Řízení kontrastu a expozice papírů s proměnným kontrastem

Způsobů, jak řídit kontrast papírů s proměnným kontrastem, je více. Každý má svá pro i proti. Nejvýznamnějším dopadem zvolené metody filtrace barvy světla je vliv na expozici.

Fotopapíry s proměnným kontrastem snižují nároky na pořízení zásob potřebných papírů a zároveň nabízejí při zvětšování některé možnosti celkové i místní úpravy kontrastu, které jim papíry s pevnou gradací mohou jen závidět. To jsou hlavní důvody jejich velké obliby.

Jejich emulze se skládá z několika vrstev, které jsou stejně citlivé na modré světlo, ale různou měrou na světlo zelené (to je důvod, proč nelze použít zelené osvětlení fotokomory). Vzhledem k tomu, že se všechna zčernání sčítají, tak při osvětlení modrým světlem jsou plně exponovány všechny vrstvy a vzniká obraz s vysokým kontrastem, při osvětlení zeleným světlem pak jsou některé vrstvy exponovány mnohem méně a vzniká obraz s nízkým kontrastem. Smícháním těchto barev a změnou jejich sytostí pak dosáhneme libovolného kontrastu mezi těmito extrémy.

Na obrázku č. 1 je vidět kombinace purpurového (nepropouští zelené světlo), žlutého (nepropouští modré světlo) a azurového filtru (nepropouští červené světlo). Ve vnitřním kruhu jsem odstranil červenou (papíry nejsou citlivé na červené světlo) a je vidět, jak žlutý filtr exponuje pouze zelenocitlivou vrstvu a purpurový jen modrocitlivou.

Barevný šestiúhelník
Obr. č. 1

Ve fotografické praxi řídíme barvu světla několika prostředky:

  • sadou filtrů pro řízení kontrastu papírů s proměnným kontrastem,
  • hlavou zvětšovacího přístroje pro řízení kontrastu papírů s proměnným kontrastem,
  • sadou filtrů pro barevné zvětšování,
  • hlavou zvětšovacího přístroje pro barevné zvětšování.

    Kromě řízené barvy světla se může projevit také vliv neřízené změny. Ta může mít původ především v barvě zdroje světla, kdy například klasická žárovka je jen nepatrně žlutější, než žárovka halogenová, naproti tomu zářivky ve zvětšovacích hlavách mají barvu světla velmi odlišnou. Například barvu zářivkové hlavy Aristo je nutno kompenzovat filtrací 40M (jak uvádí firma Ilford), ani poté však barva světla neodpovídá přesně žárovce. Určitý vliv může mít i zabarvení podložky filmu.

    Ideálem naší práce ve fotokomoře je snadná změna kontrastu za současného zachování expozice. Teď si probereme jednotlivé způsoby, jakými lze získat světlo potřebné barvy a jejich dopad na expozici.

    Řízení jednou barvou

    V tomto případě začínáme s maximální filtrací žlutým filtrem, kterou dosáhneme nejmenšího kontrastu. Pro zvyšování kontrastu se žlutá postupně ubírá až na nulovou hodnotu, která odpovídá zhruba gradaci 2. Pro další zvyšování kontrastu se zvyšuje filtrace purpurovou barvou. V následující tabulce jsou hodnoty uváděné firmou Ilford pro jejich papíry.

    odpovídá filtru
    Ilford Multigrade
    Durst
    max 170 M
    Durst
    max 130 M
    Kodak Meopta prodlužovací faktor
    00 150 Y 120 Y 199 Y 150 Y 2,5
    0 90 Y 70 Y 90 Y 90 Y 2,3
    1 55 Y 40 Y 50 Y 55 Y 1,7
    2
    3 45 M 30 M 25 M 40 M 1,3
    4 100 M 75 M 80 M 85M 2,0
    5 170 M 130 M 199 M 200 M 2,6


    Filtrace Meopta 200 M odpovídá filtru Ilford Multigrade 4 1/2

    Výhodou je, že filtraci můžeme měnit libovolně. Naproti tomu různá hustota filtrů různě mění intenzitu světla a tak vede ke změně expozice. To vyžaduje změnu expozičního času, odpovídající korekce jsou uvedeny v tabulce.

    Na stejném principu fungují filtry Foma Variant. V sadě je šest jednobarevných filtrů – dva žluté (Y), dva světle purpurové (M1) a dva sytě purpurové (M2). V tabulce jsou gradace a prodlužovací faktory při použití s Fomaspeedem Variant III (údaje jsou převzaty z materiálů firmy Foma).

    Variant III matný FOMATONE MG velvet
    filtry ISO R – gradace prodlužovací faktor ISO R – gradace prodlužovací faktor
    2xY 135 – 1/2 1,4 120 – 1 1/2 2,0
    Y 120 – 1 1/2 1,4 105 – 2 1,5
    bez filtru 105 – 2 0 90 – 3 0
    M1 90 – 3 1,4 80 – 3 1/2 1,5
    2 x M1 80 – 3 1/2 2,1 75 – 4 1,8
    M2 65 – 4 1/2 2,6 65 – 4 1/2 2,0
    2 x M2 55 – 5 4,6 55 – 5 3,0

    Bylo by dobré vědět, jaké filtraci ve stupnicích Fomy či Kodaku odpovídá jejich hustota. Dvakrát jsem se obrátil na Fomu s dotazem, je-li tento údaj k dispozici. Odpověď jsem bohužel nedostal. To však nebrání jejich použití i s jinými značkami fotopapírů, jen si výslednou gradaci musíte zjistit experimentálně.

    Řízení dvěma barvami

    V tomto případě začínáme také s maximální filtrací žlutým filtrem a nulovou fitrací purpurovým filtrem. Pro zvyšování kontrastu se žlutá postupně ubírá až na nulovou hodnotu ale současně se přidává filtrace purpurová až na maximální hodnotu. Následující příklad je opět převzat od firmy Ilford.

    odpovídá filtru
    Ilford Multigrade
    Durst
    max 170 M
    Durst
    max 130 M
    Kodak Leica V35
    Color
    00 115 Y + 0 M 120 Y + 0 M 162 Y + 0 M 135 Y + 6 M
    0 100 Y + 5 M 88 Y + 6 M 90 Y + 0 M 105 Y + 12 M
    1 75 Y + 10 M 64 Y + 12 M 68 Y + 10 M 67 Y + 17 M
    2 52 Y + 20 M 45 Y + 24 M 41 Y + 32 M 39 Y + 43 M
    3 34 Y + 45 M 24 Y + 42 M 23 Y + 56 M 23 Y + 62 M
    4 17 Y + 76 M 10 Y + 69 M 6 Y + 102 M 10 Y + 95 M
    5 0 Y + 170 M 0 Y + 130 M 0 Y + 150 M 0 Y + 200 M


    Filtrace Kodak 0 Y + 150 M odpovídá filtru Ilford Multigrade 4 1/2

    Cílem současného použití filtrů je kompenzovat změnu hustoty filtrů a tím udržet stejnou expozici. Cenou za toto pohodlí je nutnost znát příslušné kombinace filtrací. V praxi jsou nastaveny takové kombinace, že až do gradačního stupně 3 zůstává složená hustota stejná, pro gradace 4 – 5 je pak dvojnásobná, takže je nutno dobu osvitu zdvojnásobit. Je možné nastavit filtrace také tak, že by expozice zůstala stejná pro všechny gradace, ale doby osvitu by pak byly zbytečně dlouhé.

    Dvoubarevné jsou (s výjimkou výše uvedené Fomy) také speciální filtry pro řízení kontrastu papírů s proměnným kontrastem, např. Ilford Multigrade či Kodak Polymax. Jsou odstupňovány po půl stupni, ale v praxi to plně postačuje. Navíc pokud expozici rozdělíme mezi dva sousední filtry, dosáhneme ještě jemnějšího kroku (tzv. split filtering).

    Řízení třemi barvami / Řízení jednou barvou a intenzitou

    Měnící se hustotu filtrů můžeme také kompenzovat změnou intenzity světla, a to řízením napětí či proudu do světelného zdroje (nepraktické, může též vést ke změně barvy světla), clonou (nepraktické) či šedým filtrem. Ten bývá standardním doplňkem barevných hlav pro zvětšovací přístroje. Stejného účinku dosáhneme přidáním stejného množství všech tří barevných filtrů, v tom případě ovšem dojde ke změně gradace.

    Hustota šedivého filtru se pochopitelně zvyšuje s tím, jak se hustota žlutého či purpurového filtru snižuje.

    Řízení dvěma expozicemi s různou barvou světla (split filtering)

    Tento způsob řízení kontrastu spočívá ve dvou expozicích s různou filtrací, které je dosaženo některým z předchozích třech způsobů. Filtrace mohou být jakékoliv, obvyklé jsou dva extrémy.

    V prvním případě jsou si filtrace co nejblíže. Nejprve se určí nejlepší expozice pro každou z nich, a pro finální expozici se časy rozdělí v požadovaném poměru. Tento způsob slouží k ještě jemnějšímu nastavení kontrastu se sadami filtrů, u kterých není možné měnit filtraci plynule. Obvykle se interval půlí, což znamená, že se exponuje s prvním filtrem polovinu expozičního času zjištěného pro tento první filtr a poté s druhým filtrem polovinu expozičního času zjištěného pro druhý filtr. Poměr lze libovolně měnit, např. 3/10 a 7/10, otázkou je, jsou-li takové drobné změny postřehnutelné.

    V druhém extrémním případě jsou naopak filtrace velmi odlišné, klidně se může jednat o maximální žlutou a maximální purpurovou. Tady už je to s určením expozice trochu složitější, v zásadě je nutno určit nejprve expozici pro žlutý filtr podle světlých partií a potom dodatečnou expozici s purpurovým filtrem podle tmavých partií snímku. Variantu tohoto způsobu uvádí Jakub Kencl ve svém článku Zvětšenina zhotovená pomocí dvojího osvitu s různou filtrací – najít expozici pro žlutý filtr podle světlých partií, potom najít expozici pro purpurový filtr podle tmavých partií snímku a pro výslednou expozici oba časy pokrátit o 15%.

    Na tomto principu funguje zajímavé zařízení – Heiland Splitgrade. Jedná se o kombinaci analyzátoru kontrastu a barevné hlavy. Hlava má ovšem pouze žlutý a purpurový filtr. Při použití tohoto přístroje odpadá počáteční hledání expozice a filtrace. Nejprve se sondou na desce zvětšovacího přístroje změří rozsah jasů od nejsvětlejších do nejtmavších partií negativu a potom se vybere příslušný papír ze seznamu a přístroj sám určí expozice přes žlutý a purpurový filtr a po potvrzení uživatelem také sám exponuje. Při určení expozice a filtrace se sice vychází z charakteristických křivek a rozsahu užitečných expozic, tyto údaje jsou však korigovány výrobcem na základě testů každého z papírů.

    Tento způsob řízení kontrastu přináší zajímavé možnosti v nadržování a vykrývání právě během expozice žlutým či purpurovým světlem. Také senzitometrická charakteristika se poněkud mění, nelze například říci, že kombinace filtrů 1 a 3 nebo 0 a 4 dá stejný výsledek, jako filtr 2.

    Každý pes jiná ves

    Uvedené hodnoty jsou skutečně pouze příklady. Mezi výslednou gradací a filtrací není žádný obecně platný vztah. Pro prodlužovací faktor by měl platit vztah

    faktor = 1,1 ^ ((M + C + Y/2) / 10)

    Výrobci barevných hlav se bohužel nedrží jednotného odstupňování filtrace. Většinou používají číslování Kodaku (Beseler, Chromega, DeVere, Fujimoto, IFF, Jobo, LPL, Omega, Paterson, Simmard, Vivitar) a Durst (Dunco, Kaiser, Kienzle, Leitz, Lupo) – seznam byl převzat z materiálů firmy Ilford. Naproti tomu podle Ephraumse (1) používají Dunco a Kaiser číslování Kodaku. Meopta pak podle něj má zřejmě vlastní číslování, neboť uvádí přepočet 15 Meopta = 20 Leitz = 30 Kodak. Z materiálů Ilfordu a Fomy však žádné určité poměry nevyplývají.

    Kombinace různých fotopapírů a různých filtrů či hlav zvětšovacích přístrojů od různých výrobců tedy vedou k různým výsledkům a neexistuje žádné univerzální nastavení. V praxi ani není nutné znát, k jakému gradačnímu stupni vede aktuální kombinace papíru a filtrace. Důležitý je výsledek. Přehled je dobré mít pro odhad velikosti změny filtrace a také v případě, že jeden snímek děláme na několik různých papírů. O tom, jak se filtrace či výsledky použití sady filtrů mohou lišit, vypovídá obrázek č. 2, sestavený firmou Kodak pro papíry Polymax. Všimněte si, že ačkoliv DeVere, Chromega i Beseler mají používat číslování Kodaku, jsou hodnoty filtrací naprosto odlišné. Také si všimněte, že účinek filtrů Polymax se liší na zvětšovacích přístrojích Leitz a DeVere. Na vině je zřejmě jiná barva zdroje světla.

    Kodak - gradace na papíru Polymax
    Obr. č. 2

    Stejně tak dosaneme rozdíly při kombinaci různých fotopapírů s jedním zdrojem barevného světla. Následující tabulka je kompilátem údajů z technických listů a návodů k papírům firmy Ilford, kontrast je ve všech případech řízen filtry Ilford Multigrade. Každý papír se chová jinak, zvláště je to patrné u papírů XPress.

    papír / filtr 00 0 1 2 3 4 5
    IV RC DeLuxe, Portfolio 180 160 130 110 90 60 40
    IV FB Fiber 170 150 130 100 80 60 40
    RC COOLTONE 180 160 120 100 80 60 50
    RC WARMTONE 190 160 130 110 90 70 50
    FB WARMTONE 170 160 130 110 90 70 50
    RC Xpress 140 120 110 90 70 60 50

    Z této tabulky a z tabulky s údaji pro filtry Foma také vidíte, že kombinace papírů Fomaspeed Variant III s filtry Foma Variant se co do maximálního i minimálního užitečného rozsahu expozic vyrovná kombinaci papírů Ilford Xpress s filtry Ilford Multigrade.

    Názorná ukázka chování fotopapíru

    Připravil jsem názornou ukázku toho, jak vypadá výsledek filtrace dvěma barvami pomocí filtrů Ilford Multigrade na papír Fomaspeed Variant III s lesklým povrchem, vyvolaný ve vývojce Foma LQN pozitivní. Pro test jsem použil optický klín – proužek filmu, na kterém je 13 políček s odstupňovanou optickou hustotou od 0,15 do 1,95 s krokem 0,15 s přesností 0,02 (lze říci, že se jedná o změnu odpovídající 1/2 clonového čísla).

    Při exponování jsem nejprve určil expozici pro filtr 00 tak, aby fotopapír právě zčernal. Pak jsem kontaktně kopíroval klín, přičemž jsem měnil filtry, ale zachovával stejný expoziční čas.

    Na obrázku č. 3 jsou výsledné proužky seřazeny pod sebou. Je na nich dobře vidět, jak se postupně zužuje rozsah expozic – zvyšuje se kontrast. Zatímco na proužku 00 lze rozlišit celkem všech 14 stupňů, na proužku 5 už jenom 9 stupňů. Rozdíl mezi několika krajními stupni je však jen obtížně rozlišitelný, užitečný rozsah expozic je menší. Také je vidět, že pro testování papírů by byl lepší optický klín s větším rozsahem, neboť u měkčích gradací jsem na kopii klínu nedosáhl čisté bílé.


    Kopie senzitometrického klínu 1
    Obr. č. 3

    Při použítí filtrů 4 a 5 se má expoziční čas prodloužit na dvojnásobek. Posunul jsem tedy příslušné proužky o dva kroky (což je naprosto stejné, jako kdybych proužky exponoval 2x déle – pokud ovšem pomineme Schwarzschildův efekt) – viz obrázek č. 4.


    Kopie senzitometrického klínu 1
    Obr. č. 4

    Zdálo se mi ovšem, že posunutí proužků je příliš velké – plynulejší přechod mezi filtrem 3 a 4 jsem získal posunutím pouze o jeden krok (obrázek č. 5). To znamená, že při přechodu na filtry 4 a 5 by se u této kombinace měla expozice prodloužit pouze 1,4x (o 1/2 clony), nikoliv 2x.


    Kopie senzitometrického klínu 1
    Obr. č. 5

    Teď tedy můžete vyrazit do vašich fotokomor a testovat a kalibrovat. A až budete hotovi, tak si nenechte ujít pokračování tohoto článku, ve kterém se dozvíte, že VŠECHNO JE JINAK.

    Literatura

    1. Ephraums E., Creative Elements: Darkroom Technics for Landscape Photography, Amphoto Books, 1997, ISBN 0-8174-3716-9

  • 4 komentáře u „Řízení kontrastu a expozice papírů s proměnným kontrastem“

    1. Diky

      Dekuju, konecne se orientuju v tom o cem jsem pred pul rokem marne patral. Vzhledem k tomu ze barvu jsem nikdy nezvetsoval, chapal jsem jen vhodnost pouziti spravnych barev pro ovlivneni gradace, a ted mi konecne dosly vyhody filtrace dvoji barvou, tedy co to vlastne je. Asi do Ilfordu filtru tedy prece jen pujdu 🙂 to tapani a hrani si s casem u Foma filtru me vzdycky trosku depta – prepoctovy casy expozice nejsou dvakrat pravdivy 🙁 alespon ja bych rekl.
      Jeste jednou dik.

      Odpovědět
    2. Cislovani …

      >>>Výrobci barevných hlav se bohužel nedrží jednotného >>>odstupňování filtrace…….

      Vlastnim zvets. Kaiser, cislovani je skutecne Kodak .

      Zdenek

      Odpovědět
    3. jake filtry poridit

      Zrovna se vrham do multigradačního zvětšování. Takže, zkuste poradit: je nějaký důvod investovat do filtrů Ilford, Kodak apod. za 1 – 2 tisíce, když existuje sada od Fomy za cca 150,- Kč? Změnu hustoty a přepočet expozice nepovažuji za problém, totéž bylo při přechodu na jinou gradaci – je to jen o zvyku. A stejně na pořádnou fotku vždycky uděláte zkoušku ( a ne třeba jen jednu.
      Poraďte, vyvraťte, Díky.
      Potřebuji filtry 89×89 do magnifaxu IIIa.

      Odpovědět
      • RE: jake filtry poridit

        Tady není moc co radit, protože cenový rozdíl celkem odpovídá rozdílu v komfortu. Jednobarevné filtry lze nakalibrovat, uživatelé barevných hlav jsou vpodstatě ve stejné situaci.
        V neprospěch filtrů od Fomy bude asi zkrácený rozsah filtrací, takže pravděpodobně nestačí na efekt odpovídající použití filtrů 00 a možná 5 od Ilfordu. To ovšem nemusí v praxi spoustu lidí trápit.
        Ještě bych se ale vrátil k ceně. Nemám aktuální informaci o ceně Ilford filtrů 9x9cm, ale ještě nedávno se pohybovala mezi 600-700 Kč. Také se prodávají jednotlivě a snad i v omezené sadě. Cena Fomy je zase taková, že nikoho nemusí trápit, pokud se časem rozhodne jinak, protože jejich cena je menší, než cena deseti papírů 30x40cm.

        Odpovědět

    Napsat komentář