Korekce expozice na sněhu aneb uvádění románových příběhů na pravou míru – II.

Pokračování článku, který vyvolal překvapivé emoce. Řada příkladů týkajících se matrixového měření, zamyšlení nad tím, jestli je sníh doopravdy bílý, atd.

  • Úvod

  • Shrnutí poznámek z diskuze pod článkem

  • Co považujeme za „bílý“ sníh?

  • Slabá místa matrixu – podexponováváme na sněhu

  • Závěrečné shrnutí
  • Úvod

    Dovolím si znovu vkročit na tenký led se svými názory na fotografické zaklínadlo zvané „korekce expozice“ při fotografování sněhu. Shrnul jsem některé názory z diskuze pod svým původním článkem, okomentoval je a přidal dalších několik témat, nad kterými se můžete zamyslet. Uvítal bych, kdyby se tentokrát případná diskuze pod článkem nezvrhla na téma amatér radí amatérům, ale byla spíše racionální a faktická. A k již zmíněnému jen podotýkám: Ano jsem amatér, nijak to neskrývám a nestydím se za to. Rovnou též doplňuji, že mnohé postřehy se mohou týkat pouze Canonistů. Jiné značky neznám a chci se vyhnout „flame war“.

    Shrnutí poznámek z diskuze pod článkem

    korekce2
    Sněhové sluneční pravidlo „22“ platí pro každého, výsledky jsou opravdu v pohodě

    Musím začít tím, že mě velice nepříjemně překvapilo, kolik diskutujících prostě vytrhlo nějakou větu z kontextu článku a bez ohledu na předchozí i následující text mi ji otlouklo o hlavu. Osobně za svou největší chybu považuji ono číslo týkající se spolehlivosti měření expozice matrixem. Těch 99% jsem poněkud přehnal. Kupodivu jsem ale oporu našel v nejnovější knize o klasickém fotografování od National Geographic, která uvádí spolehlivost moderních matrixových měření expozice kolem 95%. Takže si tento údaj dovolím uvést jako docela relevantní tvrzení od profesionálů. Současně jsem se také mezi tím poptal ve svém okolí a většina odpovědí je shodná – se zrcadlovkou od střední třídy nahoru běžnou expozici většinou nikdo nekoriguje. A když ano, koriguje spíše podle citu nebo zkušenosti s vlastním fotoaparátem a použitým filmem, takže zobecnit takovou korekci je velmi těžké. Každopádně ony často zmiňované poučky typu zářící sníh = +2 EV, realizované takto doslova, jsou nesmyslné. Zato ale zcela funkční je pravidlo, při jehož použití váš fotoaparát ani nemusí umět měřit: sníh proti slunci = clona 22 a čas rovný převrácené hodnotě citlivosti nebo nejbližší hodnotě. Takže pro citlivost ISO 50 je to 1/45 nebo 1/60, pro citlivost 100 pak 1/90 nebo 1/125 vteřiny, atd.

    Další poznámky se týkaly toho, že pokud je vyplněná sněhem jenom část snímku, provádí se korekce expozice podle procentuálního vyplnění snímku sněhem, maximální pak v okamžiku, kdy zářící sníh zaplňuje snímek zcela. U matrixového měření zrovna tohle až tak neplatí a hned uvedu proč. Je nutné si uvědomit, že jas sněhu je stejný, ať již obloha vyplňuje snímek jako tenký proužek, mohutný pruh nebo tam obloha není vůbec, prostě sníh bude vždy zářit stejně a matrixové měření nebere jen prostý průměr hodnot naměřených jednotlivými segmenty, ale inteligentně přikládá různým segmentům různou váhu. Shrnuto, v této situaci bude opět většina matrixů rovněž měřit správně a korigovat je nemá smysl. Již zmíněné poučky o korekcích podle procentuálního zastoupení sněhu se obecně týkají jiného měření než matrixu. Ale i tady bude natolik záležet na způsobu měření fotoaparátu, že většina obecných konstatování se smrskne na: Mně to vychází +1/2 EV a toho se držím. Tohle však není obecná poučka, ale individuální zkušenost vztahující se k danému tělu a jeho měření (středové, integrální, se zvýhodněným středem, …).

    korekce2
    Snímky získané matrixovým měřením za normálních světelných podmínek

    Nejen v diskuzi jsem našel poznámky, že měření nemůže zjistit, že se jedná o sníh, a udělá z něj hezkou šedivku. Ale tato teorie není zcela pravdivá. Zjistit, že měříme sníh nebo jiné podobně jasné místo, je za jasnějšího dne poměrně jednoduché. Myslíte, že na jiných než zářivě bílých materiálech vám vyjdou expoziční hodnoty odpovídající času kratšímu než 1/125 s při cloně 16 a citlivosti filmu ISO 100? Budu klidně tvrdit, že nikoliv, že v běžném životě se s něčím takovým nesetkáte. Takže jinak řečeno, když se naměří extrémní hodnoty jasu, lze s téměř stoprocentní jistotou konstatovat, že jsme na sněhu, bílém písku, vápenci, atd. Abych ale nebyl nařčen z nereálných čísel, zůstaňme u těch 95% uváděných v NG. Co se týká fotografování za mlhy nebo plechové oblohy, musím dát za pravdu diskutujícím. Pokud jas není dostatečně vysoký, je snímek za pošmourného dne podexponován i v případě matrixového měření. V prvním článku jsem toto vypustil, protože většina fotografů za této situace fotografuje spíše vyjímečně a ti znalejší již vědí.

    Následovala řada zbytečně jedovatých poznámek ve stylu „dnes se už neměří, nic se neučte – vše se udělá za vás, …“. Sem dám jeden příklad z vlastní rodiny. Brácha si koupil zrcadlovku a já mu k ní dal nějakou knížku od Canonu o fotografování. A tam byly ony zmiňované korekce popisovány natolik často, že on v podstatě dělal všechny snímky s nějakou korekcí, protože se držel „rad“ té knížky. Pokud přehlédnu ten fakt, že pro negativ to bylo samozřejmě celkem jedno (minilab mu to hezky srovnal na normál), hloubáním nad expozicí a držením se zastaralých rad napáchal víc škody, než užitku. Tím chci naznačit, že pokud se řadíte ke starým zkušeným vlkům, občas nějakou malou korekci střihnete podle svých zkušeností, ale jinak se tím až tak hluboce nezabýváte. Řada fotografů má třeba cit pro fotku, ale nezabývá se ničím dalším kolem techniky, profesionály nevyjímaje. Naprostá většina fotografujících prostě mačká spoušť (ale mohou při tom přemýšlet!!!). A pokud by bylo dnešní automatické měření expozice na sněhu opravdu tak špatné, nevyfotografovali bychom kloudnou fotku. Po pravdě řečeno, starý kompakt mjú-I měl snad jediný měřicí segment či čidlo, ale přesto měřil na sněhu správně (mohu zdokladovat shodně kryté negativy za zcela rozdílných podmínek).

    Ještě drobná odbočka o nejmenovaných časopisech a podobně. Nejedná se o jeden časopis, jak si mnozí myslí (PhotoLife osobně kupuji …), ale o celou řadu časopisů, knih i článků na internetu. Znovu jsem si některé prošel a odhaduji, že asi tak v 1/5 případů opravdu není nijak zdůrazněno, že se korekce nevztahují na matrix, ale prostě je jen obecně zmíněno měření za objektivem, bez zohlednění jeho typu. Autoři textů často vzájemně přejímají informace – což není samozřejmě nic špatného, dělám to sám také – ale poněkud přitom opomíjejí, že vývoj mezi tím udělal pořádný krok dopředu a ne vše musí stále stoprocentně platit. Takže ve svých textech občas uvádějí příklady snímků, se kterými si matrix již pěkných pár let v pohodě poradí. K mému nepříjemnému překvapení i kniha od NG uvádí snímky s příklady korekcí (ne na sněhu), u kterých jsem si naprosto jist, že je můj starý Canon v matrixu zvládne. A zrovna tam mi prostě ta úvaha nad matrixovým měřením chybí. Znovu podotýkám, nechytejte mě za slovo, že vy korigovat musíte. Vždy budou situace (ať žijí černí psi na sněhu), kdy prostě budete muset na základě zkušenosti korigovat.

    Poslední poznámku mám k poměrně tvrdému názoru z diskuze, že diapozitivy nepatří do rukou amatérům nebo začátečníkům. Proboha, proč ne? Před dvaceti lety jsem fotografoval na diapozitivy se stařičkým Zenitem TTL s 50 mm objektivem poměrně bez problémů. Problém byl spíše vyvolání, občas mi laboratoř film poškrábala tak, že se nedal ani kloudně promítat. Dnes je to mnohem jednodušší, matrixové měření většinu standardních situací ohlídá. Navíc zrno u fotky z diapozitivu vypadá úplně jinak než u negativu a zatímco vyladit barevně fotografii z diapozitivu je problém minilabu, u negativu se můžete hádat jak chcete, ale pravdu má vždy laboratoř (ukažte mi originál …). Samozřejmě je složitá plná převoditelnost denzity diapozitivu na fotopapír (což prostě fyzikálně nejde). Pro extra povedené snímky lze využít systém CIBA, i když je poněkud dražší. Jinak i amatérská třída současných skenerů s vysokou maximální denzitou a barevnou hloubkou A/D převodníku diapozitiv zvládá s úsměvem. Minolta zpřístupnila svými novými skenery tuto možnost pro všechny. Takže osobně vidím jediný problém v tom, že při složitých světelných podmínkách už přemýšlet musím, ale při běžném fotografování až tak ne. A na ty náročnější situace se každý dostane časem, je potřeba s nimi nezačínat, ale postupně se sžít se svým fotografickým vybavením.

    Co považujeme za „bílý“ sníh?

    korekce2
    Soubor snímků pro zamyšlením nad tématem bílý/šedivý sníh

    Diskuze mě ale také donutila k přemýšlení nad tím, co si vlastně představujeme pod pojmem bílý sníh. Pro lidské oko je to jasné, tady není sporu, ale co ten zatracený diapozitiv nebo výsledná fotografie? Ono totiž říci, dostanu „šedivý sníh“, ale já chci „bílý sníh“ je poněkud rozporuplné. Jsou typy snímků, kdy sníh musí být šedý, aby vynikla jeho struktura. Když bude bílý, bude fotografie o ničem. V jiných případech nám malá vypálená místa na sněhu nevadí, protože tam prostě patří a stejně jsme je viděli i očima. Když si vezmu svoje letošní diapozitivy, jsou z valné části exponovány správně. A některá vypálená místa mi v určitém typu snímku nevadí, v jiném ano.

    Tím chci říci, že vnímání sněhu a rozdíl mezi tím správným a šedivým sněhem je velice subjektivní záležitost, a tak je třeba se na to také dívat. Byl bych rád, kdyby se na toto téma opět nerozpoutala mohutná diskuze. Jen jsem se rozhodl probrat pár bodů, nad kterým očekávám spíše zamyšlení čtenáře, ne plamenné komentáře. Faktem je, že i na Fotoprůvodci, pokud si projdete komentáře k některým fotografiím, se názory na šedivý/bílý sníh výrazně liší.

    Slabá místa matrixu – podexponováváme na sněhu

    Doteď jsem obhajoval vlastní předchozí článek a najednou se vrhám na chyby matrixového měření, o kterém tvrdím, že vždy měří správně? Ano, je to tak. Protože diskuze pár z nich zmínila, včetně rozdílů ve výsledcích měření. A zaměřím se na opačný problém, kdy matrixové měření naopak přeexponovává a proč. Jinak nadpis je samozřejmě přehnaný, není to až tak častá situace.

    korekce2
    Ukázka selhání měření expozice při vazbě na zaostřovací bod

    Jednou z novinek většiny firem vyrábějících značková fotografická těla bylo vytvoření vazby měření expozice na aktivní bod autofokusu. Jinak řečeno, výpočet expozice dává větší váhu bodu, na který je zaostřeno, a tak by mělo být důležité místo snímku exponováno správně. Jenže se může vyskytnout situace, kdy právě tato vazba je tím nejslabším místem. A zrovna při fotografování tmavého objektu na sněhu dochází při spojení autofokusu s měřením expozice k chybnému výsledku, výrazné přeexpozici snímku. Výpočet expozice totiž upřednostní „správnou“ expozici onoho tmavého předmětu, na který je zaostřeno a poněkud opomíná, že okolí je extrémně světlé. Tady je náprava jednoduchá, stačí zaostřit na scénu ve shodné vzdálenosti bez onoho předmětu a poté překomponovat. Můžete také prostě naměřit expozici bez onoho objektu a pak ji nastavit manuálně.

    U nových zrcadlovek nebo profesionálních modelů je tento problém řešen pomocí uživatelské funkce (CF), kterou je možné tuto vazbu zrušit. Pak se v případě matrixového měření zohledňují všechny měřicí segmenty, žádný není preferován a k této situaci by nemělo dojít.

    Závěrečné shrnutí

    Pokud jste amatéři-začátečníci a máte zrcadlovku s moderním matrixovým měřením, nebojte se ani sněhu, ani diapozitivů. U jasově složitějších situací samozřejmě narazíte, ale těch není zas tolik, aby se nedalo v klidu s diapozitivem začít. Až se z vás stanou zkušenější fotografové, možná začnete jemné korekce používat nebo přejdete na jiné než matrixové měření s plným používáním korekcí. Každopádně je mnohem rozumnější se sžít se svojí fotografickou technikou a teprve pak začít řešit expozičně problémové situace než opačný postup. Není horší situace, než korigovat o +2 EV jen proto, že to někdo napsal jako železné pravidlo. To v praxi nemůže fungovat. Každý snímek je v podstatě originál a vytvořit všeobecně platné poučky není až tak jednoduché. Na druhou stranu, v případě používání negativů je situace mnohem jednodušší, protože těm přeexpozice spíše prospívá (menší zrno, vyšší saturace barev) a tak se většinou nedá nic zkazit.

    korekce2
    Nikon D100 v matrixu, výsledek je nepřepálený, přitom slunce „pralo“ do sněhu maximálně. Fotografováno před polednem, snímek Pavel Pola.

    U digitálních zrcadlovek nebo kompaktů je situace mnohem jednodušší, indikace vypálených míst spolu se zobrazením histogramu poskytuje dokonalý přehled o expozici celého snímku. Pokud shrnu pár reakcí a zkušeností, Canon 300D nepotřebuje na sněhu korekce žádné (v matrixu), Nikon D100 na základě snímků dodaných Pavlem Polou by snesl nepatrnou přeexpozici (1/3 až 1/2 EV). V obou případech musím říci, že mě fascinovala kvalita digitálního snímku, speciálně Nikon má prokreslená i ta nejsvětlejší místa. Takže ve výsledku je otázka, zda je lepší v tomto případě mít dokonale prokreslený podklad působící lehkou podexpozicí (snadno opravitelnou) nebo mít správně vypadající podklad s přesvětlenými (a neopravitelnými) nejsvětlejšími místy. Zbývá dodat, že shodné měření používají odpovídající analogové modely, stejně by tedy měl dopadnout i diapozitiv.

    Jinak téměř všechny zde uvedené snímky vznikly za jediné odpoledne (dva plné filmy), žádný z nich nebyl korigován (ale je pravda, že bylo modro, takže pohoda) a jediný špatný je ten s příkladem šedivého sněhu. Pár jich je špatných barevně, což byla moje hloupost, protože mám oteplující polarizační filtr a zcela jednoduše jsem ho zapomněl sundat. No a asi tři mají vypálená místa, protože rozsah jasů byl mimo možnosti filmu, což jsem sice tušil, ale stejně jsem je udělal. Všechny, není-li uvedeno jinak, spáchal dnes relativně stařičký Canon EOS 500N se šesti měřicími segmenty, povětšinou v režimu předvolby clony.

    19 komentářů u „Korekce expozice na sněhu aneb uvádění románových příběhů na pravou míru – II.“

    1. Korekce

      Myslím,že má smysl dělat korekce jen s bodovým měřením. Segmenty jsou od toho ,aby člověk nemusel dělat korekce.Pak jde jen o to, až do jaké situace se dá segmentům věřit.Pokud tu hranici někdo nezná, u svého přístroje,může nosit šedou tabulku,nebo měřit dopadající světlo.Postupem času se získá zkušenost a pomůcek není třeba. Dobrý světlo

      Odpovědět
    2. Korekce

      Na filmu s EOS 5 pri maticovem mereni (16 zon) korekce prakticky nepouzivam, a vysledky po scanovani Minoltou DualScan III jsou rozumne. Na druhe strane na EOS 10D koriguji podle histogramu kolem 50% pripadu. Nicmene pokud bych ten histogram nevidel, asi bych byl take spokojen.

      Odpovědět
    3. Korekce – jak s cim

      S mym starym EOS 500N jsem nemusel delat korekce prakticky nikdy, jen kdyz jsem fotil cerneho psa nebo pstrosa a cerna plocha zabrala pres asi 50 % snimku, vedel jsem ze musim ubrat tak 0,5 – 1,5 EV. S EOS 50 a “inteligentnim merenim” musim davat pozor, kdyz je v zaberu moc oblohy, jinak je snimek podexponovan. Nicmene v horach, kde jsou pomerne solidni svetelne extremy (cast obrazu zastinena, cast presvicena) jsem z 4 filmu vyhodil asi jen 5 snimku, a ty byly prave ty, kde jsem delal pokusy s korekci.

      Odpovědět
    4. Korekce expozice

      V té knížce od NG je výslovně uvedeno, že uváděné korekce jsou pouze pro průměrové, středově vážené měření. Segmentové (matrixové) měření si korekce přizpůsobuje samo podle předem zadných vzorců (a podle toho je trochu nevypočitatelné). Ale ani já nemám u Canonu žádné problémy se sněhem, i vzhledem k expoziční pružnosti negativu.

      Odpovědět
      • RE: Korekce expozice – ještě k té knize NG

        Osobně mě nadchla jako snad vůbec nejlepší přehled základů fotografování v malém vydání, který se mi kdy dostal do ruky.

        Od strany 134 je text věnován expozici a jejím korekcím, o matrixu tam v podstatě není zmínka (mimo již uvedené “nepředvídatelnosti”). Z mé strany je to jediná výhrada k obsahu knížky, dnešní kvalitní matrixy by si zasloužili přece jen větší rozebrání. Navíc většina zrcadlovek za posledních deset let má standardně matrix, takže nepokládám za adekvátní věnovat spoustu textu klasickému měření čidlem a tohle vypustit.

        Já jsem prostě někdy hnidopich :-)))

        Odpovědět
    5. meranie

      Iba v kratkosti: Ja som dost davno skusal fotit so Zenitom E na snehu na Fomapan T200. Kazdy si vie predstvit ako vyzerala rucicka toho selenoveho expozimeru (niekde uplne vlavo). Expozicia sa iba hadala, co bolo vidiet aj na fotkach. 🙂 To iba taka perlicka na okraj. Inac to pravidlo 22 a 1/citlivost nie je take odveci – mozem potvrdit, niekedy sa da pouzit aj 16 1/citlivost.

      Odpovědět
      • RE: meranie

        Ano, clona 16 a převrácená hodnota citlivosti se jistě dá použít zcela bez problémů. Nesvědčí to však o tom, že by ona orientační pomůcka s clonou 22 byla mimo. Vždyť je to rozdíl “pouhých” 1EV. Clonu 16 uvádíte na základě zkušeností s negativy – ty mají ve srovnání s diapozitivy nebo čipy digitálů velkou expoziční pružnost a taková lehká přeexpozice jim většinou neublíží, častěji dokonce prospěje (je to zmíněno i v článku). Navíc vámi zmíněný Fomapan T200 je na tom s pružností docela dobře. Takže pravděpodobně uspějete jak s clonou 16, tak i 22.
        Tolik na obranu onoho opravdu pouze orientačního pravidla. Přeji všem mnoho radosti při fotografování.

        Odpovědět
        • RE: RE: meranie

          Jak se tak dívám, svou reakcí jsem se usvědčil z nepozorného čtení. Četl jsem “je od veci” místo “nie je od veci”. Promiňte mi mou nepozornost. Přeji dobré světlo.

          Odpovědět
    6. je to docela jedno

      Fotím s Nikonem F65. Nedávno jsem za slunce fotil skupinu zasněžených stromů. Jednou jsem nechal expozici na foťáku, podruhé korigoval +2EV. Na oba výsledky se dalo velmi dobře dívat, i když výsledek byl trochu jiný. na prvním snímku byl sníh i nebe do modra. Na druhém snímku bylo nebe velmi tmavě modré a sníh zcela bíly. Zaleží tedy, komu je co milejší.

      Odpovědět
    7. Uznavam…

      zdravim autora a davam mu za pravdu, v diskuzi u predchoziho clanku jsem se nechal strhnout, vse se musi brat relativne s ohledem na nase osobni preference, na konkretni fotoaparat, pouzity material… pouhe mechanicky nastavovane tabulkovych korekci bez znalosti blizsich souvislosti napacha vice skody nez uzitku, a to predevsim v nasich hlavach…

      Odpovědět
    8. Měření u C500N

      Můžete mne opravit, ale mám za to, po přečtení manuálu, že u výše zmíněného “stařičkého” fotoaparátu při použití preference clony je měřeno se zvýhodněným středem. Matrixové měření se používá pro motivové programy. Je to špatně, tedy to co si já myslím?

      Odpovědět
      • RE: Měření u C500N

        Myslím si, 500N nemám, ale mám jiný Canon, že středově zvýhodněné měření se používá pouze u plně manuálního režimu.

        Odpovědět
      • RE: Měření u C500N

        Měření středem probíhá pouze při manuálním měření, jinak se vždy měří přes matrix.

        Motivové programy se liší tím, že buď preferují co nejkratší čas (sport), největší clonové číslo (krajina) atd., měření je stejné. Osobně jsem snad motivový program v životě nepoužil, ale to je pro tento případ.

        Pozdravuje JH

        Odpovědět
          • RE: RE: RE: Měření u C500N

            Tak to jsem žil v pěkném bludu. Konečně jsem našel odkaz, kde je to v pěkné tabulce vyznačeno. V tom případě nechápu význam nastavování korekcí vůbec, vždyť matrixové měření již zohledňuje rozložení scény a není vidět jak, tak k čemu je pak vztažena ta korekce? A u manuálního měření korekce nehrají roli, tam si to člověk musí ohlídat sám.

            Odpovědět
            • RE: RE: RE: RE: Měření u C500N

              Chci jen trochu opravit vaše tvrzení o korekci v manuálním nastavení. I tam jsou ony poučky o korekci aplikovatelné a dávají smysl. Tam, kde bychom v programovém režimu exponovali s korekcí +1EV, vyvažujeme v manuálu expozimetr (přesněji řečeno stupnici světelné váhy) na +1, tedy přeexponováváme oproti hodnotě určené expozimetrem. Nebo můžeme dokonce i tehdy použít ovladač korekce (tím vlastně překalibrujeme expozimetr) a vyvažovat indikátor “klasicky” na nulu.
              Navíc mnoho aparátů umožňuje v automatickém nastavení expozice pouze matrix, takže poučky o korekci využijete častěji v manuálu (např u zmíněné EOS 500). Máte totiž pravdu – korekce v matrixu pokud možno nepoužívat, vždyť nevíme, co má matrix “za lubem”. Něco takového si můžem dovolit jen pokud máme zkušenost typu “můj foťák v podobných situacích podexponovává”.
              Jinak ideální je samozřejmě, pokud můžeme kdykoliv přepínat mezi matrixem, středově zvýhodněným a bodovým měřením (např. Pentax MZ-5n). Pak použijeme matrix především v případě, že “fotografovaný objekt nepočká”. Pokud ale máme dost času (a píle), můžeme použít některý z oblíbených triků – např. měření dlaně, šedého papíru nebo bílého s korekcí (uvádí se např + 2,5 EV).

    9. Histogram

      Nejlepším měřítkem správnosti expozice ( a oprávněnosti případné korekce ), je okamžité posouzení histogramu. A to prostě proto, protože hned vidíte, jestli jste v mantinelech expoziční pružnosti, nebo ne. A pokud fotíte na RAW, tak máte možnost ještě celou záležitost znovu zkorigovat až doma. Každý milovník odkazu Ansela Adamse přece ví, že negativ je pouze výchozí bod k další práci :-). A RAW takový digitální negativ je. To by jste ale nesměli fotit na film nebo dia 😉 …

      Odpovědět
    10. Matrix bez korekcí

      Příklad, že matrix by už neměl být korigován dává jesně moje F75(Nikon). Program pro moji manželku (předávám ji foťák do ruky s poučkou koukni na všechny ovladače a kde vidíš zelené tam to nastav) “plný automat” dokonce neumožní korekce zařadit a jsou-li použity v tuto chvíli je ignoruje. Pokud matrix v tomto případě zjistí velké kontrasty neváhá otevřít blesk a pak už si začne říkat 3D-matrix a to bych si nedovolil korigovat ani náhodou. Ale je pravda, že zvládne i portrét na sněhu proti slunci.

      Odpovědět
    11. Ještě k šediváku z 3-tí ukázky

      Já bych to co nazýváte šedivákem zase tak tvrdě neodsuzoval, podle toho co vidím, bych řekl, že bylo ostřeno na ten ohnutý strom a tam bych si dovolil říci, že přidat více světla by sebralo kresbu, ale na monitoru v malém rozlišení to není na porovnání tak zřejmé.

      Odpovědět

    Napsat komentář