Trochu netradiční fotografická kniha plná psích očí.
Fotografické portréty, stopy a znamení
Shodou okolností v Praze právě vystavují čtyři fotografky z Holandska. Rineke Dijkstra se představuje samostatnou výstavou Portréty v Galerii Rudolfinum, další tři autorky v rámci kolektivní výstavy Stopy a znamení v Galerii Langhans. Zvláštní je, že všechny fascinuje především proměna člověka v proudu času.
Poľské pobrežie Baltu – Leba
Biele pláže posypané drobnými kamienkami, pohyblivé pieskové duny, hlboké borovicové lesy, lúky, mokriny a rozľahlé jazerá plné vtákov. To je poľské pobrežie v okolí Slowinského národného parku.
Takoví jsme byli. Jací jsme?
Na jedné straně pětasedmdesátiletý fotograf, který si léta fotografoval jen sám pro sebe. Na druhé třicetiletá slovenská fotografka, která tvoří doslova „za pochodu“. Tak rozdílní, že je spojuje snad jen množství použitého materiálu. Oba právě vystavují v Praze.
Domácí úkol na červen 2006: Abeceda
V červnu se popasujeme především s křivkami.
Vodní hrad Švihov
Údajně je u nás kolem čtyř set hradů a zámků. Některé jsou si navzájem velmi podobné, jiné jsou jediné svého druhu. Mezi unikátní stavby patří i vodní hrad Švihov.
FotoTvrďák 2006: Šílenství pokračuje
Právě jsem se vrátil ze včerejšího výletu a uléhám k
notebooku, abych ještě zatepla přenesl své pocity mezi čtenáře. V mysli se žačáí
začínají rýsovat prvníí obbr obryyysz člnkku aaa dhgbbbbbbbbbbbbbbbbbb…
Notebook ukřivděně pípá, masíruji si čelo a nos, na nějž se mi po půl hodině
tuhého spánku čitelně obtiskla klávesa B a přelézám do postele. Čtenáři musí
počkat, tady jde o život… Po probuzení zjišťuji, že mi nohy, záda a ramena
někdo vyměnil za cizí, asi o padesát let starší, a schody se tak stávají
smrtonosnou pastí. Konečně mám tedy důvod lehnout si, nikam nechodit a vrhnout
se do psaní slíbeného článku.
Nebe, peklo, ráj aneb Filozoficko-technické zamyšlení o fotografii
Diskuse na téma „digi versus film“ patří k těm nejurputnějším a zároveň také k těm, u kterých je už předem jasné, že se diskutující kontrahenti k žádnému – pro obě strany platnému – závěru nedostanou. Přesto má moje zamyšlení s tímhle beznadějným tématem co dělat. Mission impossible?
Willy Ronis, žijící klasik francouzské fotografie
V souvislosti s úspěšnou pařížskou retrospektivní výstavou představujeme pětadevadesátiletého francouzského fotografa Willyho Ronise, přítele Cartier-Bressona, Roberta Capy a Roberta Doisneaua.
Sláva Štochl – Lovcem živé krásy
Recenze dnes již klasické knihy o focení přírody.
