motiv

Runde, domov smutných klaunů II.

Minule jsme si řekli, jak se na Runde dostat, kde bydlet a co si na nás může přichystat květnové počasí. V dnešním článku se budeme věnovat především tomu, co zdejší příroda nabízí fotografům.

Co se na Runde dá fotit?

Kromě drobných technických obtíží vězela další hlavní potíž v dohledání informací o tom, co můžeme od Runde očekávat před sezonou nebo na jejím začátku. Skoro všichni fotografové jezdí na ostrov na přelomu června a července, kdy mají papuchalci mladé. Má to samozřejmě svůj důvod - normálně dospělí ptáci sežerou svou kořist na moři, ale když krmí omladinu, přilétávají k hnízdním norám se zobákem plným malých rybek. To je pochopitelně fotograficky velmi atraktivní, byť mi trochu připadá, že to svádí k určitému monotématismu. Naše zkušenost naštěstí potvrdila, že není třeba se bát ani dřívějšího termínu.

Papuchalci severní

Samozřejmě i v květnu platí, že hlavním tématem jsou papuchalci, kterým se pro jejich vzhled kombinující černobílý „frak“ s výrazným červeným zobákem a zvláštním útvarem okolo oka někdy trefně přezdívá smutní klauni (nebo též „tučňáci severu“, ačkoliv s pravými tučňáky nejsou nijak příbuzní). V květnu (přesněji v jeho druhé polovině) již kolonie pulzuje aktivitou - největší „provoz“ ovšem nastává až v podvečer a přetrvává do pozdních hodin. Přípravy na hnízdění jsou v plném proudu a papuchalci se střídavě věnují lovu a budování hnízd. To přináší řadu půvabných i komických momentů. Nevelcí ptáci (hlavně samci) totiž „sklízí“ trávu na vystlání hnízda a škubou jí v okolí svých nor tak horlivě, že se jim občas podaří i žuchnout „o patro“ níž. Jestliže je motivem péče o mladé zobák plný rybiček, v prvním dějství příběhu o zrodu nové generace je jím pro změnu zobák napěchovaný stébly trávy.

Papuchalk severní - sklizeň trávy
Papuchalk severní - sklizeň trávy je někdy nebezpečná záležitost :)

Papuchalci jsou monogamní a drží se v párech, ale nějaké výrazné projevy námluv nečekejte. Samec a samice (na první pohled jen těžko rozlišitelní) se mezi výlety na moře a prací na hnízdě vzájemně třou zobákem o zobák a to je asi tak vše.

Papuchalk severní

Malý mořský pták, též někdy zvaný papuchalk bělobradý nebo ploskozobý, případně plochozobý, dorůstá délky necelých 30 cm s rozpětím křídel mezi 47 až 63 cm. Dominantou jeho vzhledu je mohutný trojúhelníkovitý zobák vybavený trny, díky kterým dokáže držet najednou až 30 ulovených rybiček. Typické pestré zbarvení zobáku přetrvává jen v období hnízdění - pak se mění na méně nápadné.

Papuchalci se při lovu potápějí až do 70m hloubky, kde vydrží kolem 30 vteřin. Kromě ryb konzumují i plankton, korýše a měkkýše. Přestože vypadají, že je létání stojí obrovské úsilí, při hledání potravy se vzdalují od hnízdiště až na 100 km.

Hnízdí na převážně v norách na travnatých svazích, někdy i mezi skalami a balvany. O vystýlání hnízda travou a peřím se stará především samec. Snůška obsahuje jediné vejce na kterém se střídá samec i samice. Hnízdní areál papuchalků se nachází především v severní Evropě a na východě Severní Ameriky. Zimní měsíce tráví na moři daleko od pevniny - v tomto období je lze zastihnout až u Středozemního moře.

Papuchalky samotné ohrožují především chaluhy a velké druhy racků, někde pak i lišky, psi a kočky. Hnízda jim plení menší racci, kteří se také někdy přiživují na jejich kořisti. V červeném seznamu druhů IUCN není papuchalk severní veden jako zranitelný, nicméně jeho populace vykazuje klesající trend.

Jeho latinský název Fratercula arctica znamená „arktický malý bratr“, což odkazuje na barevnost podobnou mnišským oděvům.

Zdroj: Wikipedia

Z kategorie spíše vtipnějších projevů jsou pak občasná nepovedená přistání, která podtrhují „klaunský“ projev, ale jinak si tenhle mrňous zaslouží spíš obdiv za to, jak se na blánou opatřených nohách pohybuje i po docela strmých balvanech. Bodoval u mě i letovými schopnostmi, protože s touto tělesnou konstrukcí to vypadá na malý zázrak - ostatně, papuchalk si docela mákne, k letu potřebuje mávat křídly vysokou frekvencí (uvádí se až 400× za minutu). To znamená i značnou rychlost letu a stížené fotografování - s výjimkou přistání prořezávají vzduch jako malá torpéda.

Papuchalk severní
Papuchalk severní

Chaluha velká

Dalším oblíbeným druhem k fotografování jsou chaluhy velké. Tento atraktivní pták je na Runde k nepřehlédnutí, ačkoliv zde žije asi „jen“ 50 párů (ve srovnání s údajně až 100 000 páry papuchalků). Chaluhy jsou proslulé teritoriálním chováním a v době hnízdění mohou snadno napadnout i člověka, který se neopatrně přiblíží. V době naší návštěvy se teprve pářily, a chovaly se vůči nám velmi tolerantně - nebyl problém se k nim dostat na vzdálenost kolem 10 až 12 metrů a několikrát jsme na ně narazili i přímo na cestě. Je ale nutné podotknout, že na Runde není povoleno v hlavní ptačí sezoně, která trvá od poloviny března až do října, scházet z označených cest, takže dobrá fotografie chaluhy na zemi je spíš dílem náhody. Dalším problémem je, že přes den se chaluhy starají o potravu, takže se možná nachomýtnete k nějakým letovkám, ale poklidnější období nastává až večer za soumraku, kdy se nefotí zrovna nejlépe. V tomto směru je určitě příhodnější letní období, kdy je extrémně dlouho světlo, ovšem v červnu nejspíš budou chaluhy sedět na vejcích a v červenci pak pečovat o mladé.

Chaluha velká
Chaluha velká

Ostatní zvířata

Na ostrově jsou hojně zastoupeni terejové bílí, ale jejich domovem je nepřístupný útes a jinde jsme je prakticky nepotkali. Největší naději na pozorování a slušnou fotku skýtají výlety lodí, ze souše je to dost nepravděpodobné. Na útesech je doma také alkoun úzkokozobý a alka malá. Na pobřeží je možné fotografovat několik druhů racků, ústřičníky velké (ti jsou zde ovšem velmi plaší), kormorány nebo kajky mořské, jejichž kačeři mají zajímavý svatební šat, kterého se později zbavují ve prospěch méně nápadného zbarvení. Králem vzdušných výšin je pak orel mořský - několikrát jsme na dálku pozorovali, jak na něj dorážejí vrány šedé. Celkem se uvádí 80 hnízdících druhů a dokonce až 230 pozorovaných druhů celkem. Populace ptactva se odhaduje na půl milionu jedinců. Rozhodně ale nepočítejte s tím, že se budete ptačími druhy doslova „prodírat“ - my jsme například kromě výše citovaných potkali už jen pár menších pěvců.

Hnízdní útes terejů bílých
Hnízdní útes terejů bílých

Některé zdroje zmiňují mezi místní faunou i savce, ale kromě ovcí (domácích) a jedné kočky (rovněž domácí) jsme žádného tvora vybaveného srstí nepotkali. Hojní jsou na ostrově naopak slimáci, přesněji řečeno plzák černý (pokud jsem správně identifikoval druh).

Krajina

Rozhodně bych se nenazval krajinářem a zajímavá krajina mě musí vyloženě praštit do nosu, aby z toho vzešlo něco koukatelného. Společně s počasím, které se nám příliš nevyvedlo to ve mně zanechalo dojem, že Runde nabízí pro tento žánr spíše omezené možnosti, ale několik fotografií z celého týdne, každá z docela jinou náladou, mě nakonec zpětně přesvědčilo, že když se umíte dívat (a světlo bude alespoň trochu spolupracovat), pravděpodobně se i na tomto nevelkém ostrově notně vyřádíte. Krajinářský pohled na Runde najdete například ve starší galerii Petra Pazoura.

Výhled na sousední ostrovy
Výhled na sousední ostrovy

Krajinu tvoří kamenité pobřeží na východě, příkré útesy na severu a západě a to vše spojuje pláň s nízkým, klimatickým podmínkám přizpůsobeným porostem tvořeným směsicí všemožných rostlin od travin až po květiny. Nevím, jak po zbytek roku, ale v květnu je zde značně mokro - v některých případech se zdánlivá cestička ukázala být jakýmsi skrytým „potokem“ v podobě zcela podmáčeného pruhu vegetace, v němž snadno zmizí celá kotníková „trekovka“.

Zelené Runde
Ačkoliv na ostrově převažují touto dobou hnědavé tóny, Runde umí být i svěže zelené

Další fotografie z Runde najdete v galerii u mě na webu.

Tipy pro cestovatele

Navzdory známosti Runde není zdejší oblast považovaná za turistickou a tomu odpovídají služby. Přiletět do Ålesundu v sobotu odpoledne znamenalo, že na letišti nebyla skoro ani noha. Zapomeňte na směnárnu nebo otevřenou půjčovnu aut - pokud můžete, zkuste raději přijet ve všední den dopoledne. Podobně na tom bylo i město - obchody pozavírané, doprava omezená.

Připravte se na to, že v Norsku je draho. Neplatí to jen pro Runde, kde jedinou možnost nákupu čehokoliv nabízí kiosek provozovaný v kempu Goksøyr, ale i pro město - nebo alespoň pro jediný obchod, který byl otevřený v Ålesundu. Půllitrová láhev vody stála ve městě 29 NOK (cca 100 Kč), hotdog tamtéž 39 NOK (140 Kč) a čokoládová tyčinka 22 NOK (80 Kč). Na ostrově v kiosku jsme za chléb platili v rozmezí od 25 do 35 NOK (90 − 125 Kč), 0,5l pivo v plechu stálo 25 NOK (90 Kč), stejně tak i 1,5l krabice džusu. Jen pro zajímavost jsem při čekání na loď nakoukl do jídelníčku místního steak-house - polévka stála 80 NOK (280 Kč), steaky pak od 250 NOK výš (890 Kč).

Pokud jde o jídlo na ostrově, kiosek zajišťuje, že hlady neumřete, ale výběr je notně omezený a při větším provozu bych se nespoléhal na to, že seženete třeba pečivo - i při předsezónní obsazenosti kempu na nás občas zbyly jen hotdogové housky (proč vlastně vůbec prodávají hotdogové housky zůstalo nezodpovězeno) nebo pekelný celozrnný žitný chléb, který by se nejlépe uplatnil jako zarážka dveří.

Dopravu jsem už nakousl v článku, ale neuškodí jí tady znovu sesumarizovat:

  • zpáteční letenka z Prahy do Ålesundu se společností KLM nás přišla na 4600 Kč. Let není přímý, přestupuje se v Amsterodamu. Spojení doporučuji vyhledávat na Skyscanner.cz.
  • místní doprava vás teoreticky doveze až na Runde, ale je dobré si ověřit konkrétní termín - o víkendu máte smůlu, to jedou jen asi dva autobusy do Fosnavågu, s jejichž pomocí se dostanete nejblíž asi 11 km od Runde. Dejte si pozor, u některých spojů je poznámka, že je třeba dvě hodiny předem zavolat na telefonní číslo a objednat si jej. I o víkendu relativně bez problémů funguje autobus z letiště do města (80 NOK) a následně loď do Hareidu (95 NOK). My, protože jsme přijeli nešikovně právě v sobotu, jsme se dopředu dohodli s majitelem kempu Goksøyr na transferu z Hareidu, což nás přišlo na 500 NOK (za oba). Cestou zpět jel příhodný spoj z Fosnavågu do Hareidu (85 NOK za osobu), na který nás opět hodil majitel kempu za 200 NOK.

Ubytování je v zásadě trojího druhu:

  • v kempu Goksøyr: chatka pro dva (s minikuchyňkou) přijde na 280 NOK za noc, chatka pro tři na 430 NOK a pro čtyři na 450 NOK
  • v pronajatém domě: provozovatel kempu pronajímá dům za 1100 NOK na noc, Ondřej Prosický na svých stránkách zmiňuje jiný dům, který podle diskuse pod článkem stál v roce 2010 900 NOK za noc - aktuální situaci neznám
  • v hotelu v Runde Environmental Centre - to je ovšem daleko od rezervace

Na ostrově kromě kiosku v kempu nefunguje žádný obchod a pokud vím, ani restaurace. V kempu mluví německy i anglicky a s angličtinou nebyl problém ani nikde jinde (autobusy, obchod a samozřejmě letiště). Prakticky všude včetně autobusů se dá platit platební kartou, takže teoreticky bychom se obešli bez norských korun, ale pro jistotu jsme si nějaké v Praze (celkem bez potíží) pořídili.

Celkové náklady na sedmidenní pobyt se vyšplhaly na přibližně 12 tisíc korun (včetně několika předražených dárků pro děti :)

Pokud jde o vybavení, přinejmenším v této části roku uživíte fotoaparát schopný slušného výstupu při vyšších ISO (alespoň 1600). U papuchalků lze vystačit s ohniskem 300 mm, ale hodí se i delší sklo, protože mezi ptáky se nemůžete volně pohybovat. Na chaluhy bych doporučil nejdelší sklo, jaké máte - 500 nebo 600 mm je výhodou. Ke slovu přijde i pevný stativ. Na krajinu mi nejlépe vyhovoval ultraširokoúhlý zoom 16–28 mm (na fullframe).

Do kufru doporučuji určitě přibalit trekingovou obuv a přiměřeně teplé oblečení. Počasí si bohužel nenaplánujete, takže pro jistotu doporučuji počítat i se zimou. V chladných dnech se v pohodě uneslo několik vrstev včetně funkčních spodků s nepromokavým soft-shellem navrchu (ovšem při stoupání se zapotíte), zatímco když hřálo sluníčko, dalo se chodit v triku s krátkým rukávem (pro Nory to byl signál ke svléknutí do plavek, ale pojem léto je očividně dosti relativní - pro středoevropana to bylo dosti odvážné). Před cestami nejen do Norska nejčastěji čerpám obvykle poměrně spolehlivé předpovědi (byť jak vidno s výjimkami) u Norského meteorologického institutu, kde najdete i historické statistiky, které pomohou odhadnout, co vás asi může potkat.

Michal Krause
https://www.michalkrause.com/
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
laci5.7.2013, 12:02odpověď
Michal Krause14.7.2013, 16:16odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat




 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace