Brdy – Skalka

Kdo jste již někdy cestoval z Prahy směrem na Strakonice, tak jste si určitě povšiml u Mníšku pod Brdy, po pravé straně v zalesněném svahu Brd, malé, ale výrazné kaple. Její nově opravená fasáda vystupuje z temných lesů a svítí do dálky. Nechvátejme po moderní rychlostní komunikaci a pojďme se dnes podívat trochu blíž.

Na úvod bych si dovolil citovat jeden odstavec z knížky pana Jana Čáky – TOULÁNÍ PO BRDECH:

“Pokojný dům – myslivna s výletním hostincem v krásném lese, v sousedství kostelíka s poloprázdným
klášterem a poustevnou. Taková byla Skalka nad Mníškem. Pohodu Pokojného domu prožívala vedle
spisovatelské dvojice Růženy Svobodové a F.X. Svobody, kteří v této krajině žili, i řada dalších
českých literátů druhé poloviny minulého a počátku našeho století. Jako chlapec sem přicházíval
Svatopluk Čech a zdejší motivy užil později v idylickém eposu Václav Živsa. Za letního pobytu v
Řevnicích chodíval na Skalku Jaroslav Vrchlický a Ignát Herrmann. V Pokojném domě trávíval prázdniny F.X.
Šalda, Antonín Klášterský, Antonín Sova, Jaroslav a Hana Kvapilovi, hudební skladatel Rudolf Friml i
jiní významní lidé. Dnes už jsou z pokojného domu jen zříceniny.”

Musím vás hned na začátku uklidnit, že dnes už nejsou na Skalce jen zříceniny, ale naleznete tu naopak krásně
opravenou křížovou cestu, kapli, poustevnu i pěkně upravené okolí. Klášter je momentálně v rekonstrukci,
ale je již pod novou střechou a nyní se zvelebují jeho místnosti.

Kaple sv. Máří Magdalény na Skalce tvoří charakteristickou siluetu nad Mníškem pod Brdy. Tato kaple byla
dokončena roku 1693. Svatyně má elipsovitý půdorys s přidanou čtverhrannou věží na jižní straně.
Vnitřek byl vybudován jako jeskyně s krápníky, které visely ze stropu a ze stěn. Dlažba byla udělána
z křemenných oblázků z Berounky. To vše mělo imitovat jeskyni, ve které Sv. Máří Magdalena původně žila.

Současně s kostelem vznikl v jeho sousedství malý klášter. Výzdobu interiéru provedli známí čeští umělci.
Sochař Jan Brokof zhotovil plastiku pro refektář a malíř Petr Brandl zde vytvořil své nesmrtelné dílo,
které představuje Máří Magdalénu v její jeskyni. Toto dílo se stalo prvním symbolem Skalky a jednou z
nejcennějších památek kraje. Poslední součástí komplexu staveb na Skalce byla poustevna, vystavěná na
nejvyšším bodě návrší.

Na počátku minulého století zde vystřídal poutnický klid turistický ruch. Ze staré hospody a myslivny se stal
hotel a turistická noclehárna.
V minulých dobách byl celý komplex (a hlavně kaple) ohrožen druhou světovou válkou, po které se vše nacházelo v dosti žalostném stavu. V v roce 1947 byla ale kaple opravena. Nedlouho poté, co Skalku opustili restaurátoři, byla zasažena podruhé a tento druhý šrám byl málem její poslední. Kolem roku 1950 se začalo s těžbou železné rudy pro Kovohutě v Mníšku, která se nacházela přímo pod Skalkou. Pod památkou byl vytyčen
ochranný pilíř, ale roku 1954 je povolena těžba i v lokalitě přímo pod kaplí sv. Máří Magdalény.
Ta se zanedlouho v důsledku těžby otřásá a v jejích obvodových zdech se začínají objevovat praskliny. Na štěstí pro nás byla tato těžba ukončena 8. ledna 1967 a polorozpadlá kaple byla zabezpečena a stažena
ocelovými pásy, které zabraňovaly její úplné destrukci. Tyto pásy jste zde mohli vidět ještě před cca 10 lety.
Nyní je kaple, klášter, křížová cesta i poustevna nádherně opravena a svítí novotou do okolního kraje.

Kaple ani klášter nejsou veřejnosti přístupné, ale když budete mít štěstí a přijdete se podívat v době kdy bude v
jejich prostorách nějaká výstava nebo v časech poutí, které se zde konají každým rokem, můžete shlédnou i původní
hrubé zdivo tohoto skvostu. Pokud bude zavřeno, nezoufejte a vychutnejte si nádherné výhledy na Mníšek a
na celou jižní stranu. Pokuste si odmyslet tovární komíny a haly Kovohutí a pokochejte se pohledem
na Povltaví a Sedlčansko. A pokud budete znaveni po výstupu od Mníšku nebo z Řevnic či pouze od parkoviště,
posaďte se v klidu na hráz malého rybníčku a nechte se unést krásným pohledem na křížovou cestu s
poustevnou na jejím konci. To vše máte možnost vidět dvakrát. Ne že byste přehnali občerstvení v místním
bufetu, který je otevřen v sobotu a v neděli, ale celá cesta se vám bude krásně zrcadlit ve vodě před vámi.
Nejlepší obraz této poklidné místní stanice lze naladit na jaře, kdy je voda čistá, bez napadaných
květů a listí. V poslední době se zde uchytil leknín a úspěšně se rozrůstá. Jeho květy na hladině jsou jako
třešnička na dortu v tomto koutu Brd.

Neznamená to ovšem, že v jinou roční dobu by to tady nebylo hezké. Každé má svoje. Jaro svěží zeleň.
Léto vyhřátou trávu, podzim krásné barvy a tajemné mlhy. A zima krásné krajky námrazy na větvích stromů,
které vykouzlil pán Brd, tajemný, ale dobrý Fabián.

A kudy že se k tomuto skvostu nedaleko Prahy dostanete? Je to velice jednoduché, stačí si pouze vybrat
některou z přístupových tras dle vaší nálady, času a fyzického vybavení:

• trasu od parkoviště, na komunikaci II/116 mezi Mníškem a Řevnicemi zvládnou i ti nejmenší caparti
  či lenoši a i kočárek či invalidní vozík s doprovodem tuto projede. Stačí se vydat z parkoviště jihozápadním
  směrem po červené turistické značce a po necelých dvou kilometrech se ocitnete u poustevny na vrcholu křížové
  cesty.
• trasa z Mníšku pod Brdy, kam je možné dojet i autobusem, je již trošku namáhavější a musíte počítat se stoupáním o délce tak 3 km po zelené turistické značce.
• nejdelší trasu, ale asi nejhezčí (z Řevnic), kam vás dopraví České dráhy bych vám docela doporučil. Vede opět po zelené turistické značce. Trochu se zapotíte, ale věřte, že cca 6 km dlouhé stoupání údolím Babského potoka stojí za to. O tomto údolí si řekneme někdy příště v samostatném článku.

A těm, kterým se nechce ještě domů, mohu doporučit spojit tuto procházku třeba s výletem na skalnatý vrchol
Babky či Pišťáku. Přece nepůjdete domů stejnou cestou a filmů máte v brašně určitě dostatek. Vezměte si jich
dost, budou se určitě hodit. Nezapomeňte si vzít stativ, jelikož v lese není nikdy světla dost.