motiv

Jaký objektiv potřebujeme?

Konstrukce objektivů (mimo současnou mánií o univerzálnost se snažících zoomů, jejichž praktičnost nechci zpochybňovat, ale ani je rozebírat) se časem vykrystalizovala do dvou zásadních oblastí.

Na krajinářské, spíše širokoúhlé objektivy s velkým zorným úhlem, vysokými nároky na rozlišovací schopnost v celé ploše obrazu už při plném otvoru, s malou světelností a krátkou stavební délkou, a na portrétní objektivy s vysokou světelností, malým zorným úhlem a delším ohniskem, umožňující komponovat rozdíl mezi ostrostí a neostrostí, což je jeden ze zásadních tvůrčích prvků výtvarné fotografie. Stále zřetelněji právě tyto prvky rozlišují tu "profesionální" oblast od nenáročné amatérské produkce. Ta je běžně charakterizována spíše širokoúhlým charakterem záběru typu "všechno je ostré". To ostatně dnes už umí i chytré mobily s osmimegovými čipy, s nimiž při troše šikovnosti docílíte výstupu nedosahovaného minulou generací snad ani středním formátem.

Digitální přístroje se svými malými čipy a tedy i hledáčky si přímo vynutily automatické zaostřování a nutno přiznat, že zejména u moderních DSLR zrcadlovek s fázovou detekcí je tento způsob ostření dokonalý. Pochopitelně s originálními a drahými objektivy. Aby bylo v hledáčku zrcadlovky něco vidět, potřebujete vysoce světelný objektiv, který je v okamžiku expozice mechanicky zacloněn na předvolenou hodnotu.

Bezzrcátkové "mirrorless" přístroje jim rychlostí zaostření sice dosud nekonkurují, přinášejí však jinou revoluční novinku, umožňující tam, kde akčnost není rozhodující, zvětšení zobrazované scény (navíc často podpořené zdůrazněním ostrých kontur) s naprosto dokonalým zaostřením jakéhokoliv objektivu – třeba i staršího, z vašeho minulého vybavení. Dají se využít právě v oblasti makrofotografie, zátiší,portrétu a podobně, neboť scénu zobrazují při pracovní cloně. Podle histogramu totiž elektronika přístroje obraz na displeji i v elektronickém hledáčku vyjasní. A díky tomu, že se nic mechanicky nepřenáší a nečipuje, se zde pomocí jednoduchých adaptérů dají použít jakékoli objektivy umožňující zaostření a zaclonění. Výrobci v Hong Kongu a Číně už tento slibný trh objevili a v internetové nabídce eBay nabízí redukce snad na vše, co se od sedmdesátých let vyrábělo.

Cena za kvalitu

Nebrojím proti standardním zoomům pro standardní použití už proto, že při koupi v setu jsou obvykle cenově výhodné a najdou své uplatnění. Leč další kvalitní příslušenství – tedy zejména portrétní a tele objektivy obvykle cenu původního setu hravě překonávají a začínají na hranici 1000 US dolarů. Vzdáte-li se autofokusu, pořídíte starší objektiv srovnatelné kvality i za 10–20 % této ceny. I s tím, že jeho kovové provedení je doživotně bezporuchové.

Není ovšem objektiv jako objektiv: u nás dříve rozšířené NDR objektivy běžně nedosahovaly dnes požadovaného vysokého rozlišení pro čipy formátu APS-C a zejména Meyerovy objektivy jsou použitelné zejména pro vysloveně měkké portréty. Rozlišovací schopnost s ohniskovou vzdáleností rychle klesala a delší teleobjektivy jsou pro dnešní malé čipy obvykle nevhodné. Kvalitativní zlom započal v 70. letech s nástupem japonských značek, zejména opticky vynikajících objektivů Olympus OM Zuiko, nebo na americkém trhu Miranda, které se s útlumem klasické fotografie dají dnes pořídit za výhodné ceny. Objektivy pro Nikon, Canon a Minoltu se díky použitelnosti na DSLR již tak výhodně pořídit nedají.

Mám zde na mysli především použití těchto objektivů u čipů APS-C, tedy "půleného kinofilmu" s crop faktorem "prodlužujícím" ohniskovou vzdálenost 1,5x. Původně standardní 50 mm objektiv se tak rekvalifikuje na portrétní sklo a se 100 mm objektivy lze kromě portrétů zvládat i akt či módu, kde už se dá tvůrčím způsobem s bokehem pracovat. Je až překvapivé, že se u zmíněných kvalitních objektivů těchto pevných ohnisek prakticky nevyskytují aberace – ony nepříjemné barevné kontury na kontrastních rozhraních, které se i u dražších moderních objektivů často odstraňují až softwarově.

1,4 versus 1,8

Jedná se pochopitelně o světelnost 50 mm objektivů, která se u zmíněných japonských kinofilmových přístrojů dodávala v základním setu. I dnes si tento rozdíl jedné poloviny clonového čísla, vyjádřený zkrácením použitého času třeba z 1/60 na 1/90 sec, udržuje dvojnásobnou cenu. Stejně jako se v současnu výrobci předhánějí v často zbytečném růstu megapixelů, o pár generaci dříve to bylo se světelností.

Nejdříve to bylo u 6x6 formátu s tehdejšími triplety typu Tessar soutěžení mezi světelností 3,5 a 2,8 (přičemž ty 3,5 většinou kreslily lépe) – s nástupem kinofilmu pak mezi 2,8 a 2, kde nepřímá úměra mezi světelností a kvalitou platila stejně. Triplety se totiž s vyšší světelností než 2,8 zkonstruovat nedaly a konkurenční Biotary 1:2 s dvojnásobnou váhou, množstvím čoček a reflexů měly podstatně měkčí kresbu.

S příchodem japonských značek se toto soupeření položilo mezi světelnosti 1,4 a 1,8. Tehdy – s limitovanou citlivostí negativních materiálů cca 250 ISO to snad mělo význam: dal se "z ruky" 1/30 sec "na plnou díru" pořídit portrét v noční ulici. Měl jsem první Takumar 50/1,4, s nímž se takto dalo pracovat a získat měkce ostré a rozzářené snímky. Slušná ostrost ovšem začínala na cloně 5,6 a s clonou 11 nastupovala ohybová neostrost. Po pár letech výrobci objektivy zdokonalili, nicméně stále platí, že čím vyšší světelnost a delší ohnisko, tím je vykorigování optických vad a získání vysokého rozlišení složitější. A raritní objektivy světelnosti 1,2 či dokonce 0,95 jsou vhodné zejména k ozdobě sbírek.

Dnes, kdy se dá běžně pracovat s citlivostí nad 1000 ISO už požadavek na vysokou světelnost jako zbytečný vyšuměl a rozdíl mezi clonami 1,4 a 1,8 je tedy pouze v rozsahu hloubky ostrosti. Je zcela zbytečné mít objektiv světelnosti 1,4 a clonit na 1,8 nebo 2 – pouze se tím degraduje bokeh (zejména neostré odlesky a světelné zdroje), protože tvar clony, která má na to vliv, není u těchto objektivů ani zdaleka kruhový.

Velký detail portrétu s 50 mm nezacloněným objektivem má s clonou 1,8 hloubku ostrosti tak akorát na oči s tolerancí jen drobného pootočení hlavy. S clonou 1,4, pokud tvář není zcela frontálně en face, už druhé oko "plave". S prodlužováním ohniskové vzdálenosti hloubka ostrosti klesá, takže pro stejný požadavek ostrých obou očí potřebujeme u 100 mm objektivu už clonu 2,8 a vyšší světelnost je tedy nejen zbytečná, ale i nevhodná.

Tyto světelné objektivy díky své malé hloubce ostrosti a příjemnému bokehu jsou tedy ideálním a cenově výhodným doplňkem mirrorlessů právě pro portréty, zátiší a komponovanou fotografii.

Pokračování příště...

Miloš Polášek
http://polasek.enface.cz
Další články autora

1   2   3   4   5   
1 - výborný ... 3 - průměrný ... 5 - špatný
Diskuse k článku
oto otokar12.11.2013, 14:17odpověď
MR12.11.2013, 17:00odpověď
JJ14.11.2013, 17:15odpověď
mk15.11.2013, 09:30odpověď
JJ15.11.2013, 16:18odpověď
mk15.11.2013, 19:29odpověď
MR15.11.2013, 22:03odpověď
MR15.11.2013, 21:55odpověď
DRVC12.11.2013, 17:19odpověď
DRVC12.11.2013, 17:39odpověď
Jakub Kencl13.11.2013, 12:42odpověď
DRVC14.11.2013, 16:06odpověď
macek12.11.2013, 20:01odpověď
LSD27.11.2013, 16:19odpověď
CzechJoker17.11.2013, 21:35odpověď
Jansis30.11.2013, 20:01odpověď
jm14.11.2013, 12:53odpověď
MR15.11.2013, 22:06odpověď
Vltavín14.11.2013, 22:38odpověď
Krápník14.11.2013, 23:48odpověď
jm15.11.2013, 10:04odpověď
artur koks16.11.2013, 16:42odpověď
MR17.11.2013, 10:24odpověď
zemekf18.11.2013, 18:43odpověď
Jakub Súkeník18.11.2013, 23:02odpověď
Neffik22.11.2013, 01:32odpověď
artur koks22.11.2013, 10:20odpověď
MR22.11.2013, 12:32odpověď
Fotolín Matlák jr.25.11.2013, 00:23odpověď
Ozzelot29.11.2013, 18:01odpověď
 ...
slim29.11.2013, 18:44odpověď
tonton2.9.2016, 17:27odpověď

přidat příspěvekpříspěvky e-mailemzobrazit vše stromovězobrazit vše podle data

Možná by vás mohlo zajímat


aktuální akce


 

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace