Spomienka na fotografa Arnolda Newmana.
Promítáme digitální fotografii I. – povídání o projektorech, technologiích a parametrech
Digitální fotografii jsme akceptovali, pojďme si teď říci pár slov o tom, jak ji promítnout, co má na kvalitu obrazu vliv a jaké jsou zde možnosti. Uvedené téma se pokusím shrnout ve třech navazujících článcích. Ten dnešní je o projektorech a jejich vlastnostech.
Železniční muzeum ČD – Lužná u Rakovníka
V modernej pretechnizovanej dobe elektronických systémov pôsobí nostalgia za časmi dávno minulými tak trochu staromódne. Avšak len do okamihu, kým na človeka nedýchne kúzlo starých mašiniek, ktoré aj dnes v plnej kráse očarúvajú navštevníka tohto zvláštneho miesta.
Pes – Artist Collection
Trochu netradiční fotografická kniha plná psích očí.
Fotografické portréty, stopy a znamení
Shodou okolností v Praze právě vystavují čtyři fotografky z Holandska. Rineke Dijkstra se představuje samostatnou výstavou Portréty v Galerii Rudolfinum, další tři autorky v rámci kolektivní výstavy Stopy a znamení v Galerii Langhans. Zvláštní je, že všechny fascinuje především proměna člověka v proudu času.
Poľské pobrežie Baltu – Leba
Biele pláže posypané drobnými kamienkami, pohyblivé pieskové duny, hlboké borovicové lesy, lúky, mokriny a rozľahlé jazerá plné vtákov. To je poľské pobrežie v okolí Slowinského národného parku.
Takoví jsme byli. Jací jsme?
Na jedné straně pětasedmdesátiletý fotograf, který si léta fotografoval jen sám pro sebe. Na druhé třicetiletá slovenská fotografka, která tvoří doslova „za pochodu“. Tak rozdílní, že je spojuje snad jen množství použitého materiálu. Oba právě vystavují v Praze.
Domácí úkol na červen 2006: Abeceda
V červnu se popasujeme především s křivkami.
Vodní hrad Švihov
Údajně je u nás kolem čtyř set hradů a zámků. Některé jsou si navzájem velmi podobné, jiné jsou jediné svého druhu. Mezi unikátní stavby patří i vodní hrad Švihov.
FotoTvrďák 2006: Šílenství pokračuje
Právě jsem se vrátil ze včerejšího výletu a uléhám k
notebooku, abych ještě zatepla přenesl své pocity mezi čtenáře. V mysli se žačáí
začínají rýsovat prvníí obbr obryyysz člnkku aaa dhgbbbbbbbbbbbbbbbbbb…
Notebook ukřivděně pípá, masíruji si čelo a nos, na nějž se mi po půl hodině
tuhého spánku čitelně obtiskla klávesa B a přelézám do postele. Čtenáři musí
počkat, tady jde o život… Po probuzení zjišťuji, že mi nohy, záda a ramena
někdo vyměnil za cizí, asi o padesát let starší, a schody se tak stávají
smrtonosnou pastí. Konečně mám tedy důvod lehnout si, nikam nechodit a vrhnout
se do psaní slíbeného článku.
