie

pan-5
Sláva maršála Montgomeryho, “vítěze nad Rommelem u El Alameinu” (to se to vítězí nad někým, kdo je právě na dovolené v Německu) začínala trochu pohasinat ve světle úspěchů amerického genrála Pattona a Monty proto toužil po další možnosti, jak se vyznamenat. Když se proto na podzim 1944 rozhodovalo o pokračování ofenzivy na západní frontě, předložil velmi ambiciózní plán, zvaný Market-Garden.

Tento plán byl v principu velmi jednoduchý. První britská výsadková divize pod velením gen. Urquharta měla přistát v oblasti Arnhemu a obsadit alespoň jeden ze dvou mostů přes Rýn. Další mosty (přes řeku Waal a přes Albertův kanál) měly obsadit dvě americké divize – 82. a 101. Tato část operace měla název “Market”. Britský XXX. obrněný sbor pak měl vyrazit z belgicko-nizozemských hranic na sever, prolomit německou frontu a postupně přejet po výsadkáři obsazených mostech až do Arnhemu a tam na pravém břehu Rýna vybudovat předsunuté předmostí, ze kterého by bylo možné vést rozhodující úder do Porůří a tím skončit válku. Tato pozemní část byla nazvána “Garden”.

Celá akce však v důsledku závažných chyb i různých nešťastných náhod skončila totálním fiaskem. Už při plánování akce byli nejvyšší velitelé natolik zafixováni na jeji uskutečnění, že naprosto ignorovali veškeré informace, která by mohly jakkoli zpochybnit její úspěšnost a proveditelnost. Zprávy od odbojového hnutí, letecké fotografie ze kterých bylo jasně zřejmé, že v oblasti Arnhemu se nachází německá pancéřová divize, to vše bylo odsunuto stranou, jen aby maršál a jeho generálové nepřišli o skvělou příležitost jak se zapsat do dějin. Zkušených holandských důstojníků působících v té době v Británii se také nikdo na nic neptal. Mimochodem, útok na Arnhem směrem od jihu byl jedním z typických příkladů při předválečných cvičeních. A způsob, který zvolili Britové pro Market-Garden, byl v učebnicích popsán jako typický případ špatného řešení tohoto příkladu.

Spojencům se sice podařilo osvobodit Eindhoven, Nijmegen a přilehlé oblasti, nakonec se probojovali až na jižní břeh Rýna, ale zmocnit se toho nejdůležitějšího mostu se jim nakonec nepodařilo. Rýn byl překročen až o několik měsíců později u Remagenu a válka se protáhla o půl roku. To ovšem nebránilo Angličanům, zejména Montgomerymu a Browningovi (za nechápavého údivu Američanů), prezentovat Market-Garden jako ohromný úspěch. Bylo přece dosaženo všech cílů s výjimkou obsazení jediného mostu… O tom, že právě ten jeden most byl smyslem a důvodem celé operace, se pochopitelně nemluvilo.

Návštěva Arnhemu

Arnhem leží ve východní části Nizozemského království v provincii Gelderland, asi 30 kilometrů od hranic s Německem, u dálnice A12. Většina lidí cestujících do Nizozemska autem bude pravděpodobně volit nejrychlejší trasu Plzeň, Nürnberg, po dálnici A3 přes Frankfurt, Köln, Arnhem a dále na Utrecht a Amsterdam. Zajímáte-li se tedy o historii (zejména vojenskou), můžete oblast operace Market-Garden navštívit bez zbytečné zajížďky a ztráty času.

Po přejezdu německo-nizozemské hranice pokračujte po dálnici A12 až k exitu (holandsky uitrit) číslo 26 Arnhem, Noord. Na něm odbočte na jih a po silnici N784 vjedete do města Arnhemu. Jak je zvykem, hned za hranicí města je malé odpočivadlo s mapou. Ve městě se N784 jmenuje Apeldoonrseweg. Sledujte směrové ukazatele na Nijmegen a Centrum, které vás dovedou k řece. V centru vedou přes Rýn dva mosty. Původní, o který se bojovalo v roce 1944 a který se dnes jmenuje John Frostbrug a druhý, nový, pojmenovaný po jihoafrickém teroristovi, pardon velkém státníkovi a bojovníku proti rasismu Nelsonu Mandelovi. (Totální ignorace historie při pojmenovávání ulic je jednou z mála věcí, které mi na Nizozemsku vadí, v Haarlemu je dokonce ulice pojmenovaná po R. Slánském, strůjci procesů s gen. Píkou a M. Horákovou.) Při procházce po mostě a okolí zarazí jedna věc, a to jeho velikost. Rýn je v Arnhemu široký asi jako Labe u Poděbrad a podstatně užší, než Vltava v Praze. A vše, kvůli čemu se tu v roce 1944 bojovalo a kvůli čemu trpěly a umíraly tisíce lidí, je nevelký železný most přes tuto řeku…

Vojenský hřbitov

Většina vojáků padlých v oblasti Arnhemu v září 1944 a při osvobozování Gelderlandu v roce 1945 je pohřbena na vojenském hřbitově v Oosterbeeku, malé vesnici, která se nachází mezi Wolfheze (kde v roce 1944 angličtí výsadkáři přistáli) a Arnhemem. Od mostu se do Oosterbeeku dostanete po Utrechtse weg, která vede na západo-severozápad, souběžně se železniční tratí. Máte-li slušnou mapu, můžete se pokusit projet i po břehu Rýna, stejnou cestou, kterou postupoval v roce 1944 podplukovník Frost, jehož jednotka se jako jediná k mostu skutečně dostala.
V Oostebeeku pak sledujte ukazatele směrem k nádraží (černé nápisy “Station” s logem NS na bílém podkladě na modrých silničních ukazatelích). U nádraží pokračujte rovně přes nadjezd nad kolejemi a pak už jen sledujte šipky s nápisem “Arnhem Military Cemetery”, případně holandským “Airborne begraafplaats”.

Hřbitov je otevřené prostranství, obklopené řadami stromů a nízkým plotem s brankami, které se nikdy nezamykají. Řady bílých pískovcových náhrobků jsou umístěny přímo na trávníku, jak je to obvyklé u anglických a amerických hřbitovů. Pro Čecha zvyklého na ponuré majestátní přítmí hřbitovů s vyznačenými cestičkami a mohutnými mramorovými pomníky je většinou napoprvé dost překvapivé. Hřbitov protínají dvě na sebe kolmé volné plochy, které při pohledu ze vzduchu tvoří kříž. V průsečíku ramen stojí velký kamenný kříž, ke kterému se při nejrůznějších příležitostech kladou věnce. Hned vedle hlavního vchodu jsou dvě malé cihlové věžičky, ve kterých jsou umístěny přehledy všech hrobů a návštěvní knihy. Znáte-li jméno, není problém dohledat přesné umístění hrobu – hřbitov je rozdělen na označené sektory a řady.

Arnhem cemetery Veteran

Mezi hroby je možné naprosto volně procházet. Náhrobky jsou – jak již bylo řečeno – pískovcové. Na většině z nich je uvedeno jméno, hodnost, data narození či úmrtí, znak jednotky či armády. Pod tím vyrytý kříž nebo Davidova hvězda, citát z Bible, poděkování nebo vzkaz od rodiny či přátel toho kterého vojáka. Jsou zde ale i téměř prázdné náhrobky těch, o kterých se nic neví – nápis “A Soldier of 1939-1945 War”, kříž a pod tím prosté “Known unto God”.

Nejvíce je pochopitelně hrobů anglických, ale jsou tu i Poláci, kteří přistáli na jižním břehu a pokusili se pomoci 1. britské výsadkové divizi, Američané, kteří pronikli k Arhnemu s pozemními jednotkami, Kanaďané, kteří osvobozovali Holandsko v roce 1945, a i řada Holanďanů, bojujících v řadách spojeneckých armád. Je tu i několik nových hrobů, většinou přeživší veteráni, kteří si přáli být pohřbeni vedle svých přátel, členové komise pro válečné hřbitovy, která už od 19. stoleti pečuje o hroby britských vojáků a vojáků z ostatních zemí Commonwealthu, a příležitostně jsou sem přenášeny i nově nalezené ostatky vojáků z okolí Arnhemu.

Airborne museum

Hotel Hartenstein
Pokud neodbočíte na hřbitov a budete pokračovat po Utrechtse weg, přijedete k bývalému hotelu Hartenstein (po levé straně, asi tři sta metrů za odbočkou na hřbitov). Ten sloužil nejprve jako veliteství německého polního maršála Modela, pak byl zabrán Angličany a přeměněn na velitelství britské 1. výsadkové divize. Když bitva skončila, byl v takovém stavu, že nesloužil už nikomu a po válce byl přeměněn na muzeum (Airborne museum). To je přístupné po celý rok. Otevírací doby, ceny a ostatní informace jsou k dispozici na http://www.aribornemuseum.com.

Airborne monument
Ve zmíněném muzeu je toho k vidění hodně – průběžně obměňovaná výstava zbraní, uniforem a jiných autentických předmětů, mapy, textové panely a videoprogramy s informacemi, mnoho původních fotografií, vzpomínek pamětníků apod. Za pozornost rozhodně stojí i sklep Hartensteinu, ve kterém jsou instalována dioramata znázorňující skutečné situace z bitvy. Zejména během léta a víkendů je tu možné sehnat průvodce a vyrazit na několikahodinovou informační procházku s odborným výkladem po místech, která mají nějaký vztah k událostem z podzimu 1944. Jen podotýkám, že v muezu pracují opravdoví znalci a nadšenci, takže výklad skutečně není ono “napravo vidíte, nalevo vidíte, přejdeme si do další místnosti prosím”, známé z některých českých muzeí a památek.

Přímo naproti muzeu je rozlehlá travnatá plocha s vysokým kamenným sloupem – Airborne monument. Na stěnách tohoto sloupu jsou zachyceny některé výjevy z bitvy. Na krajích této pláně si můžete na sloupech přečíst stručný popis zářijových událostí a vyjádření vděčnosti místních obyvatel.

Okolí

Máte-li dost času, můžete vyrazit po staré utrechtské silnici směrem na západ. Po několika kilometrech se dostanete do mírně zvlněné oblasti, kde silnice téměř neustále zahýbá. Po vyjetí z jedné takové zatáčky je po levé straně vidět velký žulový památník se zvonicí, připomínající válečné pomníky běžné spíše v bývalém Sovětském svazu. Po pravé straně silnice naproti památníku je další vojenský hřbitov. Tento ovšem není anglo-polsko-americký, ale holandský a jsou zde pochováni vojáci, kteří padli během bojů v roce 1940.

ned. kerkhof 2 ned. kerkhof 2


Několik poznámek:
V tomto i jiných textech používám ustálené české označení Holandsko pro celé Nizozemské království, ačkoli “Holland” je ve skutečnosti jen jeho severozápadní část (provincie Noord Holland a Zuid Holland). Řekne-li někdo místní, že “Arnhem is een Hollandse stad” (místo správného Nederlandse), bude za nevzdělaného blba – asi jako když někdo prohlásí, že Brno je české a ne moravské město… Ale bez obav, jako cizinec má člověk na něco takového právo a nikdo ho opravovat nebude :-))

Snímky byly pořízeny přístrojem Nikon Pronea 600i na film Kodak Advantix 100 a Nikon FM2 na film Kodak Ektapress 800, v obou případech s objektivem AF Nikor 50/1.8

Napsat komentář