Michael Freeman: Očima fotografa - kompozice pro lepší [digitální] fotografie

Po prvním otevření knihy zůstávám v tichém úžasu - předmluva a úvod zabíra jednu jedinou stranu. Autor se na ní zamýšlí především nad úlohou "intuitivní" a "promyšlené" fotografie, nad úlohou zvládnutí potřebných technických znalostí i nad naprostým nedostatkem publikací a informací o kompozici obecně. To vše na jedné straně - už jen to dávalo tušit, že kniha možná bude informacemi o něco plnější, než bývá "v kraji zvykem". A jaká je realita?

Už při zběžném prolistování knihy jsem příjemně překvapen, a poté, co se mi ji daří dočíst až do konce, se můj obdiv k autorovi ještě prohlubuje. Kniha se totiž nezabývá technickými paramety fotoaparátů, nezkoumá, jakými filtry v Photoshopu se dají fotograie vylepšit, zachránit či zcela zkazit, ani nerozebírá rozličné technické postupy při zpracování snímků z RAW. V celé knize se autor obrací výhradně k působení snímku na diváka, k tomu, jak působivost snímku zvýšit, řeší problematiku různých ořezů, různých formátů fotografie, působení barev, psychologii snímku, hledání souvislostí ve zdánlivě nesouvisejíchích částech obrazu, rytmu v obraze, kontrastů barevných i světelných atd., prostě vším, ale asi opravdu vším, co s kompozicí a účinkem snímku na diváka souvisí.

Kdybych měl jen vypsat, čím se autor v knize zabývá, opsal bych čtvrtinu textu. Je to - bez nadsázky - jedinečná publikace, řešící ty nejzákladnější (a současně nejožehavější) problémy, které odlišují nevydařené fotografie od těch, které se nacházejí na prvních stranách prestižních časopisů. Demonstruje, mimo jiné, že zajímavá fotografie nemusí vzniknout pouze striktním dodržováním tradičních pravidel či zákonitostí, ale že mnohdy je naopak zcela na místě jejich vědomé porušování a popírání.

Není-li snímek vydařený kompozičně, pak jej má málokdy smysl jakkoliv technicky vylepšovat nebo zachraňovat. V knize najdeme desítky příkladů, ukazujících stejnou fotografii v různých pohledech, úhlech záběru nebo ořezech.

Mimochodem - fotografická část rozhodně patří k tomu lepšímu, co se dá v knihách nalézt. Většina fotografií je "cestovatelského" typu, tedy záběry pocházejí převážně z exotičtějších zemí, a ty, na kterých autor právě nedemonstruje chyby, jsou opravdu kvalitní. Cestovatele i krajináře tedy potěší, naopak příznivci například aktů si na své asi nepřijdou, i když to neznamená, že by jim kniha neměla co říci.

A jak je to vlastně s tou digitální fotografií v názvu knihy? Jak název napovídá - je v závorce; tedy platí, že autor tu a tam narazí na technologické možnosti, kterými digitální fotografie usnadňuje život fotografa (například vyvážení bílé), ale nevysvětluje je a hlouběji je (naštěstí) nerozebírá - prostě danou techniku využije a pokračuje dál.

Kniha se mi rozhodně nečetla jedním dechem. Přestože se autor snaží téma odlehčit, opravdu to není čtení na dobrou noc, soustředění na text je naprosto nezbytné. Mohlo by se vám pak snadno stát (jako se několikrát stalo mně), že jednu stránku budete číst pětkrát, než jí celou vstřebáte. Je ovšem pravda, že např. knihy prof. Šmoka jsou ještě nestravitelnější. Obávám se ale, že právě toto je téma, které by se nějakou "čtivější" formou vysvětlovalo opravdu velice špatně.

Takže jaký je verdikt? Jde o knihu náročnější na čtení i pochopení, a současně jednu z těch přínosnějších, které jsem měl možnost za posledních několik let číst. Nečetla se mi snadno, ani se mi snadno nepopisovala, právě naopak - ale věřte, že stojí za přečtení, pochopení a k zařazení do knihovny.
 

Náhledy jednotlivých kapitol najdete na stránkách vydavatelství Zoner Press.

Očima fotografa - Kompozice pro lepší [digitální] fotografie
Autor:	Michael Freeman
Vydavatel:	Zoner Press 2008
Přibližná cena:	329,- Kč
Rozsah:	192 stran
ISBN:	978-80-7413-003-8