Jiří Koliš – Sportovní fotografie

Jedna z legend české sportovní fotografie, která nemá ve zvyku svá díla předvádět ve výstavních síních či galeriích, výjimečně vystavuje v Galerii Čerťák.

Jiří Koliš nastoupil v roce 1977 jako sportovní fotograf do časopisu Stadion. Již tady jsou vidět jeho kvality a šéfové jsou nadmíru spokojeni s jeho prací. On sám však hledá stále větší a větší dokonalost a začíná studovat fotografii na FAMU, kterou úspěšně zakončuje v roce 1986. V roce 1993 se osamostatňuje a přechází na „volnou tvorbu“.
Nejznámější fotografie Jiřího Koliše pocházejí určitě z hokejových arén, kde precizní fotograf instaluje před zápasem výkonné zábleskové zařízení, které mu dovoluje pořizovat technicky dokonalé snímky. Jiří Koliš však není znám jen pro technickou dokonalost svých snímků, ale zejména kvůli svému tvůrčímu přístupu ke sportovní fotografii. Jedna dobrá sportovní fotografie může být výsledkem náhody, ale desítky fotografických obrazů, což je právě případ Jiřího Koliše, jsou však důsledkem dlouhodobé cílené přípravy a znalosti daného tématu. Pod pojmem tvůrčí fotografie je možné u Jiřího Koliše rozpoznat nejenom netradiční pohledy na jednotlivé sporty, ale způsob, jakým používá přirozené světlo či jak prácuje se stíny, mnohdy přeměňuje jeho sportovní fotografii v umělecké dílo.

Bohužel pro příznivce sportovní fotografie, Jiří Koliš mnoho – spíše vůbec – nevystavuje, a proto je jeho snímky možné shlédnout pouze v časopisech, na internetu či ve vydaných knihách. Naštěstí se letos podařilo panu Šroubkovi, generálnímu řediteli firmy Lhoist pro Českou a Slovenskou republiku a zároveň zakladateli galerie Čerťák, Jiřího Koliše přemluvit a vytvořit mu perfektní podmínky pro to, aby po dlouhé době řekl ano a začal připravovat výstavní kolekci svých sportovních záběrů. Díky tomu můžeme v době od 25. března 2006 do 25. května 2006 v Galerii Čerťák vidět – v každou denní či noční hodinu – desítky fotografií z jeho dílny.

V první části výstavy se vrátíme o hodně let zpět a můžeme si vychutnat krásu klasických černobílých fotografií dokumentujících život boxerů v pražské Lucerně. Emotivní záběry ze zákulisí tohoto sportu vás okamžitě vtáhnou do tehdejších tvrdých podmínek v ringu i bez toho, že jste viděli jediný záběr ze zápasu. Tady jsem se zdržel nejdéle a nemohl se vynadívat na hru světla, stínů a kompoziční dynamiku. Schválně jsem před okamžikem zmínil, že se jedná o fotografie klasické, protože v dalších prostorách galerie nás čeká barevný, klasicko-digitální mix sportovních fotografií. Věčné diskutéry, pomlouvače a vyvolávače hádek mohu upozornit, že jsem fotografie nemalých rozměrů zkoumal z hodně malé vzdálenosti a měl jsem velké problémy rozlišit klasiku od jedniček a nul. Ale podstata věci spočívá v opravdu zajímavých a neobvyklých záběrech, v onom využití světla, hry stínů a jiných prostředků, které z „obyčejné“ sportovní fotografie udělají krásný obraz. Některé z fotografií by se daly směle začlenit do krajinářské přihrádky, ale i z nich je sport patrný na první pohled.
Překvapivý pohled nás čekal ve třetí místnosti tmaňské galerie. Vedle „pracovních“ portrétů sportovních celebrit jsou na stěně instalovány velké fotografie s podvodní tematikou. Potápění s fotografickým přístrojem je dalším sportovním odvětvím Jiřího Koliše, které ho vyzvalo na pomyslný zápas. Vystavené fotografie z mořských hlubin i z mělkých tuzemských vod jasně ukazují, že se Jiří Koliš k tomuto souboji postavil čelem a nic neponechal náhodě. V této části výstavy můžeme najít i reportážní fotografie plachých ryb, emotivně laděné kompozice i abstrakce připomínající olejové malby, které jen potvrzují fotografův cit pro záběr.

I přes to, že je Galerie Čerťák ve Tmani přece jen trochu z ruky, doporučuji příznivcům sportovní fotografie její návštěvu. A nejlepší je spojit návštěvu galerie s nějakým výletem do jejího atraktivního okolí.