motiv

Materiály pro zvětšování z diapozitivů

Vzhled zvětšeniny z vašeho diapozitivu záleží mimo jiné na tom, na jaký materiál zvětšeninu zhotovíte. Přestože zvětšování z diapozitivu je méně rozšířené, než zvětšování z negativů, máme k dispozici větší výběr materiálů, než při zvětšování z negativu.

Tento větší výběr je dán tím, že při zvětšování postupem pozitiv-pozitiv můžeme volit ze dvou principiálně odlišných technologií. První je klasické barvotvorné vyvolávání, použité ve všech dříve zmíněných barevných procesech. Druhou možností je vybělovací proces, který se v praxi používá pouze pro zhotovení kopií a zvětšenin z pozitivních předloh.

Klasika - barvotvorné vyvolávání

Uspořádání materiálů pro zhotovení kopií a zvětšenin z pozitivních předloh barvotvorným vyvoláváním, stejně jako princip jejich fungování, jsou analogické procesu E-6. V podstatě jde o stejný inverzní materiál, jaký používáme pro snímání. Nebudu proto rozebírat postup zpracování a způsob tvorby obrazu, vše je vysvětleno v dílu věnovaném inverzním filmům a procesu E-6. Pouze krátce připomenu, že barvotvorné materiály mají zavedeny do svých vrstev barvotvorné složky, které reagují se spotřebovanou vývojkou za vzniku barviv. Podrobnosti jsou rozvedeny v předchozích dílech. V chemických detailech se zvětšovací materiály liší (proto se zpracovávají odlišným procesem), podrobnostmi se ale nebudeme zabývat.

Materiály tohoto typu vyrábí např. Kodak, který nabízí inverzní materiál "Ektachrome Radiance". Již z názvu je patrná příbuznost s technologií výroby inverzních snímacích filmů. Tento materiál je k dispozici v jediném stupni kontrastu a na podložkách RC, bílý polyester a průhledný polyester. Podobný rozsah nabídky má Agfa se svým CR (Colour Reversal) papírem.

Tyto materiály se zpracovávají procesem R-3 nebo zkrácenou verzí zvanou R-3000. Obě varianty budou popsány v samostatném díle.

Chemická kuriozita - vybělovací proces

Materiály tohoto typu jsou výjimečné jak principem svého fungování, tak dosahovanými vlastnostmi. Vybělovací materiály tvoří obraz stejně jako barvotvorné materiály skládáním subtraktivních výtažků, čili azurového, purpurového a žlutého obrazu. Princip vzniku barevných výtažků ve vybělovacích materiálech je ale opačný, než v materiálech barvotvorně vyvolávaných. Vybělovací materiály mají do příslušných vrstev zavedena již hotová barviva. V průběhu vyvolávání se část těchto barviv rozloží a tak vzniknou kýžené barevné výtažky.

Na obrázku 1 v části 1 je řez vybělovacím systémem a postup jeho zpracování. Řez je zjednodušený, jsou vynechány pomocné vrstvy. Materiál se skládá (mimo jiné) ze tří citlivých vrstev selektivně zcitlivěných k červenému, zelenému a modrému světlu. Vrstvy jsou prosyceny doplňkovým barvivem vzhledem ke svému zcitlivění - modrocilivá vrstva obsahuje žluté barvivo, červenocitlivá azurové a zelenocitlivá purpurové. Surový nezpracovaný materiál je tedy na pohled tmavě žlutohnědý - to proto, že vidíme vrchní vrstvu se žlutým barvivem, ostatní barviva jen prosvítají skrz neprůhlednou disperzi stříbrných halogenidů v želatině. Kdybychom takový surový materiál ustálili běžným černobílým ustalovačem, obdržíme černý list papíru.

Obrázek 1
Obrázek č. 1

Při expozici (2) dojde k strukturním změnám v krystalech AgX a některé se stanou vyvolatelnými. Vyvolání se provede běžnou černobílou měkce pracující vývojkou. Při takovém vyvolání vzniknou v jednotlivých vrstvách černobílé negativní obrazy (3). Dalším krokem je bělení (4), při kterém se selektivně odstraní část barviv. Mechanizmus bělení lze popsat reakcí

4 Ag + R-N = N-R + 4 H+ -> 4 Ag+ + 2 R-NH2
(barvivo)

Bělícím činidlem je silná silná minerální kyselina (dodává H+) a stříbro vzniklé v předchozím kroku. Kovové stříbro se při bělení oxiduje na stříbrné ionty Ag+ a takto získané elektrony redukují barvivo, které se rozpadá na bezbarvé produkty. Reakce samotná by ale byla pomalá, proto je nutné ji podporovat organickými katalyzátory (deriváty chinoxalinu) a vznikající stříbrné ionty vázat do nerozpustných sloučenin (halogenidů). Čím více stříbra je přítomno ve vrstvě, tím více barviva je vyběleno. Protože předloha je pozitivní, vznikne po expozici ve světlech nejvíce stříbra (první krokem je negativní vyvolání) a při bělení se v těchto místech odstraní nejvíce barviva a tak vznikne pozitivní obraz.

Posledním krokem (5) je ustálení běžným thiosíranovým ustalovačem, který odstraní halogenidy stříbra nevyvolané v prvním kroku a vzniklé při bělení. Proces je zakončen praním ve vodě.

Vybělovací materiály vyráběla firma Ciba, po které byly nazvány Cibachrome. Firmu poté zakoupil Ilford a materiály přejmenoval na Ilfochrome. V současné době jsou nabízeny dvě verze materiálu - Ilfochrome Classic a Ilforchrome Rapid. Kvalita zvětšenin z obou verzí je stejná, materiály se liší pouze způsoby zpracování, které budou popsány v díle věnovaném lázním.

Materiály Ilfochrome Classic a Rapid jsou k dispozici na papírové RC podložce (povrchy lesklý a jemný velvet) nebo na polyesterovém filmu (bílý, čirý a průsvitný, povrch jen lesklý) ve třech stupních kontrastu. V nabídce ale nejsou všechny kombinace podložek, povrchů a kontrastů. Při výběru by vám měla pomoci následující tabulka:

Verze Podložka
RC Bílý PES Čirý PES Průsvitný PES
Classic CPM.1M (2, L) CPS.1K (1) CC.F7 (2) CT.F7 (2)
CPM.44M (2, V) CLM.1K (2)    
CPH.1M (3, L) CF.1K (3)    
Rapid RPL+.1M (3, L) RLL.1K (3)    
RPL+.44M (3, V) CCO.1K (1) CTR.F7  
CCO.1M (1, L)      
CCO.44M (1, V)      
CCO.44L (1, V, tenká podložka)      

Vysvětlivky:
1 - vysoký kontrast
2 - střední kontrast
3 - nízký kontrast
L - lesk
V - velvet

Srovnání obou obou technologií

Hlavní rozdíl mezi barvotvornými a vybělovacími materiály je dán barvivy, která tvoří barevné výtažky. V praxi to vede k rozdílům zejména ve věrnosti barevné reprodukce a trvanlivosti.

V případě barvotvorného vyvolávání nejsou vzniklá barviva příliš stálá a relativně snadno podlehnou rozkladu. Zhoubný vliv má především UV záření, vlhkost, ozon, znečištěný vzduch a zejména nespotřebované barvotvorné složky přítomné ve vrstvách, které způsobují, že i dokonale zpracovaný a uložený materiál postupně barevně degraduje. Naopak barviva použitá ve vybělovacích materiálech jsou velmi stálá azobarviva, svou světlostálostí srovnatelná s textilními barvivy. Při správném zpracování a uložení lze očekávat trvanlivost minimálně desítky let. Znečištěná atmosféra ale samozřejmě životnost zvětšenin zkrátí i v tomto případě.

Rozdíly ve věrnosti barevné reprodukce jsou způsobeny spektrální nedokonalostí barviv. Na obrázku 2 a 3 jsou absorpční křivky barviv vzniklých při barvotvorné vyvolání, resp. barviv použitých ve vybělovacích materiálech. V obou případech nejsou barviva ideální, rušivě působí zejména absorpce purpurového a azurového barviva v modré oblasti spektra. Při bližším srovnání je ale jasné, že azobarviva použitá ve vybělovacích materiálech nemají tyto rušivé absorpce zdaleka tak intenzivní, jako barviva připravená barvotvorným vyvoláním.

Obrázek 2
Obrázek č. 2

Obrázek 3
Obrázek č. 3

Na výslednou věrnost barevného podání má ale vliv ještě jeden faktor - současné vybělovací materiály jsou maskované. Princip maskování je velice rafinovaný, ale pro laika složitý a proto ho zde nebudu vysvětlovat. Podstatné je, že maskováním se zcela potlačí negativní vliv neideálnosti použitých azobarviv, takže barevná reprodukce maskovaných vybělovacích materiálů je bezvadná.

Při přímém srovnání výsledků obou technologií vyniknou zejména čisté, jasné a brilantní barvy materiálů Ilfochrome. Barevnost chromogeních materiálů je naproti tomu jemnější, tlumenější. Nelze však jednoznačně říci, který materiál je lepší, záleží na motivu fotografie a vkusu diváka. Pro romantický portrét bude jemná barevnost chromogenních materiálů vhodnější, pro přírodní snímky zase oceníme věrné a brilantní podání vybělovacích materiálů.

Pro většinu z nás přibude ještě jeden podstatný faktor - cena. Zvětšeniny na materiálech Ilfochrome jsou známé nejen svou kvalitou, ale také vysokou cenou. Cena zvětšenin v komerčních laboratořích je ale dána spíše malým objemem produkce a exkluzivitou značky, než objektivními náklady. V podmínkách vlastního zpracování se lze dostat na daleko příjemnější cenu - 100 listů 20 X 25 cm materiálu RPL+.1M stojí 3275 Kč bez DPH, se započítáním nákladů na lázně vyjde cena hotové zvětšeniny na cca 50 Kč, což je hluboko pod cenou komerčních zpracovatelů.

Cena barvotvorně vyvolávaných materiálů je nižší, ovšem výsledky nemusí uspokojit každého. Můj názor je, že pokud už člověk investuje svůj čas a elán, není na místě šetřit na materiálu.

Petr Dzik
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný

Možná by vás mohlo zajímat




 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace